Štěpán Macháček
Zahraniční zpravodaj Radiožurnálu na Blízkém východě.
Znamení:
Střelec 7. dne
Životní motto:
pořád hledám
Co dělám v rozhlase:
Přišel jsem, abych připravoval zpravodajství a komentoval události z oblasti Blízkého východu. V redakci proto připravuji zpravodajství, komentuji události a chystám soutěže spojené převážně s oblastmi západní Evropy, východní Evropy, severní Evropy či jižní Evropy :-). Ale tím se jen zoceluji pro plnohodnotný zpravodajský pobyt v Egyptě, odkud budu posílat kousky tamního dění, kultury a lidských setkání našim posluchačům.
Před rozhlasem:
V Káhiře jsem čtyři roky učil egyptské studenty češtinu. Až vás bude některý z nich provázet během vaší dovolené v Egyptě, tak ho prosím moc pozdravujte. A abych je mohl učit češtinu, musel jsem nejdříve na Karlově univerzitě vystudovat arabštinu. I když ruku do ohně za to nedám, že příčinná souvislost mého konání byla přesně taková, jak píšu.
Co mě baví:
Sedět nad mapou. Prakticky jakoukoliv. Zažívám při tom vždycky takové příjemné chvění. Vydržím to celé hodiny, a občas proto něco i prošvihnu. A s tím asi souvisí i to, že si rád sednu do nějaké lokálky a jedu až úplně na konec, kde zpravidla chcípl pes a stojí tam jen rozpadající se nádražní budova. Zašlá sláva. A odtamtud už někam co nejvýš nebo nejdál. Na kole, na běžkách, po svých.
Co mě vždycky dostane:
Když někdo, kdo v životě neviděl živého Araba, ví bezpečně a ze všech nejlíp, jací jsou to necivilizovaní lumpové.
Z rozhlasové pavlače: (aneb víte, co se o Vás říká?)
Introverti se snad do řečí moc nedostanou. Nebo právě naopak?
Všechny články
-
Kypr už 40 let dělí hranice. Řek Nikos a Turek Zafer ale boří mýty o národní nevraživosti
V nejvýchodnější kyperské obci Dipkarpaz vedle sebe dodnes žijí Kypřané řečtí i turečtí. Zafer a Nikos mají spolu dokonce jednu vyhlášenou restauraci na konci ostrova.
-
Poslední panenské pláže Středomoří najdete na Kypru. Před choutkami developerů je střeží muž a pes
Kilometry dlouhé liduprázdné pláže, hedvábný písek, křišťálově čisté teplé moře. Takových míst nezbylo ve Středozemním moři moc. Nejvýchodnější cíp Kypru ale zatím odolává.
-
„Střílí po nás, buldozery a pilami ničí naše olivovníky,“ zlobí se Palestinci na židovské osadníky
Vesničané na Západním břehu Jordánu říkají, že porazit olivový strom je horší, než zabít Palestince. Židovští osadníci to vědí a zelený symbol Palestiny je jim trnem v oku.
-
Mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu stoupá napětí. Osadníci tam zabili sedm Palestinců
Po teroristickém útoku Hamásu a následné izraelské ofenzivě v Gaze teď roste násilí i na Západním břehu Jordánu. Izraelští osadníci tam zabili sedm palestinských vesničanů.
-
I v Egyptě mají „vánoční cukroví“. Tradiční cukrové panenky ale vytlačují plastové figurky z Číny
Muslimové minulý týden slavili Maulid, tedy narozeniny proroka Mohameda. Kromě modliteb ho provází i různé místní tradice. V Egyptě k němu patří cukrové panenky.
-
Zemětřesení v Maroku turisty neodradilo. Restaurace v Marrakéši byly plné už krátce po katastrofě
„Zastihlo nás to v hotelu, bylo to strašné,“ popisuje Štěpánu Macháčkovi britský turista Andy. Svoji dovolenou v Maroku ale nepřerušil, stejně jako tisíce dalších.
-
„Měl zraněné ploutve a prázdný žaludek.“ Za útoky žraloků mohou podle oceánologů hlavně lidé
Egyptští odborníci analyzovali zatím poslední tragický útok žraloka na plavce v Hurghádě. Hlavní příčina je podle nich prostá – v moři je vinou rybolovu stále méně ryb.
-
Kdysi Egypťané kočky uctívali, teď je vyhazují na ulici. V Hurghádě je jejich andělem paní Ímán
Útulek paní Ímán se jmenuje Tři tlapky a mnozí jeho klienti mají tlapky skutečně jen tři. Stará se o desítky pouličních koček a v zemi je průkopníkem péče o tato zvířata.
-
Děti spaly bez rodičů a lidé se o vše dělili. Kibucy mají v Izraeli to nejlepší za sebou
V kibucu Chefciba na severu dnešního Izraele se v roce 1929 zastavil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Kibuc totiž založili i židé z Československa.
-
Český obr v srdci Káhiry. Budova české ambasády v Egyptě ukrývá kinosál, tenisový kurt i školu
Na českou ambasádu v Káhiře chodí diplomatické návštěvy nesmírně rády. Unikátní komplex ze sedmdesátých let totiž nemá ve dvacetimiliónové egyptské metropoli obdoby.
