Zeď české ambasády v Káhiře se proměnila v galerii pod širým nebem. U Egypťanů to má velký úspěch

V šedožlutém Egyptě zazářil kousek zelené české krajiny. Na rohu jedné špinavé a zaprášené káhirské ulice totiž vystavuje malířka z Brandýsa nad Labem Jaroslava Bičovská. Skrze svého manžela má k arabskému světu velmi blízko. Nápad pořádat výstavy na dlouhé betonové zdi české ambasády v Káhiře je poměrně nový. Podle Českých center i káhirské veřejnosti se ale dobře ujal.

„Bála jsem se toho. Když jsem viděla, kde budu vystavovat, tak jsem z toho měla opravdu obavy,“ připouští Jaroslava Bičovská. „Ale dneska mě strašně potěšilo, že to za prvé vypadá dobře, a za druhé po ulici procházel tatínek a vyfotil svou dcerušku u jednoho obrázku.“

Arabský svět prý ovlivnil výtvarnou tvorbu Jaroslavy Bičovské svými barvami, krásnou kulturou, kaligrafií, písmem

Česká výtvarnice teď provází skupinu zájemců během improvizované vernisáže. Slyšet je poměrně špatně, protože kolem projíždí hustá doprava, ale její obrazy zelených alejí či letní pohody u rybníka tu o to víc vyniknou.

A kdo chce, tak v nich prý uvidí nejen českou krajinku, ale i závan arabského světa. „Ovlivnil mě barvami, krásnou kulturou, kaligrafií, písmem…“ vypočítává.

O současném egyptském umění toho paní Jaroslava dosud mnoho nevěděla. Návštěva místní galerie ji ale příjemně potěšila: „Včera jsem se byla podívat a strašně mile mě to překvapilo. Trošku jsem se obávala, jak to bude vypadat, protože k nám se dostane jenom suvenýrové „egyptské umění“. Ale byla jsem překvapená, mělo to dobrou výtvarnou úroveň.“

Čtěte také

Osudový omyl

V Káhiře je Jaroslava Bičovská poprvé, má ale procestované mnohé jiné arabské země. A arabský svět měla doma po většinu svého života v podobě manžela Charifa Bahbouha, Syřana, který se v Československu ocitl omylem. Jeho let do bulharské Sofie totiž kvůli počasí odklonili do Prahy.

„Přiletěl jen v košili a kalhotách, dovezli ho do Brandýsa, kde byla roční škola češtiny. Druhý den mu dali peníze na kabát a nějaký teplý svetr,“ popisuje výtvarnice. V autobuse do Brandýsa potkal Charif maminku paní Jaroslavy a svěřil se jí, že se potřebuje co nejdříve naučit česky.

„Maminka mu říkala: To bude nejjednodušší, když si najdete české děvče. No a takhle to dopadlo,“ usmívá se Jaroslava po letech. „Přišel k nám na čaj, a když jsem ho viděla za dveřmi poprvé, tak jsem říkala: mami, koho sis to pozvala? Byl hubený, černý, prostě tehdy naprostý exot.“

Charif pak po studiích překládal a s paní Jaroslavou založili i nakladatelství. Spoustu knížek také sama ilustrovala.

Oáza umění v betonové džungli

„Jsou to nádherné barvy. Úplně cítím, jak mě vtahují dovnitř obrazu,“ popisuje své dojmy z vystavených děl Sára, která šla náhodou kolem a k vernisáži se náhodou připojila. Je tu s přítelem fotografem Muhammadem.

Jasné barvy obrazů české výtvarnice prozářily šeď káhirských ulic

„Tady na ulici se může zastavit každý – chudý, bohatý… kdokoliv si může obrazy prohlédnout a říct, jak se mu líbí. Výstavu tak uvidí mnohem víc lidí, než kdyby byla někde v galerii. Je to fakt hezký nápad,“ myslí si Muhammad.

Za nápadem vystavovat obrazy na zaprášené betonové zdi české ambasády v Káhiře přišla Tereza Svášková, která tu pracuje pro česká centra. Také ona má z výsledku dobrý pocit.

„Je moc fajn, že když jdu kolem, tak vždy u té zdi někdo stojí a zkoumá, jakou tu máme výstavu. Teď jsme poprvé dali čistě malbu a hned jsem viděla lidi se u toho fotit, pózovat. Mám z toho radost,“ usmívá se.

Spustit audio

Související