Štěpán Macháček

Kuvajťané, Emiráťané i Bahrajnci znovu se po letech vrátili na libanonské sjezdovky. Nejvíc si jich ale užívají místní, pro které je letošní zima dobou radosti a optimismu.

Křehké příměří mezi Hizballáhem a Izraelem trvá už víc než týden, uprchlíci z jihu země se ale do svých domovů zatím vrátit nemohou. Azyl našli na nečekaném místě.

 I během války zůstaly v centru Bejrútu otevřené vyhlášené místní bary a hospody. Některé z nich jsou velmi osobité, a to i v dobách mírových.

Libanonská kuchyně je považovaná za sofistikovanou kulinařinu. Místní pokrmy v samotném Libanonu proto můžou překvapit. A když se hecnete, třeba nebudete litovat.

V centru Bejrútu přebývají tisíce lidí, kteří utekli před bombardováním z jihu země. Jejich vesnice a domy už srovnala izraelská armáda se zemí a v zemi narůstá zoufalství.

Cizinci žijící v Hurghádě připravují své děti na egyptský život. Jsou mezi nimi i mnozí Češi a Slováci. A jedna z hurghádských Češek jim to trochu usnadnila. 

Ještě nedávno byla obří mozaika v paláci chalífy Hišáma v Jerichu zasypaná pískem. Teď pět miliónů drobných kamínků namísto něj chrání střecha. Jen turisté chybí.

V Československu studovaly od 70. let doslova celé generace Arabů ze severního Izraele. Česky a slovensky tam mluví dodnes a vzpomínají na středoevropský klid a mír.

V káhirských ulicích se do noci linula četba z románu Bohumila Hrabala. Hluboká a zasvěcená debata se ale i v Egyptě stočila k fenoménu u Hrabala tolik hojnému – k pivu.

Při výběru snídaně odolává fúl náporu moderních kaváren s croissanty. A pro Egypťany má tradiční pokrm z bobů i výhody ekonomické: je levný a v žaludku vydrží po celý den.