Poslední syrský vinař se obává o budoucnost. „Nevíme, co bude. Na check pointech mi víno konfiskují“

„Syrské podnebí je pro pěstování hroznů k výrobě vína ideální. A víno se tu vyrábí a pije osm tisíc let,“ zdůrazňuje Júsuf Dřardžúr. Sám je tak trochu úkaz, protože na rozdíl od řady jiných vinařů se nemůže opřít o rodinnou historii výroby vína. Před dvaceti lety se sám začal učit vinařství a většinu toho navíc zvládl on-line.

Júsuf Dřardžúr se svojí spolupracovnicí Klodín Zaghbúrovou|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Júsuf mi ukazuje patnáct nerezových tanků. Ve třech z nich je červené víno výjimečně už dva roky. Vynutil si to pokles poptávky a nemožnost distribuovat víno během turbulentních událostí v Sýrii. Stáčí mi do skleničky z jednoho z těchto tanků a říká, že ty dva roky tomuhle vínu vůbec neuškodily. Možná dokonce naopak.

Modré víno

„Ještě před dvěma, třemi lety sem jezdili skupiny cizích turistů, znalců vína. Většina hostů byli cizinci,“ líčí mi Júsufova spolupracovnice Klodín Zaghbúrová. Nedaleko vinařství leží jeden z hlavních syrských turistických taháků – křižácká pevnost Krak des Chevaliers.

„I v Sýrii se kultura vína šíří. Dřív tu lidé popíjeli hlavně arak, teď ale zjišťují, že se tu dělá i něco tak jemného a přírodního, jako je víno,“ usmívá se Klodín. Společně s Júsufem otevírají dveře do malého přístavku, kde se nachází malé a útulné místem určené pro koštování jejich vína.

Syrské podnebí je pro pěstování hroznů k výrobě vína ideální|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Vinař mi pak ukazuje svou kolekci vín – bílé, dvě červená, jedno rosé a svoji specialitu – modré syrské víno. „Je v něm pigment zvaný antokyan. Najdete ho třeba ve slupce baklažánu, v borůvkách a také v červených hroznech. Třeba v odrůdě syrah je ho hodně,“ vysvětluje.

„My barvu z hroznů extrahujeme a přidáváme ji do bílého vína. Modré víno je tedy čisté chardonnay s trochou tohoto pigmentu.“

Júsufova vinice těží z příznivých klimatických podmínek v Sýrii|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Naděje umírá poslední

A za chvíli už sedíme s Klodín, Júsufem a mým kamarádem, řidičem Ahmadem u jednoho stolu – všichni ochutnáváme víno a nikomu nevadí, že každý je z jiné náboženské skupiny.

„Tady mi dělat víno nikdo nezakazuje, ale problém mám třeba dovézt ho zákazníkům do Damašku. Policisté mě zastavují na check pointech a víno mi konfiskují. Vůbec nevím, co bude. Snad ale budeme moct víno dělat i dál, když už se v Sýrii vyrábí těch osm tisíc let,“ neztrácí naději Júsuf Džardžúr.

Doufá, že jeho životní vinařský projekt dostane i v nové Sýrii ještě dobrou šanci.