Křesťané v syrské Maalúle dodnes mluví Ježíšovou řečí. Budoucnost jejich dědictví je ale stále nejistá
Padesát kilometrů od Damašku leží vesnice Maalúla, kde se stále mluví už skoro mrtvou aramejštinou. Podle učenců je to rodný jazyk Ježíše Krista. Křesťanští obyvatelé Maalúly během čtrnácti let občanské války zažili nájezd džihádistů a ničení zdejších památek. V nejistotě žijí dodnes. Teď se obávají, že nová syrská vláda nezvládne křesťany ani jiné menšiny od podobných hrozeb ochránit.
V malebné vesničce, přilepené na úpatí skalního útesu, se mísí zvuk kostelních zvonů a muslimského volání z minaretů.
„Teď je tu turistů málo. Bojí se – i Syřané a Libanonci. Na silnicích není bezpečno,“ popisuje Sarkis, který má před konventem svaté Tekly malý krámek pro turisty. Ukazuje mi svítící stojánky s Pannou Marií, magnetky s Maalúlou a taky lahve místního vína i araku přímo tady z vesnice.
Válka byla pro místní těžká. „V roce 2013 jsme všichni utekli do Damašku, když Maalúlu přepadli džihádisté z Nusry. Vypálili i zdejší kláštery,“ vzpomíná.
Pod Boží ochranou
Svatyně svaté Tekly je vlastně jeskyně. Vítá mě jeptiška Hoda Chúríová a vysvětluje, že právě tady leží hrob světice. „Před válkou se tu stály fronty, pořád tu byli turisté,“ vzpomíná.
Čtěte také
Jeptišky z konventu byly v roce 2013 uneseny ozbrojenci Nusry. Po čase se všechny v pořádku vrátily, o únosu ale moc mluvit nechtějí.
„Na začátku války, v roce 2012, 2013, to tady bylo dost zničené – a dodnes ještě trochu je. Ale snažíme se to opravit. Teď už to tu ujde, zdejší svatí při nás stojí. Díky Bohu. Když tam u vás řeknete, že je tu bezpečno, začnou sem lidé znovu jezdit,“ dodává s nadějí.
I mnozí Maalúlané totiž žijí od občanské války v zahraničí a do vesnice jezdí jen o prázdninách na návštěvu příbuzných.
Jazyk Ježíše Krista
Z Maalúly a od konventu svaté Tekly se stoupá úzkou skalní soutěskou na vyvýšeninu nad vesnicí, kde se nachází klášter svatého Sergeje a svatého Bakcha. Soutěsce se také někdy říká Malá Petra. Právě tudy, starým vodovodem ve skále, přiváděli obyvatelé Maalúly vodu z horských pramenů.
Rana Wahbeová mi ukazuje vzácný oltář v mužském klášteře. Pochází z doby před rokem 325. „Oltář v roce 2013 rozbili, teď je slepený a opravený. Zničená byla i kupole, kterou přiletěla střela. Ukradli 26 ikon, zatím se nenašly. Vrátily se nám ale uloupené původní dveře,“ vypočítává válečné škody.
Rana Wahbeová, stejně jako ostatní Maalúlané, se pyšní svou vzácnou řečí: „Doma s maminkou a dětmi mluvím aramejsky, jazykem, kterým mluvil Ježíš. Je to stále ještě náš mateřský jazyk.“
A snad aby potvrdil její slova, přichází duchovní Stefanos Wahbe a začíná s Ranou mluvit aramejsky.
„Přeji si, aby tu byl upřímný a jasný zahraniční zákrok na ochranu našeho dědictví, zvláště na ochranu křesťanství. Alespoň do doby, než tu bude silný stát. Takový tu teď není, proto se křesťané bojí,“ zdůrazňuje římskokatolický duchovní Stefanos.
Mohlo by vás zajímat
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
2017 vs. současnost. Jak se bude lišit Babišův trust oproti těm, do kterých uklidil Agrofert před lety?
-
Zrádkyně Mia zrcadlila chování ostatních. To je u pachatelů časté, říká policejní psycholožka
-
PRŮZKUM: Turka nechce za ministra víc než polovina Čechů. Vadí i některým voličům vznikající koalice
-
Babiš: Rozhodl jsem se nevratně vzdát firmy Agrofert. Už s ní nebudu mít nic společného







