Nová tradice pro adventní neděle? Ve Varšavě je nadšení otužilci už devět slaví v plavkách a kulichu

Je nedělní dopoledne, sněží a na varšavské pláži Saska Kępa se scházejí první zájemci o otužování. Za několik desítek minut naskáčou společně do vody, ale teď je čeká ještě registrace a v případě zájmu taky workshop o vědomém dýchání nebo o základech bezpečného otužování. Kromě toho mají na pláži k dispozici také velký stan rozdělený na pánskou a dámskou šatnu, přístřešek s polévkou a čajem, ohniště a saunu.

Škola otužování ve Visle letos slaví devět let|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Škola otužování se ve Varšavě poprvé otevřela v roce 2017. Spolupořádají ji varšavský Úřad pro správu zeleně a organizace Dzielnica Wisła.

„Začínali jsme možná s dvěma desítkami lidí, ale postupně jsme se rozrostli až na stovky lidí, kteří se skupinového otužování účastní. Každoročně se těší na to, jak začne sezóna, a píšou nám, kdy bude první setkání,“ popisuje Jan Piotrowski, zplnomocněnec primátora Varšavy pro záležitosti Visly.

Bezpečnost především

Plavání ve Visle je celoročně zakázané. Ne, že by voda v ní byla špinavá, jak si myslí značná část obyvatel Varšavy. Kvalita vody je na druhém stupni z pěti, je tedy považovaná za dobrou. Řeka ale není regulovaná, objevují se v ní silné proudy, které navíc mění nerovné přírodní dno. Z toho důvodu na otužování dohlíží říční policie i vodní záchranáři.

Záchranáři ukazují, kde je dno i proud ještě bezpečný|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

„Nejdřív jsme vyčistili břeh od všeho, co by mohlo účastníky zranit,“ vypráví náčelník vodních záchranářů Dobrovolného hasičského sboru ve Varšavě Piotr Sypnik a dodává, že tím práce na zajištění bezpečnosti účastníků Školy otužování neskončila.

„Jsme tu ale taky proto, že plavání ve Visle je těžké a velmi nebezpečné. Jsou tu místa, kde nám voda sahá po kolena, ale jakmile uděláme další krok, mizíme pod hladinou. Takže jsme tady na Saské Kępie speciálně pro tuto příležitost vyznačili místa, která jsou bezpečná a kde je možné bezpečně vejít do vody.“

Žádné boty ani rukavice

Zatímco záchranáři ve speciálních kombinézách scházejí do vody, aby naposledy zkontrolovali, kam až je bezpečné zajít, na pláži začíná rychlokurz, jak vlézt do studené vody a užít si to. Přišlo totiž i několik lidí, kteří si otužování vyzkouší poprvé.

Čtěte také

Studená voda, půl zdraví? Radiožurnál mapuje fenomén otužování v Česku

Kurz vede Valerjan Romanowski, přednášející na Katedře technologie dřeva Hlavní zemědělské univerzity ve Varšavě, jinak učitel vědomého otužování a propagátor terapie chladem.

Začíná radou, že nikdo by neměl vcházet do vody s prázdným žaludkem nebo kocovinou. A vyvrací domněnku, že dobré je se před vstupem do vody rozcvičit. Varuje také před neoprenovými botami a rukavicemi, které zabrání správnému kontaktu dlaní a chodidel se studenou vodou.

Do vody je pak prý důležité vejít plynule, nezastavovat se. Dobré je i nakonec ponořit hlavu. A Valerjan taky radí vydržet déle než tři minuty. Jen 90 vteřin totiž prý tělu trvá, než se přestane bránit a zvykne si na chlad.

Prý je důležité vydržet aspoň 3 minuty a zdravé je i ponořit hlavu|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Záchranáři za potlesku přihlížejících vychází z vody a hladinu v tu chvíli už rozráží nohy prvních otužilců. Asi dvacítka lidí si stoupá na poslední písčitý val, kde stačí. Většina instinktivně zvedá ruce nad hlavu. Pak do vody vchází i skupina začátečníků, na které dohlíží Valerjan Romanowski. Nakonec se do Visly noří všichni zbývající podle libosti, včetně nejmladší devítileté účastnice v doprovodu maminky.

Čtěte také

Patnáct stupňů není pro české otužilce žádná výzva. V Bejrútu se na to dívají jinak

Pravidlo tří kritických K

Mířím také do vody a vzpomenu si přitom na kamarádovo pravidlo tří kritických K – kotníky kolena a k... samozřejmě kyčle. Chodidla začínají bolet, cítím, že se třesu. Abych vydržela zmíněné tři minuty, začínám se ptát s diktafonem v ruce lidí okolo na to, jak se cítí.

„Já se cítím skvěle, jako každý rok,“ směje se Paweł, který s otužováním začal před třemi lety právě díky varšavské Škole otužování. Rozhodně se ale prý nechystá vyzkoušet nápad z kurzu a ponořit hlavu. „Zůstanu u své metody, protože tak je mi příjemně,“ dodává s vodou po podpaží.

Ruce v pletených rukavicích drží nad hladinou a na hlavě má naraženého kulicha s norským vzorem. Prý má i boty. „Ale ne ty neoprenové, mám takové ze síťky, abych si chránil chodidla. Ve studené vodě rychle ztrácíme cit v nohách a to je pak jednoduché si chodidlo zranit,“ vysvětluje.

Čtěte také

V Řecku místo tří králů narazíte na otužilce. Svátek Ježíšova křtu si připomínají lovením kříže ze studeného moře

Příjemné brnění a sníh k tomu

Paweł oceňuje, že hasiči před otužováním dno zkontrolovali a vyčistili. Navíc oproti dřívějšímu místu na pláži Rusalka je na Saske Kępie pozvolnější vstup do vody a dno není poseté často ostrými kusy prázdných lastur velevrubů. „Jsou tu dobré podmínky. A atmosféra je taky skvělá, zvlášť, když nám sněží,“ usmívá se.

O kus dál stojí Ania – také s čepicí na hlavě ale bez rukavic. I ona se prý cítí skvěle. „Je to super, je mi fajn, ale neměřím si čas, tak nevím, jak dlouho tu ještě mám být,“ směje se. To už k ní ale někdo volá, že už jsou ve vodě tři minuty.

A jak se šlo do ledové vody Anie? „No do nohou to trochu bolelo, hlavně do chodidel a lýtek. Ale teď už to jen tak brní, nebo spíš štípe – jako jehličky, ale je to příjemné,“ pochvaluje si.

Na hromadné otužování ve Visle mohou lidé přijít každou neděli až do Vánoc|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

A za týden zas

Třes ustává a ve vodě mi začíná být teplo. Jediné části těla, které otužování vnímají jinak, jsou mé palce u nohou. Paty ani chodidla už necítím.

Lidí ve vodě postupně ubývá. Vycházejí na břeh, kůži zbarvenou doruda, a podle bílých ramen nebo krků je přesně vidět, jak hluboko do vody se odvážili.

Já nakonec vycházím společně s Aniou, vydržely jsme něco přes šest minut. A teď usušit, převléct, zahřát a za týden zas.