„Klobásový stánek je pro Vídeň něco jako součást DNA.“ U jednoho okýnka se tu už sto let potkávají profesor i popelář

Ještě není ani poledne, ale u stánku Zum scharfen René na Schwarzenbergplatzu už stojí fronta. Turista, úředník, dělník — všichni u jednoho okýnka. A právě tady začíná příběh fenoménu, který se loni stal nehmotným kulturním dědictvím UNESCO. Velký podíl na tom má taky majitel tohoto Würstelstandu– René Kachlir.

Zum Scharfen René na Schwarzenbergplatzu je jeden z nejslavnějších stánků ve Vídni|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Klobásový stánek je pro Vídeň něco jako součást DNA. Lidé se u něj potkávají před prací, před koncertem i potom. Je to místo, kde se člověk vrátí nohama na zem — a kde se potkává celá společnost,“ přemítá.

Dvě klobásy místo jedné

Zum Scharfen René neboli „U ostrého Reného“ je typickým místem, kde se potkává celá společnost — a kde mizí i hranice, které jsou jinde vidět mnohem ostřeji. René sám to ukazuje nejlépe: v zimě nakupuje spacáky a karimatky pro lidi bez domova a vždy se také najde něco k snědku.

„Řada zákazníků zaplatí víc se slovy, že ‚až přijde ten a ten, dej mu najíst‘. Jiní si zase rovnou koupí dvě klobásy – jednu pro sebe a druhou někomu věnují. Takhle to tu prostě chodí,“ usmívá se René.

Jeden z nejslavnějších stánků ve městě provozuje už jednadvacet let. A jako předseda spolku Würstelstandů viděl éru úpadku i nedávné oživení. „Ještě před patnácti lety stánky mizely. Bylo jich sotva 140, ale poslední roky se to obrátilo — nové nápady, lepší kvalita. Je to renesance,“ hodnotí.

Kvalita především

Zástupkyní nové generace je třeba 28letá Patricia Pölzlová. Její stánek se jmenuje Eh scho wuascht. V překladu „Už je to jedno“ nebo taky „Už je to buřt“. Stojí přímo naproti bráně vídeňského hřbitova Zentralfriedhof.

Truchlících mezi zákazníky prý není moc, na jídlo sem chodí nejčastěji zaměstnanci přilehlého hřbitova, lidé z okolí nebo turisté|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Miluju to tady. Potkává se tu hodně lidí. A právě ve Vídni, kde je doma ten typický morbidní humor a kde se říká, že smrt tu patří k životu, je to podle mě naprosto jedinečné místo,“ říká hrdě.

Patricia vystudovala management turismu, pracovala ve firmě a pak se rozhodla pro změnu. Právě díky otevřené a klidné atmosféře würstelstandové komunity. Truchlících mezi zákazníky prý moc nemá, na jídlo sem chodí nejčastěji zaměstnanci hřbitova, lidé z okolí nebo turisté, kteří chtěli navštívit hroby známých osobností jako zpěváka Falca nebo Beethowena.

„Snažím se být tradiční. Zásadní je pro mě kvalita surovin. Každý týden dostávám od řezníka původ masa,“ zdůrazňuje.

Patricia vystudovala management turismu, pracovala ve firmě a pak se rozhodla pro změnu|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Klasika je jen jedna

Ale vedle tradice existuje i úplně nový koncept – bio-certifikovaný, s veganskými klobásami. Ve vídeňské Pfeilgasse ho provozuje Mike Lanner. „Dřív byly jediný veganský produkt nakládaná okurka. S naší klobásou jsme začali už v roce 2019 — a dnes je to tady druhá nejprodávanější položka,“ zdůrazňuje.

Mike tvrdí, že moderní stánky se od těch tradičních liší hlavně kvalitou surovin: „Když jsme začínali, všichni říkali, že éra stánků končí. Ale když nabídnete kvalitu, bio a prostor pro setkávání, tradice žije dál.“

Ovšem čím více würstelstandů, tím více zboží na výběr. Všichni tři stánkaři se ale shodují, že ikona je ve Vídni jen jedna.

„Käsekrainer – klobása se sýrem. Tu doporučuju každému z Česka. Když ji jednou ochutnáte, budete si ji pak dávat dvakrát denně celou dovolenou,“ uzavírá René Kachlir, předseda spolku Würstelstandů.

Kdo neochutnal vídeňskou klobásu, nebyl ve Vídni|foto:Bára Vránová, Český rozhlas