Syrský lid teď nejvíce ze všeho potřebuje čas. Proces smíření a usmíření potrvá dlouho, zdůrazňuje diplomat
S jakými úkoly se chystá do Damašku nový šéf českého zastupitelského úřadu? Má Sýrie namířeno k demokratickému řízení? A proč do Damašku nevysíláme velvyslance? Vladimír Kroc se zeptal nového chargé d'affaires v Sýrii, bývalého velvyslance v Moskvě, Vítězslava Pivoňky.
Česko obnovilo činnost svého zastupitelského úřadu v Sýrii. Jak početné bude osazenstvo?
Je třeba říct, že Sýrii jsme opustili pouze na dobu evakuace. Jinak je naše přítomnost kontinuální, kdy jsme jako jedna z mála ambasád EU a NATO po zahájení konfliktu v roce 2011 v Damašku zůstali a postupně jsme se stali tzv. protecting embassy, kdy máme na starost zastupování zájmů i Spojených států včetně starosti o jejich ambasádu a rezidenci.
Čtěte také
Z naší vlastní činnosti bych vyzdvihl dlouhodobý projekt humanitární a rekonstrukční činnosti, což jsou projekty, které realizovala dlouhodobě Česká republika ve všech regionech Sýrie. Osobně jsem velmi rád, že projekt podpory bude pokračovat až do roku 2027.
Proč velvyslanectví v Sýrii povedete z pozice vedoucího úřadu, a nikoli jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec?
Pověřovací listiny prezidenta České republiky se předávají do rukou legitimně zvoleného hlavního představitele státu, což může být prezident, královská rodina nebo jiný hlavní představitel státu. My jsme v situaci, kdy v Sýrii dnes úřaduje prozatímní vláda a prozatímní šéf vlády, a proto si musíme počkat, jak se situace bude vyvíjet. Moje pozice se přesně jmenuje chargé d'affaires, což je zastupující velvyslanec.
Ve funkci velvyslankyně v Sýrii skončila k předloňskému říjnu po 13 letech Eva Filipi. Jakou tam vybudovala pro českou diplomacii pozici?
Popsal bych to tak, že úkolem diplomacie je pracovat s realitou, se stavem, který v tom daném státě je. Diplomat je vyslanec své země, který realizuje zahraniční politiku, která je stanovena politickou elitou. Čili 13 let, co Eva Filipi sloužila v Sýrii, plnila úkoly, které byly zadávány buď Černínským palácem, nebo vládou, nebo koncepcí zahraniční politiky. Mimo to, že zastupovala zájmy Spojených států, tak zastupovala i zájmy České republiky a dlouhodobě se svým týmem realizovala rozvojové a humanitární projekty.
Čtěte také
Dokázala pracovat i v režimu diktátora Bašára Asada, což jí někteří vyčítali. Jsou její kontakty z předchozího režimu pro vás teď využitelné?
Na tuto otázku bych odpověděl, až přijedu s nějakou zkušeností. Situace v Damašku se mění každým dnem. Pozorně sleduji nejenom to, co o dění píší česká média, ale čtu i všechna možná světová média. Počkejme si na to hodnocení. To, co teď nejvíce Sýrie a syrský lid potřebují, je čas. Mluvíme o poválečném, pokonfliktním období, kdy všechny náboženské i národnostní frakce budou muset projít procesem smíření a usmíření, což není vůbec lehké. Nechci to vůbec srovnávat, ale v naší hlavě bychom si měli vzpomenout na ten příklad, který máme v našich československých a českých dějinách.
Vy jste řekl, že se v Sýrii dnes píšou nové dějiny celého regionu...
Každý stát má svojí historickou, hodnotovou a geografickou adresu. Každý stát je podle své důležitosti, a to jak v oblasti vojenství, tak politiky, ekonomiky, činnosti zpravodajských služeb, globálním nebo regionálním hráčem. Kategorii dvoustranných vztahů říkáme bilaterální vztahy. Když se dneska kouknete na Sýrii, zjistíte, že mimo to, že syrský národ řeší sám svoji budoucnost a musí hledat principy nového fungování v budoucnosti, na svém území má americké, ruské a izraelské vojáky a můžeme mluvit i o vcelku velmi silném vlivu Turecka.
Sýrie je tedy v situaci, kdy se stává součástí této geopolitické změny. Zároveň je součástí celého blízkovýchodního konfliktu, přičemž název Syrská arabská republika odkazuje i k arabskému světu. Všichni tito hráči jsou tedy dnes nějakým způsobem součástí této změny.
Čtěte také
Syrští rebelové, kteří se před měsícem ujali moci, slíbili, že prozatímní vláda povládne do 1. března. Teď jejich šéf mluví o potřebě sčítání lidu, o tvorbě nové ústavy, o volbách do čtyř let. Co by mělo být v mezidobí?
Je to právě ono celonárodní shromáždění. Sýrie v sobě nese jak otázku náboženskou, tedy otázku šíitské menšiny a sunnitské většiny, tak otázku národnostní, a to je otázka kurdská. Diskuse, která dnes probíhá, se týká konsensu národního vládnutí, aby buď v jednotlivých regionech nebo na základě celostátního vládnutí byly brány v potaz veškeré zájmy jednotlivých skupin.
Můžeme mluvit o příkladu Bosny a Hercegoviny v Evropě. Není to samozřejmě jednoduchá cesta, a proto my se stanovenými čtyřmi lety do voleb nemáme problém, protože víme, že doba řešení základních humanitárních kroků a následné rekonstrukce, kam spadá zajištění bezpečnosti, vzdělání a zdravotnictví, si vyžádá hodně času. V tuto chvíli nejsme schopni odhadnout, kolik času bude Sýrie potřebovat, v každém případě by ho měla dostat.
Proč izraelská armáda v posledních týdnech systematicky likviduje syrskou vojenskou infrastrukturu? A dá se hodnotit angažmá Putina v Sýrii, který dlouhodobě podporoval bývalý asadovský režim, jako fiasko? Poslechněte si celých 20 minut Radiožurnálu.
Související
-
Státy by se měly potkat a mluvit o budoucnosti Sýrie. Pro Rusko ani USA není priorita, míní Schneider
„Spojené státy tam mají malý kontingent a mluví se o tom, že americké jednotky budou staženy,“ řekl Jiří Schneider, dřívější velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní analytik.
-
Turecko má v Sýrii stěžejní slovo, táhne za delší provaz i v otázkách migrace, říká Daněk
Může v dohledné době Evropská unie přijmout Kosovo nebo Srbsko do svých řad? Nemá sedmadvacítka dost starostí s finanční a vojenskou podporou Ukrajiny?
-
Nové vedení Sýrie tvrdí, že bude respektovat menšiny, část obyvatel se ale bojí, říká expertka
Už přes měsíc vládne v Sýrii nový režim po útěku prezidenta Bašára Asada ze země. Moci se chopili islamisté vedení uskupením Haját Tahrír aš-Šám, kteří nečekaně rychle ovládli strategické části země.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.