Asadova vláda tvrdé ruky v Sýrii byla velmi křehká. Určitě to má vliv na ochotu Hamásu k dohodě s Izraelem, myslí si Schneider

Hamás je poprvé ochotný umožnit, aby během klidu zbraní zůstaly na palestinském území dočasně rozmístěny jednotky izraelské armády. Proč je to pro Tel Aviv tak důležité?

Je to důležité, protože tam nikdo jiný vstoupit nehodlá. V okamžiku, kdy by tam nebyla žádná bezpečnostní kontrola, tak to znamená, že to celé může přijít vniveč. Navíc tam nebude nikdo, kdo by udržoval nějaký řád.

Čtěte také

iROZHLAS

Hamás ustoupil od podmínky stažení izraelských vojáků z Pásma Gazy. Naděje na dohodu sílí

Ukazuje se, že i mezinárodní organizace mají veliký problém. Pomoc, která se tam posílá a jde přes OSN nebo jiné organizace, se rozkrádá za dohledu Hamásu, někdy i přímo Hamásem a pak se to prodává na černém trhu. Čili jakási bezpečnostní i humanitární kontrola potřeba prostě je. To je nepochybné.

A proč k tomu (ústupkům Hamásu – pozn. red.) dochází? Není to rozněžnělost předvánoční atmosférou, jak by se mohl někdo domnívat. Je to prostě to, že na Blízkém východě se děje celá řada věcí, které Hamás objektivně oslabují. Přichází o jednoho podporovatele za druhým.

Navíc ze Spojených států zaznívají hromy a blesky z úst budoucího prezidenta (Donalda) Trumpa. On se vyjádřil v tom smyslu, že si přeje, aby ta věc byla vyřešena – pokud jde o Gazu a o rukojmí – do jeho nástupu. Mimochodem, myslím si, že se zapomíná na to, že mezi rukojmími nejsou jenom izraelští občané. Jsou tam i Američani, takže to je ten zájem.

Zvyšuje to naději na dosažení dohody? Od dosud jediného příměří v Gaze už uplynul víc než rok.

Určitě to k nějaké dohodě a k výměně rukojmích směřuje, ale určitě se nebude jednat o všechny. Bude se jednat o ty nejvíc ohrožené. Určitě v tom budou ti Američané. Je otázka, jak dlouhé příměří bude. To všechno je ve hře.

Čtěte také

Lidé slaví konec války. Ale příměří mezi Izraelem a Libanonem trvalé nebude, obává se analytik Kraus

Naznačuje to, že Hamás nejenom netrvá na podmínce, že se Izraelci okamžitě stáhnou v první fázi, ale že předal i nějaký seznam lidí, které by bylo možné propustit. To jsou všechno signály – kromě dalších, které se objevují – že vyjednavači jednají tam či onde.

Izraelský ministr obrany Jisrael Kac ve středu svému americkému protějšku Lloydu Austinovi telefonicky řekl, že existuje šance na dosažení nové dohody, která umožní návrat všech rukojmích včetně amerických občanů. To ale zní asi až příliš optimisticky, že?

Uvidíme. Ty hlasy jsou různé. Divil bych se, kdyby došlo k návratu všech rukojmích, protože se mluví o tom, že příměří má mít nějakou fázi jedna a fázi dva. Rukojmí jsou jakýmsi žolíkem. Je škaredé to takto říkat, ale jsou jistou vyjednávací pákou, jednou z mála, které Hamás v tuto chvíli má.

Řetěz událostí

Bleskové sesazení dlouholetého diktátora Bašára Asada v Sýrii nasvědčuje, že mohla být sjednána předchozí zákulisní dohoda. Co o tom soudíte?

Dohoda koho s kým? Myslím, že to hlavně svědčí o tom, že jeho vláda tvrdé ruky s pomocí různých spojenců, Íránu, Ruska byla velmi křehká. Prokazatelně tam nedošlo k nějaké masivní intervenci ze zahraničí. Povstalci byli prostě najednou velmi úspěšní a zbořilo se to jako domeček z karet.

Čtěte také

Politolog Čejka: Euforie syrských uprchlíků je pochopitelná. Budoucnost nové Sýrie je ale velmi nejasná

To je něco, co se režimům, které stojí na strachu a násilí, prostě stává. Vidět v tom nějakou konspiraci je velmi snadné, ale myslím si, že to neodpovídá realitě. Spíš je potřeba si uvědomit, že to je řetěz určitých událostí, které tomu předcházely.

Když to vezmu úplně odzadu, předcházela tomu masivní kampaň proti Hizballáhu v Libanonu a následné příměří, které bylo uzavřeno. To znamenalo oslabení role Íránu. Írán dodával Hizballáhu do Libanonu zbraně a lidi prostřednictvím Sýrie.

Tento důležitý aktér – Hizballáh, který hrozil Izraeli ze severu poté, co došlo k útoku z Gazy, byl výrazným způsobem oslaben. To mělo na Sýrii velký význam. Mimochodem, když jsme začali rozhovorem o Gaze, to má určitě taky vliv na ochotu Hamásu k dohodě.

Takže odpověď na otázku – dohoda koho s kým? Myslím, že v závěru tam byla nepochybně dohoda mezi Moskvou a Damaškem (hlavní město Sýrie – pozn. red.), která umožnila Asadovi a jeho rodině požádat o azyl a utéct do Ruska.

Jak byste popsal islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám, které stálo v čele povstání?

Nejsem odborníkem na tyto skupiny a ony se také v průběhu povstání, které začalo před více jak deseti lety, proměňovaly. Je velmi obtížné říci, kdo jsou, kam směřují, co budou dělat. Jejich představitel (Abú Muhammad) Džulání, jak si válečně říká, má nepochybně islamistickou minulost.

Čtěte také

Situace v Sýrii? Česká ambasáda je v bezpečí, ubezpečuje Hladík z ministerstva zahraničí

Je spojený s Al-Káidou, dělal ty nejhorší věci, které si dokážete představit. Zároveň se v poslední době velmi snaží přesvědčit, že to je minulost a že teď ho jeho postavení a odpovědnost za budoucnost Sýrie staví do úplně jiné role. Ukáže se, co bude.

Nepochybně nedošlo k tomu, čeho se někteří obávali, že s jejich vítězstvím tam zase začne vraždění menšinových skupin, nemuslimských. Zatím o tom nemáme zprávy a oni vyhlásili, že je chtějí chránit. Uvidíme.

Nicméně jestli bude tato skupina dominantní, jak se dohodne s ostatními, jestli tam nepřeváží ti, kteří jsou evidentně militantní a zaměření na obnovení Islámského státu v nějakém menším území nebo něco takového, to opravdu nemůžeme říci. Ukáže to opravdu teprve čas.

Jak by měla vypadat dohoda o příměří mezi Izraelem a Hamásem? Co se stane s ruskými vojenskými základnami v Sýrii? A povede se uskupení Haját Tahrír aš-Šám dobít i zbytek Sýrie? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.