Své rodinné dědictví střeží tradiční arabské rody v Jeruzalémě jako oko v hlavě. A s ním i historickou paměť Palestiny

Staleté arabské rukopisy neuchovávají v Palestině velké instituce, ale jsou v majetku tradičních místních rodin, jaké představují třeba rody Chálidí, Husajní nebo Našášibí. Byly a jsou to nevýznamnější rodiny v celé Palestině. Například rod Chálidí míval pod palcem soudnictví, Júsuf Chálidí pak byl několikrát starostou Jeruzaléma. Dnes rodina pečuje o největší sbírku rukopisů v Palestině.

Jsme uprostřed jeruzalémského Starého města, v uličce vedoucí k Řetězové bráně do Posvátného okrsku mešity al-Aksá, a kolem je několik historických mamlúckých budov, ve kterých jsou bezpečně uložené soukromé rukopisy a staré arabské a turecké tisky.

Kolem je několik historických mamlúckých budov, ve kterých jsou bezpečně uložené soukromé rukopisy a staré arabské a turecké tisky

Chadr Saláma je vystudovaný knihovník, historik a neuvěřitelně vtipný a znalý člověk. Stará se o knihovnu rodiny Chálidí a její poklady. Knihovna je vakfem, tedy islámskou nadací – to znamená, že se z ní nesmí nic prodat.

Chadr mi ukazuje rukopisy psané několika barvami inkoustu, od kraje ke kraji stránky, aby nebylo možné nic připsat. Arabská společnost nemá příliš pochopení pro věci veřejné, a tak o to, co by v evropských zemích opečovávaly vybavené státní archivy, se tu starají jednotlivé rodiny.

O čem se v knihách nepíše

V jedné z místností starého domu právě třídí hromadu rukopisů Rámí Saláma, Chadrův syn. „Výběr rukopisů, které je třeba restaurovat, dělá archivář. Vybere ty, které jsou pro něj nejdůležitější. Nejstarší rukopis, který jsem restauroval, byl asi 320 let starý,“ popisuje.

Chadr mi ukazuje rukopisy psané několika barvami inkoustu, od kraje ke kraji stránky, aby nebylo možné nic připsat

Rámí vystudoval restaurování rukopisů v Evropě a teď tu třídí ty, které knihovna získala od větve rodiny Chálidí z Haify. Jsou to většinou rodinné dokumenty, které jsou ale pro historiky skvělým zdrojem informací.

Chadr jakožto historik našel například v soudních dokumentech zajímavé informace o jeruzalémských nevěstincích. O těch se v knížkách nepíše. Podle vodotisku se pozná, kde a kdy byl papír vyrobený, ukazuje Rámí. Některé jsou poškozené vlhkostí, ty jsou prý asi 150 let staré.

Zůstat, nebo odejít?

Chalíl Chálidí, jeden ze tří současných správců nadace Chálidí, mě vyvedl na střechu historické budovy, odkud je naprosto výjimečný výhled na střechy starého Jeruzaléma, na zlatou kupoli mešity Kubbat as-Sachrá a na chrám Božího hrobu. Staré jeruzalémské rodiny ovládaly život města až do izraelského záboru.

„Po roce 1967 se situace změnila. Už to nebylo jako za Jordánska, za Britů nebo za osmanské vlády. Některé rodiny tu v Jeruzalémě zůstaly, jiné ale emigrovaly. A velká část rodiny Chálidí odešla,“ vypráví Chalíl a vyjmenovává, že dnes žijí v Americe, v Británii, v Egyptě nebo v Jordánsku.

Vzpomínám, že v nemocnici jménem Chálidí v jordánském Ammánu operují čeští lékaři v rámci projektu Medevac. „Ano, nemocnici v Ammánu založil můj bratranec Ibráhím Chálidí. Původně ale byla ta nemocnice tady v Jeruzalémě a bylo to jedno z nejlepších zdejších zařízení,“ dodává Chalíl.

Chadr Saláma je vystudovaný knihovník, historik a neuvěřitelně vtipný a znalý člověk

Na poslední chvíli

Také s okupačními izraelskými úřady se zdejší archiváři musejí umět domluvit, tak jako se všemi předchozími vládci. Věnují se dnes ale hlavně uchování svého dědictví.

„Před třemi lety jsme dokončili digitalizaci všech svých rukopisů. Takže jsou zachované, kdyby se nedej Bože cokoliv stalo. A stát se může. Před dvěma roky nás žádali z velké mešity v Gaze, abychom zdigitalizovali jejich rukopisy, měli jich tam asi dvě stovky. A teď je vše zničené. Jsem rád, že jsme je stihli nafotit,“ říká Chalíl.

Na střechu mezitím už přicházejí další návštěvníci a Chalíl jim ochotně ukazuje nevídané pohledy na staré město.

Spustit audio

Související