Sofia odpromovala a má před svatbou. Růžovou budoucnost ale nečeká, žije totiž v Charkově
Ukrajinský Charkov je podobně velký jako Praha, obyvatel tam kvůli válce zůstala méně než polovina. Proto jsou také ulice vesměs poloprázdné, většina restaurací a další služeb uzavřená. Kousek od centra je ale v provozu malá kavárna, kde brigádničí 23letá studentka cestovního ruchu Sofia Kravcova. Usměvavá světlovláska vaří čaj, kávu, prodává domácí koblížky, ovšem zákazníků má pomálu. Jsme jen třicet kilometrů od fronty.
„Tahle kavárna patří mým známým, majitelka ji otevřela před rokem, přestože neměla do začátku moc peněz,“ vypráví Sofia. „Kvůli raketovým útokům lidé do města moc nechodí, ale moje šéfka každý den velmi optimisticky vypráví, co nového plánuje. Když nebudou takoví lidé jako ona, všechno tu krachne.
Čtěte také
Krachování je v Charkově na denním pořádku. Sofiina šéfová vedla ještě jedno bistro, ale minulý týden ho musela zavřít. Nikdo tam nechodil.
Sofia předtím žila dva roky v Polsku, a tak během rozhovoru plynule přechází do polštiny. „Myslela jsem si, že v Polsku se žije lépe než tady, že tam budu víc vydělávat a budu šťastnější. V jednom okamžiku jsme ale pochopila, že to zase tak velký rozdíl není. Je to stejné jako na Ukrajině.“
Občas to na mě přijde…
Sofia nepůsobí, že by ji zklamaná očekávání zbavila životního optimismu. Nad pultem s koblihami se směje od ucha k uchu.
„Dřív jsem věřila, že válka skončí rychle. Teď vím, že to potrvá, a je pro mě nejdůležitější, aby skončila s co nejmenšími ztrátami našich chlapců,“ zdůrazňuje a vzápětí se jí láme hlas. Na usměvavé tváři se objevují slzy.
„Během války jsem nikdy neplakala, ani když kolem nás přeletěla raketa. Jenže po dvou letech to na mě občas přijde – umřelo strašně moc lidí… Každodenní ostřelování se podepisuje na naší psychice. Já ale věřím, že vyhrajeme!“
Nechci, aby mi umřel
Sofii je 23 let, má přítele a bude se za tři měsíce vdávat. Na tradiční ukrajinské poměry je na vdavky v podstatě už stará, ale chce mít děti a řeší dilema mnoha žen na Ukrajině: Co když manžel půjde do války a už se nevrátí?
„Na jednu stranu musí bránit svoji zemi, na druhou strany nechci, aby mi umřel,“ shrnuje hořkou realitu.
Sofia tento týden udělala poslední zkoušku na univerzitě, samozřejmě online, a diplom dostane poštou. To je zatím její jediná jistota.
Související
-
Dobrovolně do zákopu! Zájem o vojenské kurzy pro civilisty v Polsku rok od roku roste
Trénuj s armádou, vybízí letos už popáté polští vojáci. Cvičení pro civilisty pořádají každou sobotu od května do července vždy dvě jednotky po celém Polsku.
-
Zatímco Charkov opustila polovina obyvatel, Valerie se vrátila. Chtěla především pomoct rodině
Její rodina je z měst Charkov a Kupjansk, která jsou téměř pod neustálou palbou. Válka je tak další důvod, proč se vrátila. Nebránila by se vstupu do armády.
-
Zjizvené paneláky a všudypřítomná obava. Charkov rakety nyní nesužují, výbuchy ale obyvatelé slyší
Od chvíle, kdy ukrajinská armáda smí používat americké zbraně na ruském území, přestaly padat rakety na charkovské sídliště Saltivka. To ocenily i místní penzistky.
