Ľubomír Smatana

Po útoku Ruska na Ukrajinu ruština mizí a přestávají ji používat i ti, pro které to je mateřský jazyk. Týká se to také knih. Dobře je to vidět v Oděse v parku Knížka. 

Pět dětí vychovávají manželé Markovi z Příbrami a rozhodně nepatří mezi ty, kteří by podlehli blbé náladě a šíleli z nárůstu cen.

Před válkou měl jihoukrajinský Mikolajiv skoro půl milionu obyvatel, dnes jich ve městě zbyla třetina. Invalidní penzistka Nataša také zůstává.

Ukrajinská gynekoložka Valerie si vybudovala kariéru v Horlivce na Donbasu, odkud kvůli bojům utekla už v roce 2014. Nový život pak začala v Buči u Kyjeva.

Moldavsko, nejchudší země Evropy, má malou armádu a sousedí se separatistickou republikou Podněstří, kterou ovládá 30 let Rusko. Pro obyvatele je to noční můra. 

Roman Drežděnko vedl restauraci v Irpini. Kuřata z mrazáku našel nasypaná v toaletní míse, alkohol vypili vojáci všechen bez rozdílu značky, a co neodnesli, aspoň rozbili.

Ve vilce na kraji Liběchova u Mělníka bydlí už dva týdny uprchlíci z Ukrajiny. Pozval je tam majitel domu, který se rozhodl, že nebude žádat stát o žádnou finanční pomoc.

Před několika dny se vrátil z pracovní cesty po Ukrajině. „Od začátku války to byla moje druhá cesta do Oděsy,“ popisuje reportér v Blízkých setkáních.

Ve Slaném se vede informační válka proti Rusku. Vede ji úřednice z ukrajinského ministerstva školství Elena Gromská, která se švagrovou a dětmi našla útočiště právě zde.

„Když začala válka na Donbase, přijíždělo do Oděsy hodně uprchlíků. My jsme nemohli zůstat stranou,“ popisuje Oksana. „Nemáme zbraně, naše fronta je tady.“