Kontroverze i vyprodané kluby. Polské duo chtělo v Eurovizi zpívat podleským jazykem. Sklidilo nadšení i pobouření

„Písnička Lusterka (v překladu zrcátka, pozn. red.) je o jakémsi, řekl bych, našem vnitřním soudci. O tom, že máme pocit, jako by nám něco stálo v životní cestě, v cestě ke štěstí. Ale popravdě to my sami sobě nejčastěji v něčem bráníme, protože jsme přehnaně kritičtí sami k sobě,“ říká Wiktor „Swada“ Szcygieł, polovina dua Swada a Niczos. Je autorem hudební aranže písní, které v sobě snoubí klubovou taneční hudbu, rap a folklorní prvky.

Hudební duo Swada a Niczos chtělo reprezentovat Polsko na Eurovizi|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

„Ta písnička je určitě netradiční tím, že ji Nika zpívá podleským jazykem, a to není moc známý ani populární jazyk. Tady u nás na východě, v našem regionu, je známý, pořád ho někteří lidé používají. Ale pokud mluvíme o celém Polsku, tak to není populární.“

Různorodost se v Polsku nenosí

Právě jazyk písničky vzbudil obecně v Polsku rozporuplné reakce. Někteří duo nařkli z toho, že zpívají bělorusky a ukrajinsky a že podlaštinou rozbíjí polskou jednotu, chtějí zemi fragmentovat, pracují ve prospěch Ruska a podporují jím prosazovanou ideu panslovanství.

Podle jazykovědkyně Marie Bolek, která vede populárně-naučný portál o-jezyku.pl a podleským mikrojazykem se zabývá akademicky, část Poláků při televizním vystoupení Swady a Niczos prožila šok.

„Řekla bych, že to byla kognitivní disonance. Část lidí šokovalo, že existuje něco jako podleský jazyk. Dosud o něm neslyšeli nebo si mysleli, že je to jen záležitost nějakých skanzenů na východě. A najednou se ukázalo, že jsou lidé, kteří v tom jazyku tvoří kulturu. Že to jsou Poláci, kteří jen používají jiný jazyk a chtějí s ním reprezentovat Polsko,“ zamýšlí se Maria.

Vzniklou debatu považuje za výsledek systémového problému. Kulturní, jazyková a náboženská různorodost je v Polsku považovaná za něco dávného, co v zemi mělo místo ještě před druhou světovou válkou, ale ne dnes.

„Asi je to i výsledkem toho, že se o různorodosti neučíme na školách, nepovažujeme ji za bohatství. A z pohledu politiky a médií je to něco, čím se dá strašit. Jsme strašeni, že na nás jako na jednotu chce někdo zaútočit, někdo z ní chce něco sebrat. Nevidíme, že sami jsme různorodí – a nejsme ani připravení se to dozvědět,“ říká jazykovědkyně.

Mikrojazyk, nebo pohraniční směs jazyků?

Podlaštinou, která patří mezi východoslovanské jazyky, dnes v Polsku mluví na denní bázi asi 3,5 tisíce lidí, hlavně obyvatelé východního Polska v blízkosti hranic s Běloruskem. Pasivních uživatelů je ale mnohem více.

Čtěte také

V polském Sejmu poprvé zazněla slezština. Konání divadelního představení umožnila až nová vláda

„Jeho variantami se mluvilo a dodnes místy mluví od Volyně až po oblasti na polsko-běloruské hranici kolem Bělé Podleské, Hajnówky,“ přibližuje Maria Bolek. Není to tedy jen záležitost dnešního Podleského vojvodství, které navíc neznamená to samé co Podlesí.

Pro část věřejnosti je problém i definice podlaštiny jako jazyka nebo mikrojazyka. Někteří jazykovědci podlaštinu považují jen za směsku polštiny, běloruštiny a ukrajinštiny.

Podle spoluautora portálu o-jezyku.pl a jazykovědce Pawła Chroła je ale potřeba se podívat na mapu Polska před druhou světovou válkou, kdy hranice státu vedly jinudy. Byly mnohem více na východ. A právě ve východní části tehdejšího Polska žili lidé užívající různé jazyky. Kašubové, Polešuci, Slezané, Lemkové.

„Ve stalinistické éře se vlády snažily tyhle rozdíly zamlčet a zahladit, aby se snáze budovala nějaká jednotná identita a aby bylo snazší lidi ovládat,“ myslí si jazykovědec.

U sousedů i na jevišti

Kašubština je dnes jediným v Polsku uznaným jazykem etnické menšiny. Slezané o uznání svého jazyka usilují, ale zákon, kterým by toho dosáhli, loni vetoval prezident Andrzej Duda. I slezštinu mnozí polští jazykovědci považují jen za dialekt, a ne za životaschopný samostatný jazyk. Jeho uživatele někteří politici obviňují ze separatismu. Na popírání naráží i podlaština.

Kontroverze vyvolala písnička Lusterka zpívaná regionálním podleským jazykem|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

„Tam, odkud pocházím, si lidé říkají Podlašuci, Polešuci – někdy to i to. Ale není to národnost, je to spíš taková regionální, etnická identita založená právě na používání podleského jazyka. Občas říkáme, že mluvíme ‚po swojemu‘, říká jazykovědec Paweł Chról.

„Anebo ‚po tutajszemu‘,“ doplňuje Maria Bolek a přidává i svou zkušenost z terénního výzkumu: „Jsou tací, kteří tak mluví se sousedy, a jsou lidé, kteří podlaštinu používají v umění – při zpěvu, na divadle. Potkala jsem i mladého 22letého kluka, pro kterého to byl první jazyk. Polsky se naučil až ve školce. Takže to není mrtvý jazyk.“

Jak se mluví doma, není žádná ostuda

Písnička Lusterka a obecně tvorba Swady a Niczos navíc pomohla jakési renesanci podleského mikrojazyka.

„Potom, co se písnička v národním kole Eurovize objevila, mnozí lidé začali mluvit a psát pod klip, na náš web nebo na sociální sítě o svých zkušenostech. Jak podlasky mluvila babička, nebo dokonce oni sami,“ vypráví Maria.

Čtěte také

Umění mluví všemi jazyky. Bruselské večery poezie jsou pro každého, kdo má co říct

„Když pominu politiku, společensky se ten jazyk pojil s venkovanstvím, nevzdělaností. Protože se vzdělávalo v polštině a kdo mluvil podlasky, byl považovaný za nevzdělaného. Dnes se ukazuje, že to, jak se mluví doma, není žádná ostuda. Není zač se stydět.“

Lingvistka ale přiznává, že mnoho lidí podlasky mluvit veřejně nechce. Baví se tak jen s těmi, které znají – s příbuznými, se sousedy. Až pokud na ně cizinec promluví „po tutajszemu“, rozpovídají se i oni.

Kontroverze i vyprodané kluby

Mnoho lidí si dokonce nově k podlaštině cestu nachází – i díky tvorbě východopolského dua. Ta totiž vzbudila hlavně nadšení. Nadchla i Pawła Chroła.

„Mně se obecně líbí celá tvorba Swady a Niczos. Pro svůj původ je znám už déle. Je to skvělá muzika. A velmi příjemně mě překvapilo, jak se stali populárními. Protože v Polsku hudba, která pracuje s folklorními prvky, i když je velmi dobrá, většinou zůstává známá jen úzké skupině lidí.“

Čtěte také

iROZHLAS

Eurovizi vyhrálo Rakousko. S písní Wasted Love zemi reprezentoval zpěvák JJ

„Nika navíc nezpívá jedinou variantou podlaštiny. S jazykem si hraje, občas do textů zapojuje i slova, která jsou doma v jiné oblasti, než odkud sama pochází. A to zase ukazuje tu pestrost a hravost, tu košatost našeho dědictví, kterým podleský jazyk bezesporu je,“ doplňuje Maria Bolek.

Swada připouští, že jejich vystoupení v národním kole Eurovize vzbudilo všemožné kontroverze, ale dodnes prý dostávají i pozitivní reakce: „Ozývají se nám lidé, kteří v naší hudbě našli něco svého, a to je to nejdůležitější. Vidíme to i na našem koncertním turné.“

Swada a Niczos totiž vyprodávají kluby. Na jejich koncerty se stojí dlouhé fronty, jejich hudba oslovuje různé generace. Nacházejí posluchače a posluchačky po celém Polsku, a dokonce ještě dál. Například písničku Nakrashana svého času znalo víc lidí v Brazílii než v Polsku.