Palestinci jsou v Izraeli lidé druhé kategorie. Kolik jich ještě musí zemřít? zlobí se knihkupec Mahmúd z Jeruzaléma

Krámek otevřel před skoro 40 lety jeho otec. Když ho Mahmúd Muna převzal, začal prodávat výhradně knihy o Palestině, její historii, kultuře, identitě a vztazích s Izraelem. Knihkupectví s malou kavárnou je dnes jakýmsi duchovním centrem palestinského Jeruzaléma.

Všechny knihy v Mahmúdově obchodě jsou napsány Palestinci, nebo jsou o Palestině|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

„Všechny knihy tady jsou napsány Palestinci nebo jsou o Palestině – o palestinské historii a identitě, ale i hudbě nebo kuchyni. Tyto knihy vypravují palestinský příběh. Příběh, který je dlouhodobě umlčován, ať už cíleně, nebo nevědomě,“ vysvětluje knihkupec.

Lidé druhé kategorrie

Mahmúd vystudoval univerzitu v Británii, možná i proto jsou knihy převážně v angličtině. Jeho klienty jsou palestinští intelektuálové, studenti, akademici a také cizinci, kteří v Jeruzalémě žijí nebo sem přijedou jako turisté. A jsou mezi nimi také Izraelci.

Zabíjet lidi je nepřípustné. Útok Hamásu odsuzuji. Stejně tak by měli Izraelci odsoudit to, co dělá jejich armáda v Pásmu Gazy.
Mahmúd Muna

„Od roku 1948 čelí Palestinci nepřetržitému útlaku a umlčování. Jsou vyháněni a zabíjeni. Žijí na okraji společnosti jako lidé druhé kategorie - jako uprchlíci nebo jsou nepřáteli státu Izrael. Záleží na tom o jaké skupině Palestinců mluvíš,“ přibližuje Mahmúd svoji verzi palestinského příběhu.

„Pokud se jím budeš seriózně zabývat, dojdeš k závěru, že je tady skupina deseti dvanácti milionů, kteří by byli rádi plnoprávnými občany státu, ve kterém žijí, nebo by chtěli mít stát vlastní.“

Knihkupectví u Damašské brány prodává výhradně Všechny knihy tady jsou napsány Palestinci, nebo jsou o Palestině|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

Řešením je vlastní stát

Sedíme mezi regály plnými knih. Z maličké kavárny, kam se na šálek zastavují místní lidé, poklidně voní káva s kardamomem. Přesto je zřejmé, že toto téma je pro Mahmúda mimořádně citlivé.

„Palestinci by si zasloužili mít svůj vlastní stát. Vlastně ho měli mít už před 75 lety, když vznikl Izrael.  Přišel už konečně ten pravý čas? Kolik Palestinců ještě musí zemřít, aby se to konečně stalo?“ zlobí se knihkupec.

Čtěte také

„Střílí po nás, buldozery a pilami ničí naše olivovníky,“ zlobí se Palestinci ze Západního břehu na židovské osadníky

„Je mi čtyřicet, za tu dobu se odehrálo deset nebo dvanáct kol izraelsko-palestinského konfliktu," dodává. Namítám, že nebýt útoku ze 7. října nebyl přece tento konkrétní konflikt nezbytný.

Dvojí metr

Odsuzuješ útok Hamásu, ptám se? „Touto otázkou jsou novináři posedlí a nevím, proč by na ni měl odpovídat knihkupec. Ale ano, zabíjet lidi je nepřípustné. Útok Hamasu odsuzuji,“ připouští Mahmúd.

Ale hned pokračuje: „Stejně tak by teď měli Izraelci odsoudit to, co dělá jejich armáda v Pásmu Gazy. Ale to se neděje. A nikdo to po nich ani nechce. Svět prostě uplatňuje dvojí metr.“ 

„Pokud je zabíjení civilistů v Izraeli zlo, což je, za stejné zlo musí být považováno zabíjení civilistů v Gaze. Palestinci jsou stejní lidé jako ostatní,“ uzavírá palestinský intelektuál a aktivista.

Izraelští vojáci v Jeruzalémě|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas