Doprovod v Číně i problémy v Jižní Koreji. Češi se vydávají historickými auty na cestu z Prahy do Ósaky

Josef Zajíček působí velmi klidně na to, že ho za pár dní čeká prvních pár kilometrů z celkem 16 000 přes 12 zemí. Je v čele expedice ROBOT Praha-Ósaka EXPO 2025. Co vás to napadlo?

Jezdíme rádi se starými auty. Je to několik let, co jsem založil skupinu lidí a jezdíme Czech Oldtimer Express. Byli jsme starými auty v Istanbulu, v Aténách, ve Francii, takže jsme se naučili jezdit s vozy i z 30. let.

Čtěte také

Chloubou české výroby je i samotný pavilon EXPA. Stavba ze smrkového dřeva byla výzvou pro statika

Napadlo mě to tak, že jsem byl za panem Soškou, což je komisař českého pavilonu v Ósace, a když jsem se s ním bavil o možné spolupráci z jiné oblasti, tak mi ukazoval plány českého pavilonu a měl tam takové volné plochy kolem. A já říkám: „Co tady budete vystavovat venku?“ A on říkal: „Vlastně nevíme.“ Já říkám: „V Japonsku bychom měli česká auta a český průmysl podpořit. Japonci to mají rádi. Ještě japonský císař jezdil Škodovkou. Tam musí být česká auta.“ Plácnul jsem takovou myšlenku: „Hele, já vezmu Tatru 603 a přijedu za vámi.“

Pak jsem šel ven a chtěl jsem si dát pár facek, ale pak mi Ondřej volal, jestli to platí, a mně už se nechtělo couvat, takže jsme to dotlačili do vítězného konce, že jedeme. A ještě tedy vsuvka k tomu je, že navazujeme na Sakura expedici 1970, tam šli Češi pěšky a stopem. My jedeme historickými auty.

Můžete českými starými vozy okouzlit Japonsko? Tedy zemi Toyoty, Hondy, Suzuki, Nissana, Mazdy, Subaru, Mitsubishi...

Myslím, že Tatra 603 je ikonické vládní vozidlo, osmiválec vzduchem chlazený, to se každý podívá. Když jsme jeli tenkrát do Istanbulu, celé Turecko bylo na nohou, všude lidi mávali. Ale jede s námi i jedna Toyota. Byla vyrobená v Japonsku a teď se vrací do Japonska. Takže jedeme takový mix. A ještě jeden Ford se nám tam nacpal, to je taky starý kamarád, který s námi jezdí. Takže jedeme Škodovky, já Tatru, Toyota a Ford.

Expedice povede přes 12 zemí Evropy a Asie včetně Turecka, Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Číny, Jižní Koreje. Fakt jste si nevybrali nejklidnější dobu.

Čtěte také

Má za sebou 60 let cestování a navštívil 165 zemí. Teď vydává Stanislav Synek knihu o expedici Tatra kolem světa

To máte pravdu. Když to vezmu popořádku, jedeme Česká republika, Slovensko, Maďarsko, to je pohoda. Pak Srbsko, tam jsou hranice. Vjedeme do Bulharska, Turecko, tam začínají hranice, taky kontrola. Pak projedeme Turecko, vjíždíme do Gruzie. Nedávno ještě byly nepokoje v Gruzii, tak jsem si říkal, co z toho bude. Zatím se to uklidnilo.

Pak přichází hranice Gruzie-Ázerbájdžán, která je už asi pět let zavřená pro veřejnost. Tady začal první problém, když jsme začali zjišťovat podmínky vjezdu, aby nás pustili osobními auty. Za přispění a pomoci českého ministerstva zahraničních věcí a ambasády se nám podařilo dostat diplomatickou notu a máme doklady, jednací číslo od ázerbájdžánského ministerstva, s tímto dokumentem se musíme prokázat, aby nás vzali na trajekt přes Kaspické moře. Tam je taky zajímavé, že někdy jede, někdy nejede, ale pevně věřím, že pojedeme.

Kazachstán a Uzbekistán nebude žádná velká tragédie. Čína – musíme mít čínskou agenturu, doprovod, který nám organizuje těch deset dní, protože budeme ještě dva dny v Pekingu. A ti nás předávají korejské agentuře a ti japonské.

Takže i v Jižní Koreji potřebujete doprovod?

Jižní Korea je největší problém, se mi zatím jeví. Zakázali nám vozík. Máme servisní vůz, malou dodávku, kde máme veškeré nářadí a vybavení, chtěli jsme táhnout vozík, kdybychom potřebovali někoho z nás přetáhnout na bezpečné místo. Zakázali nám ho. Až teď se nám podařilo to prolomit, máme agenturu, která nám všechny celní dokumenty a procedury vybaví. Letecky se tam všude dostanete relativně jednoduše, ale když vysvětluji na ambasádě, že jedeme autem, že jsme expedice, to pochopili až na popáté.

Čtěte také

Laterna magika nebo interaktivní Kinoautomat. Největší úspěchy na světové výstavě EXPO zažilo Československo za tuhého socialismu

Říkal jste, že částečně navazujete na expedici Sakura...

Ano, 1970. Tenkrát byla první výstava EXPO v Japonsku a japonská televize vyhlásila soutěž, kdo se tam dostaví netradičním způsobem z celého světa, že vyhrává. Přihlásily se asi tři čtyři skupinky a vyhráli Čechoslováci. Čtyři kluci šli pěšky z Prahy a stopem, měli to na devět měsíců. Musím uznat, že klobouk dolů, když vidím ty fotky. Měli na zádech 35 kilo, jeden na krku ještě kytaru a s tímto cestovali kolem celé zeměkoule bez mobilu, bez platebních karet, bez ničeho... A jeden člen této expedice, Zdeněk Thoma, ještě žije, je vitální. Spolupracujeme s ním, přijde nás i odstartovat. Mají krásné fotky, zážitky, říkal jsem si, to je úžasné, na to musíme navázat! A my tedy jedeme auty.

Když jste Zdeňka Thomu seznámil s tímto projektem, co říkal?

Všichni se dívají trochu divně, jestli jsem v pořádku. Ale když vysvětlím, že to jde zvládnout, byl potěšen, vzali jsme ho do skupiny, měli jsme mediální výstupy, tiskové konference, všude u toho byl. Byl šťastný, že se po letech vrací k tomu tématu. Myslím si, že to je dobře, že taková tradice tady je, že na něco navazujeme a připomínáme si nějaký historický okamžik.

Máte to vymyšlené tak, že celou vaši trasu a průjezd trasou můžeme sledovat online?

Rozhodně. Můj spolujezdec Robin má za úkol mě navigovat a má veškerou aparaturu s sebou. Denně budeme přispívat na sociální sítě, mám GPS, lidé nás můžou sledovat, kde se nacházíme. Kolega v Praze to bude distribuovat médiím. Naším cílem je pořídit zajímavé materiály, i když pojedeme jen po dálnicích a rychle, nebudeme se kochat přírodou, historií a architekturou, ale něco snad uvidíme. Všechno zdokumentujeme, i zajímavosti, jak spíme, jak se stravujeme, jak opravujeme auta, jak to probíhá na hranicích. To všechno chceme sdělit našim sledujícím.

Bude GPS fungovat i při průjezdu Čínou? A jaké podmínky musí v Číně splnit? Podle čeho sestavovali itinerář cesty? Proč je v názvu expedice ROBOT? A jak bylo potřeba před cestou Tatru upravit? Poslechněte si celý rozhovor.