Fico bude opuštění NATO a slovenskou neutralitu prosazovat dál. I přesto, že se od něj Pellegrini distancoval, míní sociolog

Slovenský premiér Robert Fico (SMER–SD) stále razantněji prosazuje myšlenku, že by Slovensku svědčila neutralita. NATO například nedávno přirovnal ke golfovému klubu. Dají se jeho slova chápat jako výzva k referendu? Jak pravděpodobná je možnost slovenské neutrality? Jak velké podpory by se Ficovi dostalo a jak na to reagují slovenští politici? Tomáš Pancíř se ptal sociologa a politologa Michala Vašečky.

Robert Fico (SMER–SD) byl tázán na postoj ke zvyšování výdajů na obranu a kromě jiného v odpovědi řekl, že v těchto nesmyslných časech zbrojení, kdy si mnou ruce zbrojařské firmy, by Slovensku velmi svědčila neutralita. Dá se toto brát i v souvislosti s tím, kde a při jaké příležitosti to řekl, jako nějaký promyšlený plán od slovenského premiéra?

Ano a ne. Je to promyšlený plán v tom smyslu, že opět překryl nějaké jiné téma, které mu už nevyhovovalo, protože v tomto případě prohrál; tedy že vůbec nedošlo k hlasování o novele ústavy, takže to rychle chce přebít jiným tématem.

Je třeba říct, že v tomto je Robert Fico skutečně výjimečný technik moci. Dělá to pravidelně a vždy se na to velká část populace, médií anebo i partnerů či soupeřů v politickém boji chytí.

Čtěte také

Kdybychom hovořili o nějakém širším přemýšlení, že by Slovensko směřovalo k neutralitě a že by na tom na ministerstvu obrany silně pracovali, tak to rozhodně ne. A dokonce i lidem, kteří jsou součástí vládní koalice, to vyjádření zřejmě velmi nevyhovovalo. Já na důkaz toho nabídnu jednu reakci přímo od prezidenta Pellegriniho, který řekl, že jde o provokativní myšlenku, bude se o tom teď dlouho diskutovat, a potom to vyšumí.

A řekl, že je to fenomén slovenské politiky. V tomto je premiér mistr, označil to za jeho osobní iniciativu, takže v tomto smyslu bychom to neměli přeceňovat.

Peter Pellegrini, slovenský prezident, také dodal, že v případě neutrality by Slovensko muselo na svou obranu ve srovnání se současností vydávat mnohem více peněz. To téma slovenské neutrality označil za zbytečné. O čem svědčí tato reakce právě od prezidenta?

Je třeba říct, že v některých drobných věcech svědčí o jisté emancipaci od Roberta Fica. Připomenu, že Peter Pellegrini byl věrným souputníkem Roberta Fica od začátku strany SMER. Přešel přes všechny pozice v parlamentu, v exekutivě, až po prezidenta.

Čtěte také

A v některých věcech se Peter Pellegrini už snaží vymezovat vůči excesům Roberta Fica. Řekl, že na setkání NATO v Haagu bude Slovensko reprezentovat prezident a že garantuje, že takový názor tam nezazní. Že Slovensko ho oficiálně nepředloží a že je to soukromý názor Roberta Fica. Takže v tomto smyslu očekávat, že Slovensko by oficiálně toto téma tlačilo dále, není možné.

Slovenský premiér se ještě v průběhu včerejška k tomu vyjádření vrátil na Facebooku. Tam přirovnal Severoatlantickou alianci ke golfovému klubu, do kterého se platí členský příspěvek. Dodal, že Spojené státy se rozhodly ten členský příspěvek zdražit a že považuje za logické, že by v této situaci lidé měli říci, jestli se cítí ohrožení a chtějí posilovat výdaje na obranu. Dá se toto chápat jako výzva k referendu na toto téma?

On si je vědom takových tendencí ve slovenské společnosti. Velmi dobře ví, že nejsou většinové, ale zase nejsou zanedbatelné a hlavně jsou typické pro jeho voliče. Snaha o vyvolání takového referenda už tu byla. Prezidentská kancelář to aspoň v této chvíli odmítla, ale Robert Fico jednoduše to téma bude živit.

Čtěte také

I kdybychom opustili tu tezi, že je to čistě vnitropolitická věc, kde se zahraniční politické téma jen využívá anebo dokonce zneužívá na nějaké vnitropolitické cíle, tak je třeba se seriózně zamyslet, za koho Robert Fico kope. Protože když se teď na to člověk podívá zvenku, tak neutralita Slovenska by rozhodně nevyhovovala sousedním zemím, ani České republice. Nevyhovovala by zemím EU ani NATO.

Slovensko přímo sousedí s Ukrajinou. Ruské rakety dopadají relativně nedaleko od slovenských hranic, třeba z Košic je to blíž do Lvova než do Bratislavy. Jak se toto odráží v tom, jak Slováci vnímají ohrožení ze strany Ruska?

Nějaké výzkumy k tomu samozřejmě máme. Začneme pozitivně. Obecně se obyvatelé Slovenska cítí být součástí západu nebo toho, co z toho západu ještě zůstalo. A zároveň většina lidí, sedmdesát procent, preferuje, aby Slovensko zůstalo orientované na EU a NATO.

Přibližně padesát procent preferuje vojenskou neutralitu. Zároveň je trošku problém s tím, že až téměř třicet procent respondentů by do vojenských konfliktů v sousedních zemích preferovalo nezasahovat. To trošku hovoří o solidaritě a případné empatii Slováků se sousedy.

Čtěte také

Téměř polovina by preferovala nabídnout jen humanitární pomoc, pouze dvanáct procent lidí by chtělo pomoct nějak vojensky. Tam se ukazuje, že Slovensko si moc nevěří a že by nerado jakýmkoli způsobem bylo zatažené do jakéhokoliv konfliktu. A pochopitelně velká část politické scény si je toho vědomá.

Vy už jste se zmínil o tom, že se blíží summit Severoatlantické aliance a že tam Slovensko bude reprezentovat prezident Peter Pellegrini. Znamená to, že Slovensko z toho, co jste říkal před chvílí, je připravené na tom summitu zvýšení výdajů na obranu podpořit?

Já se domnívám, a to jsou samozřejmě jen neoficiální signály, že Slovensko nebude tím problematickým státem, který by to blokoval. Slovensko si nechá případné natahování partnerů v EU či NATO na úplně jiné téma.

Jak výrazná je orientace slovenské společnosti směrem k Rusku v porování se sousedními státy? Proč je preference východu na Slovensku nepoměrně vyšší? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , vpl
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

    Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

    jak_klara_obratila_na web.jpg

    Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

    Koupit

    Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.