„Střílí po nás, buldozery a pilami ničí naše olivovníky,“ zlobí se Palestinci ze Západního břehu na židovské osadníky
Olivovníky se běžně dožívají 500 let. Ty nejstarší ale mívají i 2000 roků a stále plodí. Pokud je ovšem nikdo nepokácí. V Palestině se to považuje za zločin. Olivovník je národním symbolem Palestinců. Od obsazení Západního břehu Jordánu Izraelem v roce 1967 padl rukou vojáků i židovských extremistů milión olivovníků. Palestinci se snaží sázet stále nové, židovští osadníci jim ale jdou po krku. Palestincům, i olivovníkům.
„Některé olivovníky plodí už po třech letech od vysazení, ale většinou si počkáme tak osm let,“ říká Abd al-Hakím Wádí. Právě prořezává olivovníky ve svém sadu, pracuje tu s několika členy své rodiny.
Je to tu nádherná zvlněná krajina, červená půda a z ní v řadách rostou do nedohledna husté stromky s šedavě zelenými lístky. Jeden by řekl: biblická krajina!
Koruna jako šálek kávy
„Zralá je oliva tehdy, když ji vezmeš, takhle zmačkneš a rychle z ní vytéká olej. Když jsou ještě takhle zelené – podívej, zmačkneš ji a nic z ní neteče. Ta ještě zralá není. Takže ideální je, když jsou černé a měkké,“ vysvětluje Abd al-Hakím.
Pracujeme v sadu jen dospělí, o děti se bojíme. Včera jsme odtud třikrát utíkali. Osadníci po nás začali střílet.
Abd al-Hakím Wádí, palestinský vesničan
Olivovníky se musí prořezávat, jinak by přestaly plodit, pokračuje ve výkladu. Olivy také podle něj potřebují otevřenou korunu, aby k nim mohlo dost sluníčka.
Říkám mu, že to znám – podobně ošetřuju meruňky a slivoně na své české zahradě. Abd al-Hakím má ale své orientální příměry: koruna stromu prý musí být otevřená jako šálek kávy.
Čtěte také
„O děti se bojíme“
Černé i zelené olivy tu teď setřásají na plachty, a když je pak sesypou do barelů, odvezou je do lisovny oliv ve vesnici.
Olivovník je symbol. Symbol soběstačnosti Palestinců a také symbol přináležitosti místních vesničanů ke zdejší půdě. Už proto, že stromy rostou stovky let a založení dobrého sadu je dlouhodobá záležitost. A proto je olivovník pro jiné, kteří se této půdy chtějí zmocnit, oním příslovečným trnem v oku.
„Na sklizeň oliv máme jen měsíc, tak od půlky října. Pracujeme v sadu jen dospělí, o děti se bojíme. Včera jsme odtud třikrát utíkali. Osadníci po nás začali střílet,“ popisuje Abd al-Hakím.
Démoni z židovské osady
Nad jeho sadem je palestinská vesnice Kusra. Když se podívám na druhou stranu, vidím na protějším kopci věž s izraelskými vojáky. A zpoza toho kopce, jak říká Abd al-Hakím, přicházejí démoni – extremisté ze židovské osady Eš Kodeš, která tam vznikla kolem roku 2000. Od té doby nemají vesničané z Kusry klid.
Nesnášejí olivovníky, stejně jako nesnášejí Palestince. Tyhle olivovníky jsem sázel už osmkrát a vždycky je zničí.
Abd al-Hakím Wádí, palestinský vesničan
„Máme s nimi problémy každý den – s osadníky i s vojáky. Brání nám olivy sklidit, střílí po nás. Buldozery vytrhávají stromy,“ líčí Abd al-Hakím s rozhořčením.
„Nesnášejí olivovníky, stejně jako nesnášejí Palestince. Přijdou, uřežou stromy. Vědí, že je to naše obživa a že je to pro nás posvátný strom. Že ho mají Palestinci tak rádi. Tyhle olivovníky jsem sázel už osmkrát a vždycky je zničí,“ ukazuje na malé sazeničky.
„Proč to odnášejí olivovníky?“
Osadníci sem prý chodí s motorovými pilami, buldozery i puškami. A vojáci je chrání. Abd al-Hakímova bratra a synovce zabili osadníci před třemi týdny.
„Nechtějí, abychom si tu žili poklidný, šťastný život. A tak tu kvůli nim žijeme ve strachu, v útlaku. Není v nich trocha lidskosti. Když mají problém s Palestincem, tak ať si ho s Palestincem vyřeší. Ale proč to odnášejí olivovníky?“
Abd al-Hakím tu sklízí olivy tak, jako jeho předci před stovkami, možná tisíci let. I přes problémy s osadníky věří, že jeho potomci je tu budou sklízet nejméně ještě tak dlouho.
Související
-
Tanky v Gaze vyvolají velkou krizi, očekává unijní exdiplomat
Může si být EU jistá, že její peníze na podporu palestinských civilistů neskončí v rukou Hamásu? A jaký je dlouhodobý vliv členských států na Izrael a Palestinu?
-
Izrael podle Hamásu zasáhl školu, ve které se ukrývaly vysídlené rodiny. Nejméně 12 lidé zemřelo
Bombardování podle Hamásu cílilo na školu v táboře Džabálija, který má podle televize Al-Džazíra zhruba 116 tisíc obyvatel a je největším z osmi uprchlických táborů v Pásmu Gazy.
-
V Gaze už není bezpečno ani pod vlajkou OSN. Zabito bylo už 72 našich kolegů, říká Broža z OSN
„V Gaze teď není bezpečno vůbec nikde. Počet obětí, nevinných lidí, už přesáhl pravděpodobně na obou stranách 10 tisíc,“ říká Michal Broža z informačního centra OSN v Praze.