OBRAZEM: Z Gruzie do Ruska mezi mraky. Kavkazská obchodní tepna stoupá až do výšky 2500 metrů nad mořem

8 fotografií

„Pořádnou silnici tu postavili v 19. století pro vojenské účely. Náš obchodní vztah k Rusku je jiný než politický. Rusko je důležitý obchodní partner. Rusové znají gruzínské produkty, snadno se tam prodává,“ vysvětluje gruzínská průvodkyně Kristina význam silnice, která propojuje gruzínskou metropoli Tbilisi a jihoruský Vladikavkaz.

Vojenské cesta zhruba v 2500 metrech nad mořem. Nalevo od silnice je takzvaný zimní tunel|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

„Exportujeme víno, vodku, pálenku chacha a podobně. Taky minerální vodu, skoro všechny možné druhy zeleniny, ovoce a bylinek, ořechy a různé minerály… Pro Arménii je tahle silnice ještě důležitější, protože kupují nejméně polovinu zboží z Ruska a nemají s ním společnou hranici,“ říká Kristina a podotýká, že od začátku rusko-ukrajinské války se počet kamionů na silnici zhruba zdesetinásobil.

„S Rusy to nikdy nebylo přátelství“

Většinu cesty až do vysokých hor vede vojenská cesta podél řeky Aragvi. Vypadá docela divoce, ale občas se na ní dá zahlédnout raft. Autobus šplhá serpentinami k lyžařskému středisku Gudauri. Zastavujeme kousek za ním.

Stojí tu památník rusko-gruzínského přátelství. Je viditelný už z dálky. Od silnice se k němu dá vyjít po chodníčku. Je to taková kamenná stěna ve tvaru nedokončené kružnice. V dolní části jsou půlkruhovité otvory – brány, kterými se dá projít na jakési balkónky, z nichž je moc pěkný výhled do údolí a na zasněžené hory nad ním. Za hřebenem už leží Ruskem okupovaná Jižní Osetie.

Památník rusko-gruzínského přátelství je viditelný už z dálky. Od silnice se k němu dá vyjít po chodníčku|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

Kristina vysvětluje, že mozaika na památníku zobrazuje výjevy z gruzínských legend a ruské historie. Památník pochází z roku 1983, kdy Sovětský svaz oslavoval 200 let Georgijevské smlouvy. Ta gruzínské království podřídila ruské říši.

Poslední gruzínský král Erekle II. si od toho tehdy sliboval ochranu před Peršany a Osmanskými Turky. Podle průvodkyně Kristiny to byl ale počátek ovládnutí Gruzie Ruskem. „Nikdy to nebylo přátelství,“ dodává.

- Vjezd do „zimního tunelu“, kterým kamiony jezdí v zimě, když je silnice zavalená sněhovými lavinami|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

Minibusem mezi mraky

Dál vojenská cesta stoupá skoro do dvou a půl tisíce metrů nad mořem. I v květnu je kolem silnice ještě tu a tam sníh. Zimy jsou tady tuhé, denně tu projíždí stovky těžkých kamionů a asfalt silnice je nepříjemně rozbitý. V serpentinách se taky tvoří zácpy.

Míjíme takzvané zimní tunely – dlouhé betonové kryty podél silnice. Cestu totiž v zimě běžně zavalí laviny, kamiony proto jezdí skrz tunely. Žádá si to pak ale jen jednosměrný provoz, který se po několika hodinách otáčí.

Od městečka Stepancminda neboli Svatý Štěpán, asi 10 kilometrů od Ruska, vozí místní obyvatelé turisty v terénních minibusech ke klášteru Gergeti. Autobus by serpentiny nevytočil.

„Kdysi tady vedla lanovka, ale protože místní chtěli práci, tak ji záměrně zničili, aby mohli turisty vyvážet nahoru,“ poznamenává průvodkyně Renata z cestovní kanceláře Čedok.

Klášter Gergeti vybudovali Gruzínci na odlehlém místě, kde budou nábožensky a historicky cenné předměty v bezpečí před mongolskými nájezdníky|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

Řidič Davit sedí za volantem vpravo. „Je to dovoz z Japonska, mám ho deset let. Je to čtyřkolka, to je dobré na zimu,“ vysvětluje. V létě vozí turisty a pronajímá jim chaty, v zimě pracuje ve Tbilisi.

Nakupovat prý místní jezdí do Ruska, protože je tam levněji. „V Rusku jsem se taky narodil, protože před 30 lety tady v okrese nebyla žádná nemocnice a Tbilisi je daleko. Všichni se tu narodili v Rusku,“ dodává.

9 fotografií

Nedobytná pokladnice

Docela se rozpršelo a Kristina mi ukazuje, že mezi mraky je vidět alespoň úpatí pětitisícovky Kazbek s ledovcem. Většinou se schovává za mraky. „Místní říkají, že hora je královna kraje. Ukáže se, jen když chce,“ usmívá se průvodkyně.

Zvonice v klášteře Gergeti|foto:Dominik Tesár, Český rozhlas

Přímo tady na kopci žije asi 5 až 7 mnichů. Pod věžičkou kostela mají malé domečky s plechovou střechou. Kolem kostela jsou kamenné zdi, ze kterých je krásný výhled na okolní hory. Je dost zamračeno, mraky pod kopcem částečně zahalují město Stepancminda a druhá vrstva mraků nahoře zakrývá zasněžené vrcholky Kavkazu.

Klášter tu vznikl ve 14. století, kdy Gruzínci čelili všeničícím mongolským nájezdníkům. „Naši předci si vybrali tohle odlehlé, izolované místo, kam se nepřátelé těžko dostanou. Po staletí Gergeti sloužilo jako takový archiv našeho kulturního dědictví, třeba pro knihy, ikony, kříže...“ přibližuje význam kláštera Gruzínka.