Tisíce let staré věže ve Svanetii kdysi sloužily jako pevnosti, dnes do nich místní lákají turisty

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ušghuli je vůbec nejvýše položenou osadou v Evropě
0:00
/
0:00

Zuby si tam vylámali Mongolové, Peršané i osmanští nájezdníci. A dokonce ani ruští komunisté tam nikdy neměli situaci úplně pod kontrolou. Divoká, odlehlá Svanetie, vysoko na Kavkazu, na gruzínsko-ruské hranici dodnes láká dobrodruhy a dostat se tam po zemi vyžaduje hodně času a trpělivosti.

Pokud se za vámi v hlubokých lesích ve Svanetii ozve tenhle zvuk – kavkazský bizon – není to dobré, ale tohle monstrum nakonec pravděpodobně nezaútočí. Pokud to ale bude tenhle zvuk, potom prchejte s modlitbou na rtech, protože nablízku je medvěd a to je jiná liga.

Drsný kraj pro dobrodruhy

Dlouhá zima a hodně sněhu znamená, že vlci a medvědi mají hlad. Vycházejí z lesů a potom je nebezpečné chodit i mezi vesnicemi. V zimě vlky střílíme. No, nesmí se to, samozřejmě, ale vláda je daleko a sem nedohlédne,“ přiznává Levan, vysoký, zarostlý mladík – typický Svan.

Čtěte také

Moc toho nenamluví, moc se neusmívá, ale když máte trpělivost, nakonec se vždycky domluvíte. Stojíme spolu v kamenné věži, staré tisíc šest set let. Svanové je postavili podél cest a průsmyků a když se blížili nájezdníci, prostě se do nich evakuovala celá vesnice.

Byly nedobytné. Vylézt se na ně nedalo, kámen nezapálíte a těžké železné dveře nebylo čím vyrazit. V přízemí měli lidé vodu a sklad potravin se stálou teplotou a ve vyšších patrech žili. Vydrželi tam celé měsíce a když přišel sníh a mráz, dobyvatelé nakonec odtáhli.“

Nebezpečné hory, zlatonosné řeky

Na Levanovi je vidět, jak je na stavby svých předků pyšný. Svaneti má ale i další poklady. Pět tisíc a dvě stě metrů vysokou Šcharu - nejvyšší horu Gruzie. Nižší, ale velmi nebezpečnou Ušbu nebo zlatonosné řeky, které se odtud valí směrem k Černému moři. A ve správním středisku Mestia najdete i Evropské muzeum roku 2016. A v něm průvodkyni, paní Lenu.

Na konci nejodlehlejších cest ve Svanetii, směrem k ruské hranici, už obvykle hlídkují jen gruzínští pohraničníci

Svanetie byla součástí Kolchidy. Zdejší zlato a stříbro používali tepci na královském dvoře a zdobili jimi ty neslavnější pravoslavné ikony. Každý si chtěl Svanetii podmanit a nikomu se to nikdy vlastně úplně nepovedlo. I v době Sovětského svazu tu lidé žili po svém,“ vypráví.

Penzion z opuštěné věže

I do Mestie už dorazily změny. Lepší silnice a nové letiště sem lákají více turistů – hlavně Rusů, Němců, Poláků ale často je tu slyšet i čeština. Kamenné věže jsou na seznamu UNESCO a místní toho umějí využít. Tak jako paní Tamar, která s manželem proměnila svou věž v restauraci a penzión.

Nejstarší věže, takzvané kuškuri, pocházejí z pátého století po Kristu

Koupili jsme jednu opuštěnou věž a poslední tři roky jsme strávili její opravou. Ale nebylo to jednoduché – všechno musíme konzultovat s úřady. Předpisy UNESCO jsou nelítostné,“ popisuje.

Ten skutečně nesmlouvavý protivník se ale jmenuje THÓVLÍ – gruzínsky SNÍH. Do Svaneti dorazí už za pár týdnů. Zasype Mestii, Šcharu i muzeum. A znovu vyláká vlky, medvědy i bizony z kavkazských lesů.

autoři: David Jakš ,
Spustit audio

Související