Na tradiční albánskou svatbu se dostanete i bez známých. Představení v Tiraně připravují tanečníci i etnografové

Skupinku svatebčanů vítá muž v tradičním albánském kroji a bílém plstěném čepci. Představuje se jako Leka. Dnes se prý žení jeho syn.

„Vesnice je dneska večer plná drbů, říkají o mé rodině spoustu věcí.... Ale prosimvás neberte vážně všechno co slyšíte.“

Bílé šaty, rudý závoj

Všichni účastníci svatby včetně mě se ale musí nejdřív převléct do slavnostního. Já dostávám zelené šaty se zlatým vyšíváním, vestičku a květovaný šátek. Veselka začíná jen s ženichem, při tradiční albánské svatbě jsou totiž svatební oslavy ženicha a nevěsty částečně oddělené.

Teď už přichází i nevěsta – v bílých šatech se zlatým vyšíváním a s rudým závojem. Leka vysvětluje, proč právě rudý závoj:

„Mnoho lidí by vám řeklo, že to je pozůstatek otomanské kultury v Albánii. Ale víte co? Nemají pravdu! My jsme ten červený závoj měli už dávno předtím. Ten závoj má nevěstu chránit před okem ďábla. Jamile ho zdvihne a poprvé si vymění pohled se svým nastávajícím – to ji ochrání před okem ďábla na zbytek života.“

Z představení Albanian Night v Tiraně|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Do víru tance

Začínám pomalu rozumět, proč organizátoři avizovali, že to bude interaktivní představení: „Už jste někdy tančili na albánské stavbě? Ne? Tak tohle už zítra nebudete moct říct, protože jdeme tančit!“

A ke slovu se konečně dostává ženich: „Mám špatný pocit, jako by se dnes v noci mělo stát něco zlého. Já nevím, dnes by to měla být zábava, ale já se vůbec nebavím... Miluju svojí nevěstu, je krásná. Ale nevím, jestli ona miluje mě.“

Na to odpovídá nevěsta: „Já jsem nevěsta. jmenuju se Tringa. Všichni si myslíte, jak jsem dnes šťastná. Ale vůbec. Já ho nemiluju. Je to špatný člověk, lhář a podvodník. Ale nebojte, mám plán, zachráním se.“

Tance a zpěv v UNESCO

Po peripetii dramatických zvratů je ženich zavražděn neznámým pachatelem. A ženichova matka spolu s dalšími při truchlení předvádí vokální iso-polyfonní zpěv, který je zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.

Z představení Albanian Night v Tiraně|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Představení skončilo a otec ženicha Leka se mi představuje svým pravým jménem – Armando Muca. Kromě toho, že má v představení jednu z hlavních rolí, je také ředitelem celého projektu.

„Čím víc jsem cestoval, tím víc jsem si uvědomoval, že jiné kultury si vyvinuly způsoby, jak své tradice propagovat. A tak jsem si řekl: co kdybychom to zkusili taky. Začalo to loni jako malé představení, ale pak nás začala finačně podporovat vláda, a taky Evropská unie.“

Zajímá mě ještě zmíněný iso-polyfonní zpěv, který byl asi nejsilnějším zážitkem z celého představení.

„Albánci z jihu země tento zpěv praktikují tisíce let. Je to improvizovaný zpěv bez hudebních nástrojů. Zpěvák používá jen svůj vlastní hlas. Je to obvykle pohřební zpěv.“

Na seznamu UNESCO je ještě další součást albánské stavby: tanec K'cimi i Tropojës, druh tance ze severu Albánie. Armando dodává, že na představení pracuje celkem na osmedsát lidí: tanečníků, zpěváků, ale i akademiků a etnografů.