Realita je optimističtější než obrázek, který nám dávají sociální sítě. Setkávání s lidmi mi přináší radost, říká prezident Pavel

Vávro, z tebe se po olympiádě stala celebrita. Všude tě vodili skoro až jako opičku, to se tak dělá medailistům. Jaké to bylo se najednou vypořádat s tím, že jsi na očích a že všichni vědí, kdo jsi? 

Čtěte také

Vavřinec Hradilek: Když jsem přišel poprvé do slumu, asi hodinu jsem nemluvil, vstřebával jsem to. Je to brutální

VH: Řekl bych, že to bylo celkem fajn. Nikdy to nepřerostlo přes nějakou únosnou mez. Pokud si dotyčná osoba zachová autenticitu a dokáže se srovnat s tím, co dělá, co říká, s jakými lidmi se potkává, tak si myslím, že to je jednodušší.

Snažil jsem se si všechny příležitosti, které mi to přineslo, užívat a využít jich. Dostával jsem se samozřejmě do jiných situací než jenom ten kajak a branka…

Takže ses stal hercem? Zahrál sis ve filmu skvělého horolezce.

VH: Dostal jsem příležitost ztvárnit hlavní roli ve filmu Tenkrát v ráji, což byla úžasná zkušenost. Za to jsem hrozně rád.

Čtěte také

Nikdy jsem nebyl člověk, který touží vždy vyhrát. Závod si chci hlavně užít, tvrdí kajakář Hradilek

Myslím si, že pokud se člověk ztotožní s tím, co dělá, a pan prezident to taky dokazuje – zrovna jsem mu chválil fotku, která spontánně vznikla na koncertu AC/DC –, tak věřím tomu, že i po volbách si dokáže najít čas na motorku i na tyto koncerty. A bude s námi ještě alespoň jedno volební období, ale nechci už do toho zabrušovat, protože vím, že pan prezident to nemá úplně rád a chápu to. Ale samozřejmě nelze srovnávat publicitu s hlavou státu. 

Myslím, že publicita je jenom jedna. Jak se s tím kdo spořádá, tak to ve finále má. Mluvila jsem o příležitostech pro Vavřince Hradilka, ale asi je hloupé ptát se, jestli prezidentovi prezidentování přineslo nějaké nové možnosti, že ano?

PP: Samozřejmě že přineslo. Když se mě ptají třeba děti ve školách nebo když se mě teď ptaly děti na příměstském táboře, co se mi na funkci nejvíc líbí, říkal jsem: „No, to setkávání.“ Když jsem byl v armádě, potkával jsem se samozřejmě se spoustou lidí, ale to nastavení bylo jiné.

Strašně moc se toho dozvím. A to, co se dozvídám, mě naplňuje optimismem.

Když teď jezdím po republice a mám možnost se bavit s tolika lidmi, tak i když to může vypadat, že to je někdy únavné, mě to naopak přináší radost, protože se toho strašně moc dozvím. A to, co se dozvídám, mě naplňuje optimismem. Je obrovský rozdíl mezi tím, jak vnímáme realitu prostřednictvím médií a sociálních sítí, a mezi skutečnou realitou. Setkání s živými lidmi jsou mnohem optimističtější, než je obrázek, který máme prostřednictvím médií. A to mi dělá velkou radost.

VH: Chápete to? Ve čtvrtek u stolu s Donaldem Trumpem, v pátek na příměstském táboře.

U stolu s Donaldem Trumpem

Jsem ráda, že jsi otevřel toto velmi citlivé téma, protože nizozemský král vás skutečně posadil k jednomu stolu s Donaldem Trumpem. Bylo to po setkání s NATO. To je zrovna moment, který vám nezávidím, ale byla bych na něj velmi zvědavá, protože si neumím představit, jak tam ta konverzace plyne. 

Čtěte také

Celou kariéru jsem se opíral o potenciál v lidech kolem, společnost s ním neumí pracovat, míní generál Petr Pavel

PP: Především musím říct, že rozhodnutí nizozemského krále posadit mě hned vedle bylo mimořádně příznivým gestem, kterým dal najevo, že návštěvu, kterou si u nás krátce předtím užil, bral jako přínosnou. Chtěl mi dát najevo, že si toho váží, což bylo opravdu moc pěkné.

To, že mě posadil ke stejnému stolu s americkým prezidentem, byl také silný zážitek. Spíš jsem se snažil nevstupovat do debaty, protože tam bylo několik velice aktivních řečníků, mimo jiné generální tajemník NATO. A král, musím říct, moderoval debatu velice dobře, nenechal ego některých účastníků přerůst přes rozměry stolu.

Užíval jsem si to, protože jsem viděl obrovský rozdíl v přístupu Donalda Trumpa a těch ostatních.

Užíval jsem si to, protože jsem viděl obrovský rozdíl v přístupu Donalda Trumpa a těch ostatních, a nakonec ta debata byla docela věcná, protože v okamžiku, kdy hovořil o Číně a o tom, jak se mu podařilo zvýšením cel Čínu dostat téměř na okraj bankrotu, jsem nejdřív měl pokušení se mu pokusit dát několik argumentů, které hovoří o opaku, ale pak jsem si říkal, že to využiji trochu jinak.

Řekl jsem mu: „No, vidíte to. Když se vám podařilo dostat Čínu na okraj bankrotu za měsíc, tak když dáme síly dohromady a vytvoříme ekonomický tlak na Rusko, bude u jednacího stolu za týden. A to bude obrovský úspěch.“

A nezabral, viďte?

PP: Musím říct, že se hned přidal nejenom nizozemský král, ale i generální tajemník NATO, italská premiérka… Ale byl zdrženlivý. 

Jsou hlavy státu, se kterými se vídáte rád?

Čtěte také

Spousta Američanů volá po diktátorovi. Rozdělenost americké společnosti je bezprecedentní, říká novinář Jan Kaliba

PP: S některými státníky se samozřejmě mluví lépe, s některými hůře. Mně se třeba líbí státníci, kteří, jak to říkal Vávra, jsou naprosto autentičtí, a je jich takových hodně. Mně je hrozně sympatické, když mají hlavy států, které nejsou o nic větší než Česká republika – často jsou i menší, a to i počtem obyvatel –, zdravé a opodstatněné sebevědomí.

Jsou schopni s názorem, o který se můžou opřít, protože ví, že to je většinový názor jejich země, jít do boje a velice často jsou úspěšní právě proto, že mají podporu. Možná bych mohl zmínit finského prezidenta, dánskou premiérku. To jsou lidé, kteří mají velice jasný názor. A i když se ten názor zrovna nehodí do očekávaného vnímání některých protějšků, nemají obavu ho říct a dobře ho odargumentovat a stát si za ním. Takže s nimi se mi jedná moc dobře.

Pak jsou další, kteří jsou mimořádně zkušení a vědí, jak se dělá politika, vědí, že to je mnohdy o osobních vazbách. Nějaké velké přátelství se ve vysoké politice moc neděje, protože každý zastupujeme zájem svojí země, když se to ale podaří sladit, je to fajn. Řekl bych, že je to vždycky spíš o kolegialitě, dobrém vztahu, ale ne úplně o přátelství. 

Uvažuje Vavřinec Hradilek o vstupu do politiky? Proč odmítl nabídku trénovat v Los Angeles? Jak diskutovat s lidmi, se kterými nesouhlasíme? A kdy se prezident Petr Pavel nebojí riskovat? Poslechněte si celý rozhovor!