Přepisováním rukopisů trávili středověcí mniši dny, ale i roky. Klášterní knihovna v Sankt Gallenu uchovává ty nejcennější

12. únor 2018
Historik Philip Lenz v klášterní knihovně v Sankt Gallen

O hlubokém středověku toho víme docela dost především díky mnichům, kteří v klášterech přepisovali knihy a zaznamenávali kromě zbožných textů i zákony a předpisy. V řadě klášterů vznikaly knihovny, ale jen jejich nepatrný zlomek se uchoval do současnosti. Jednu takovou najdete ve švýcarském Sankt Gallenu. Pochází z 8. století a je v ní uložená nejstarší německá kniha.

Mám na nohou velké plstěné bačkory, které se nosí při prohlídkách na zámcích. Našlapuju hodně zlehka, ale podlaha přesto vrže a skřípá. Je totiž hodně stará.

Spolu s mým průvodcem knihovnou Philipem Lenzem stojíme v barokním sále. Všechny stěny, i ty mezi okny, jsou tu obložené regály s knihami. Pod jedním z nich je ve vitríně jedna rozevřená.

Čtěte také

„To je náš nejstarší katalog, pochází z roku 860. Jsou v něm uvedené knihy, které dodnes najdete v našem knihovním fondu,“ vysvětluje Phillip Lenz, pro nějž je prý čtení knihovnického katalogu mimořádně zajímavé. Je totiž historik a starými rukopisy se zabývá.

Tři dny i tři roky

„Někdy jsou u jednotlivých knih uvedené poznámky jako třeba ‚vypůjčeno‘ nebo ‚nemůže se najít‘. Anebo se poznámky týkají obsahu, třeba že v knize jsou chyby,“ dodává s tím, že mnichům se při opisování občas nějaká ta chyba do textu vloudila, ať už pravopisná, nebo obsahová.

Klášterní knihovna v Sankt Gallen je součástí světového kulturního dědictví UNESCO

A protože opsat knížku je časově náročné a pergamen byl drahý, nikdo z písařů knihu nezahodil a chyby v ní zůstaly.

Jak dlouho vlastně mnichům trvalo přepsat knížku? V klášterní knihovně v Sankt Gallenu mají rukopisy, které reprezentují oba extrémy.

Čtěte také

„Jednu sbírku zákonů přepsal mnich za tři dny, což je velmi rychlé. V jiných případech pracovalo několik písařů i několik let na jednom rukopise. Musíme mít ale na paměti, že mniši neopisovali knihy na plný úvazek, ale že polovinu dne trávili na modlitbách,“ upozorňuje Philip Lenz.

Písmo a chyby jsou vždy jedinečné

Knihovna v Sankt Gallenu je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Nejstarší dokument pochází ze 4. století a mají tu i vůbec nejstarší dochovanou německy napsanou knihu – latinsko-německý slovník.

„Každá středověká kniha je unikát. Samozřejmě existují texty ve vícero přepisech, ale písmo a také chyby s ním spojené jsou vždy jedinečné,“ vysvětluje Phillip Lenz, který v knihovně pracuje už více než deset let a pokouší se mi přiblížit své nadšení pro staré rukopisy a knihy.

Philip Lenz se starým rukopisům věnuje v rámci své profese historika

Nikdo není svatý

Studium středověkých kodexů ovšem není nutně vždy jen suchá a přísná věda. Jak mi Philip Lenz potvrzuje, u četby rukopisů se občas také zasměje.

„Někdy narazím v rukopisech na obrázky, které namalovali studenti. Někdy jsou docela obscénní,“ usmívá se. „Tam pak mívám pochybnosti, jestli se z dotyčných autorů skutečně měli stát mniši.“

Čtěte také

Chtěl jsem pochopitelně nahlédnout, ale se starými rukopisy to prý není tak jednoduché. Musím si tedy vystačit s informací, že tisíc let staré obrázky klášterních studentů si údajně vůbec nezadají s tím, co je i dnes možné vidět naškrábané na školních lavicích.

autor:Pavel Polák
  • Cestování
  • Reportáž