Tradiční egyptská snídaně zasytí na celý den. Ochutnejte fúl v káhirských ulicích, neuděláte chybu

Základní pokrm Egypťanů na tři je „fúl“. Podle některých autorů byl na jídelníčku už ve starém Egyptě, podle jiných se rozšířil až ve středověké Káhiře. V egyptské metropoli každopádně najdete fúl na každém rohu i dnes. Při výběru snídaně odolává náporu moderních kaváren s croissanty. A pro Egypťany má fúl i výhody ekonomické: je levný a v žaludku vydrží po celý den.

Když takhle v Káhiře vyrazím zostra do ulic bez snídaně, snažím se zamířit nejdřív na růžek k Ahmadovu stánku. Přestože si i v Egyptě dávají lidé často ke snídan sladké propečené croissanty v kavárničkách, tak pro chudší lidi, a těch je tady většina, zůstává fúl stále hlavní snídaňovou krmí. A dát si fúl ráno u Ahmada, to je i pro mě takový příjemný káhirský rituál.

Směsice zvuku větráku přišroubovaného na plotě, Koránu z chraptícího rádia a plynového hořáku – to je esence káhirských pouličních fúlových stánků

„Dáš si dneska obyčejný fúl, nebo kořeněný? Nebo chceš alexandrijský? Ten je s paprikou, cibulí a olivami,“ láká mě Ahmad al-Wádí. Svůj stánek má na rohu ulic v káhirské čtvrti Heliopolis už sedm let, ale předtím vařil fúl s tátou a ten zase s dědou.

Na vzhled se na ulici nehraje

„Nejoblíbenější snídaní je pro Egypťany pořád fúl. V pracovní dny tu mívám narváno. Posílají si sem pro snídani ze všech firem v okolí. Nebo jim ji doručíme,“ usmívá se.

Fúl je česky bob obecný, takže takové velké fazole, které když se usuší, tak zhnědnou. Aby byly poživatelné, je potřeba je vařit 12 hodin. V Egyptě se k tomu používá velká kulovitá nádoba zvaná qidra. Když se z ní vyndá surový fúl, není to pro oko nic moc lahodícího.

Bob obecný se vaří 12 hodin ve velké kulovité nádobě zvané qidra

Ani když se do této nevzhledné hnědé kaše pak přidá bílá tahína a nažloutlý olej, není to jídlo do barevného katalogu. Ale na to se na káhirské ulici nehraje. Důležité je, že dokáže chutně a na dlouho zasytit.

Nejlepší je od Ahmada

„Jezdí si sem lidi i z dálky, ze vzdálených káhirských čtvrtí. Náš fúl je totiž vyhlášený! Určitě lepší než u jiných stánků. Používáme tady kvalitní suroviny,“ vychvaluje svoji recepturu Ahmad. „S fúlem v břiše také ušetříte. Když si dáte nějaký sendvič, máte za hodinu, za dvě zase hlad. Ale fúl, s tím vydržíte celý dlouhý den!“

U Ahmadova stánku právě zastavil taxikář, pan Hání, a hned mu dává za pravdu: „Rozhodně si dávám nejraději fúl. Fúl je základ a mám ho rád. A u Ahmada se zastavuju už dlouho. Fúl má opravdu dobrý. Není totiž fúl jako fúl. Ten Ahmadův má hezkou barvu, příjemnou vůni a skvělou chuť.“

Ahmad vytahuje z velké hliníkové nádoby s úzkým hrdlem surový uvařený fúl, přelévá si ho do misky, a ve velké míse jídlo dochucuje, protože, jak říká, právě tohle je umění, které odlišuje jednotlivé stánky. Přidává tahínu, sůl, pálivou papričku, trošku citronu a všechno pořádně zamíchá. Další dochucování už si poroučejí zákazníci sami.

Ahmad al-Wádí má svůj stánek na rohu ulic v káhirské čtvrti Heliopolis už sedm let,. Předtím ale vařil fúl s tátou a ten zase s dědou

Bez chleba se nenajíte

Vedle stánku je dlouhý stůl na stojáka a Ahmad mi sem už naservíroval celou moji snídani. Je to pět nerezových talířků: jeden je plný fúlu, pak jsem si objednal rajčatový salátek. Dneska jsem si na fúl nechal dát papričku a teď si nejsem jistý, jestli jsem udělal dobře.

V další mističce je kvašená zelenina, hlavně nakrájená mrkev, řepa. Tomuhle kvašáku se tady v Egyptě říká torší a přikusuje se skoro ke všemu. A Ahmad mi do další mističky přidal ještě salát z rajčat a sýru. Prý ho musím ochutnat.

Nakonec mi na stole pokrytém igelitovým ubrusem přistála hromada placek egyptského chleba. Ten je tu extrémně důležitý, protože bez něj bych se vůbec nenajedl. U egyptských stánků s fúlem totiž nedostanete lžíci ani vidličku. Všechno, i když je to v kašovité formě, se nabírá právě chlebem.

Čtěte také

„Nechte to na nás“

Je čas zaplatit. Z Ahmadových úst ke mně míří tradiční formulka: „Nechte to na nás.“ Tu ale v Egyptě nesmíte brát vážně. Nakonec mi počítá snídani za 30 egyptských liber, takže asi za 13 českých korun.

Směsice zvuku větráku přišroubovaného na plotě, Koránu z chraptícího rádia a plynového hořáku – to je esence káhirských pouličních fúlových stánků.

Egypt pořád patří k těm nejlevnějším zemím. Zvlášť, když si ho umíte užít pořádně po egyptsku.

Spustit audio

Související