Software pomáhá plánovat chráněná území. Důležitá jsou k tomu data a přispět může i amatér

27. říjen 2022

Chránit přírodu efektivně a přínosně pro ekosystémy i pro člověka, v tom ochranářům po celém světě pomáhají speciální počítačové programy. Jejich spoluautorem je také australský matematik Hugh Possingham. Magazínu Experiment poskytl exkluzivní rozhovor.  

Posluchače možná překvapí, že se matematik věnuje ochraně přírody.

HP: Ano, matematika, programování a statistika pomalu pronikly do řady oborů. Samozřejmě, když jste fyzik, matematika je pro vás rutinní záležitost. Podobně je to v ekonomii nebo strojařině. Poměrně nedávno jsme začali víc používat matematiku a statistiku v ekologii. Ale moje oblast je konkrétně věda o rozhodování. Optimalizace. Jak dosáhnete nejlepších výsledků za co nejméně peněz. Což je věc posledních dvaceti třiceti let.

V Evropě už je o mnoha těchto otázkách jasno padesát nebo sto let, zatímco v oceánech jsou ty otázky stále otevřené.

Podle nedávného výzkumu jsou nejúspěšnější taková chráněná území, která mají dobře stanovený cíl a plán ochrany. Pomáhá v tom programování?

Čtěte také

HP: Je to tak. Máme software, který se jmenuje MARXAN, který rozhoduje, nebo spíše pomáhá lidem vybrat, ve kterém místě je nejlepší zřídit národní park nebo jiné chráněné území. Dříve, ještě před nějakými padesáti nebo šedesáti lety, si lidé vybírali proslulá místa: vysoké hory, řeky, vodopády. Místa, kde žila výrazná zvířata jako bizoni, vlci nebo rysi. A z těchto míst se staly národní parky.

Začalo to tím, že se myslelo na parky jednotlivě, jeden po druhém, a dopadlo to tak, že jsme opomněli mnoho důležitých ekosystémů. Protože existují určitá prostředí, kde sice nežijí proslulé druhy, ale je tam mnoho druhů ptáků, plazů nebo hmyzu, které se nevyskytují jinde. Náš software nedělá to, že by vybral místo pro příští park, ale sestavuje systém chráněných území, které spolupůsobí dohromady, včetně propojení a navazujících cest.

Hugh Possingham

Více ochrany po nasazení softwaru 

Co je vstupem pro tento software? Jsou to živí tvorové, propojené systémy nebo něco jiného?

HP: Základní data, která vstupují do softwaru, jsou mapy přírodních podmínek a rozmístění jednotlivých druhů. Jsou to data, která sbírají třeba amatérští pozorovatelé ptáků, brouků, motýlů nebo rostlin. Ta míří do velkých databází, které vám řeknou, jak jsou druhy rozšířené na daném území. A hlavní cíl softwaru je zajistit, abyste do budoucna ochránili nejméně třicet procent potřebného území pro každý jednotlivý druh a každé jednotlivé prostředí, a to v dobře propojeném systému chráněných území.

S tím, že každý druh potřebuje jiný životní prostor, třeba velké šelmy potřebují velká teritoria?

Dobrovolníci obnovují mokřady na Soumarském rašeliništi v Národním parku Šumava

HP: Ochránit třicet procent prostoru pro každý druh pravděpodobně neznamená, že v zemi jako Česká republika to bude třicet pět procent celého státu. Ale je pravda, že pro malé bezobratlé, jako jsou motýli nebo živočichové z rybníků a mokřadů, mohou být rezervace poměrně malé. Musíte počítat s tím, že některé druhy potřebují mnohem větší území. Třeba medvědi, zubři, vlci, budou potřebovat slušně velké nedotčené území, do jisté míry stranou od lidí, aby mohli být chránění. A ekosystémy musejí být dobře propojené.

Poprvé v Austrálii

Kdy jste vlastně se systémem MARXAN začali?

HP: Vyvinuli jsme ho v devadesátých letech pro australské lesy. Ale poprvé byl úspěšně nasazen při zónování Velkého bariérového útesu. To je obrovské území, velké jako Itálie, u severovýchodního pobřeží Austrálie. Jedno z nejproslulejších míst na světě. Většina lidí, kteří přicestují do Austrálie z Evropy a zajímají se o přírodu, chce navštívit Velký bariérový útes.

Velký bariérový útes

Předtím, než jsme nasadili software, bylo chráněných jen pět procent jeho rozlohy. Vypadalo to jako velký národní park, ale ve skutečnosti se tam z větší části rybařilo. Teď je tam chráněných třicet tři procent. Zadali jsme spoustu ekonomických informací, kde lidé loví ryby; zájmy domorodých obyvatel Austrálie; to všechno jsme zadali do softwaru a snažili jsme se vymezit těch třicet chráněných procent tak, aby to nebránilo ostatním činnostem. Nakonec jsme zjistili, že rybáři tím získali větší úlovky, takže výsledek je oboustranně příznivý. Chráníme přírodní rozmanitost. Ryby v chráněných místech hodně vyrostou, mají mnoho potomstva, a tím pádem se i rybolovu daří lépe.

Jako suchozemec se ptám, ochrana mořského prostředí tady spočívá hlavně v regulaci rybolovu?

HP: Do jisté míry ano. Do budoucna si dovedu představit, že se budou vymezovat zóny pro těžbu nebo pěstování v akvakulturách. V Evropě se v mořích staví infrastruktura pro obnovitelnou energetiku, větrné turbíny, přílivové elektrárny, a tím pádem se plánování chráněných území zkomplikuje. Spolupracovali jsme s lidmi od Jadranu, z Chorvatska a Itálie, abychom rozdělili Jaderské moře tak, abychom zachovali všechny potřebné výstupy: pro přírodu, pro dopravu, pro energetiku, pro rybolov, pro akvakulturu, všechno aby žilo bok po boku. Byla to velká zónovací úloha.

Čtěte také

Nepodobá se to tomu, co máme na souši, kdy část země patří lesu, část městu, část dopravním cestám, část zemědělství. V Evropě už je o mnoha těchto otázkách jasno padesát nebo sto let, zatímco v oceánech jsou ty otázky stále otevřené. Proto náš software najde větší uplatnění v oceánech.

Volně dostupný nástroj

Můžete prosím uvést příklady zemí, kde se software tohoto druhu používá?

HP: Používají ho skoro všechny státy světa. Britové a Francouzi s ním určili zóny v průlivu La Manche, uplatnil se v Severním moři, v Botnickém zálivu, společně ho využili Švédové a Finové, pomohl při zónování Amazonského deštného pralesa. V Jižní Africe ho používají při každém státním územním plánování. Znovu, používají ho k tomu, aby rozhodli, které území má být chráněné a které se může rozvíjet. Je to docela pružný software. Ani já vlastně nevím, kdo všechno ho používá, protože je volně dostupný. Za úspěch hodně vděčí tomu, že je zadarmo.

Dějí se i neočekávané změny, ne všechno je předvídatelné, proto jsou data od pozorovatelů velmi důležitá.

Jsme teď na konferenci, která se hodně věnuje sbírání dat a vytváření nástrojů, které může kdokoli na světě zdarma používat a šířit. V současnosti je to nejlepší cesta k úspěchu. Když uděláte software a budete ho chtít prodávat, často tím omezíte jeho využití. Kdežto náš software je úspěšný do značné míry proto, že si ho můžete volně stáhnout na internetu. Vyšlo přes sto vědeckých publikací, které dokládají, že je opravdu snadné se ho naučit používat.

Data může zadat i nadšenec

Kromě toho ale potřebujete mít dostupnou databázi, protože ani dobrý program vám nic nezmůže, když do něj zadáte špatné údaje.

HP: Dobrá data jsou důležitá - data o druzích, o ekosystémech. Všechny země spolupracují a předávají si je, aby sestavily lepší modely, kde se druhy vyskytují, protože to nemůžete prozkoumat všude. Například modely v oceánu, v nich často potřebujete propojit chráněné oblasti, a k tomu potřebujete data o oceánském proudění. Čím dál víc takových dat je v současnosti volně dostupných. Také jde o data o tom, jak se životní prostředí bude proměňovat vlivem klimatických změn. Mnoho druhů mění své rozšíření. Některé státy proto budují systém chráněných území s ohledem na to, že druhy se budou vyskytovat jinde v roce 2050, jinde v roce 2070 nebo 2100. Můžeme předpovědět změny rozšíření z dat o změnách životního prostředí.

Čtěte také

A je to tak, že každý může k těm datům přispět, jako amatérský pozorovatel přírody?

HP: Určitě ano! Všechna velká sledování motýlů, rostlin, ptáků, jsou velmi cenná a už dávno se ukazuje, jak lidé v Evropě vědí, že ptáci rozšiřují svá stanoviště směrem k pólům a do chladnějších oblastí. Dějí se i neočekávané změny, ne všechno je předvídatelné, proto jsou data od pozorovatelů velmi důležitá. Jde také o dobu, kdy se tažní ptáci objevují a odlétají, nebo kdy rozkvétají květiny. To všechno jsou zásadní údaje pro péči o ekosystémy, louky, vřesoviště nebo lesy.

autoři: Martin Srb , aka
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová