Kam chodí zvířata spát? K ochraně živočichů vědci používají nejmodernější monitorovací technologie

„Právě teď sledujeme deset pand. Čtyři z nich jsou samci, šest samičky. Na konci minulého roku jsme jim dali obojky, baterka v nich vydrží celý rok,“ popisuje přímo z Nepálu Sonam Tashi Lama z organizace Red Panda Network, která na projektu spolupracuje s nepálským ministerstvem lesů a životního prostředí.

Nepál začal při ochraně ohrožených pand červených používat satelitní monitoring|foto: Red Panda Network

„Tyto šelmy přicházejí o své přirozené prostředí a my o tom nemáme dostatek informací. Chtěli jsme je proto začít sledovat, a získat tak důkazy, na jak velké ploše se celý rok pohybují,“ dodává.

Pandy červené často žijí ve velmi vysokých nadmořských výškách. V Nepálu si oblíbily lesy v okolí třetí nejvyšší hory světa Kančendžengy na východě země při hranicích s Indií.

„Pandy červené v Nepálu, kterým jsme připevnili GPS obojky, obývají horské lesy v Himálaji, kde jim přirozené prostředí narušují lidé i dobytek. Díky satelitnímu sledování teď zjistíme, jak moc velký je to pro pandy problém a jak se s tím vyrovnávají.“

Pohyb živočichů sledují i Češi

Podle organizace Red Panda Network je satelitní sledování pand naprosto zásadní pro jejich další ochranu. Zoolog Radek Lučan z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy s tím souhlasí. Sám monitorovací technologie při své práci využívá.

Čtěte také

Bobří populaci u Rozvadova monitorují fotopasti i bluetooth čtečky

„Nás zajímá, jakým způsobem zvířata v prostoru fungují: jak využívají prostředí, jak velké mají domovské okrsky, jaké typy prostředí využívají přednostně, kde jsou jejich potravinové zdroje…“ vypočítává.

Nejde přitom jen o sledování pand. Vědci dnes umí podobně monitorovat i pohyb mnohem menších živočichů. „Pokrok instrumentální techniky v posledních 20 až 30 letech došel tak daleko, že dokážeme sledovat pohyb živočichů tak malých, jako jsou vážky.“

Vážky pochopitelně nedostávají žádné obojky. Vědci umí živočichy sledovat i jinak než pomocí satelitů. Například rádiové vysílačky, které na hmyz připevňují, skoro nic neváží, po čase navíc samy odpadnou.

Dokážeme sledovat pohyb živočichů tak malých, jako jsou vážky.
Zoolog Radek Lučan

GPS i geolokátory

„Další možností je takzvaná VHF telemetrie, kde se miniaturizací vysílaček dostaneme na 0,3 gramu váhy přístroje. Jinou možností je GPS telemetrie, která je často spojená s GSM rozhraním. Data sbírá a posílá přes GSM bránu. V dosahu ale musí být telefonní signál.“

Rádiovou telemetrii doktor Lučan sám používá při studiu netopýrů. Vysílačky v podobě malých batůžků připevní chirurgickým lepidlem živočichovi na vyholené místo na zádech. I toto zařízení po čase samo odpadne.

Vědci jsou schopni monitorovat pohyb zvířat o velikosti vážky|foto:Josef Šorfa,Český rozhlas

U létajících živočichů ale vědci používají ještě jiné přístroje. Aby například zjistili migrační trasy ptáků, připevňují jim na těla geolokátory. „Jde o zařízení, které je velice technicky jednoduché, má v sobě jenom hodinky a luxmetr, tedy čip na intenzitu světla,“ vysvětluje doktor Lučan.

Díky tomu, že je v každé části světa jindy pravé poledne a jinak dlouhý den, dokážou vědci z dostupných dat zjistit, kudy zhruba ptáci prolétají. Jde o obrovský pokrok oproti tradičnímu kroužkování. Jak dodává doktor Lučan, je to také další způsob, jak můžou moderní sledovací technologie živočichy ochránit.