Řasenka, sirky nebo limonáda. Lékárníci nejsou jen podavači krabiček, usmívá se lékárník Stanislav Havlíček

Ráda bych se sklouzla po obsahu knihy Lékárníci mění svět – tušila jsem, kdo má na starosti morfin, kdo přispěl k tomu, že máme aspirin. O penicilinu úplně třeba nemusíme mluvit, ale vůbec jsem netušila, že toho lékárníci mají na svědomí tolik...

Čtěte také

Porušováním pravidel se medicína vyvíjí. Vždy se zkoušely nepředstavitelné věci, zamýšlí se profesor Viklický

Knížku jsem napsal záměrně tak, abych popisoval vynálezy, které s formací vůbec, ale vůbec nesouvisejí. Tak to vzniklo a povedlo se mi těch příběhů nasbírat celou řadu, spousta z nich je v knize a od té doby se mi jich ještě spousta schází od čtenářů, kteří taky najdou něco nového.

Kolové nápoje bych tam zcela jistě čekala. Koneckonců, jak píšete, sedm z deseti nejstarších limonád, které se dodnes prodávají, vymysleli lékárníci. Ale nečekala jsem třeba řasenku. Já vím, že už ze starého Egypta si dámy zvýrazňovaly své řasy, ale v lékárně?

Jsou dva, kteří mají vztah k lékárně a k lékárenství, a jeden dal řasence přímo jméno – pan Rimmel. On byl kosmetik, ale zároveň i trošku lékárník a měl na starosti podporu životního stylu.

Ten druhý vymyslel řasenku pro svou sestru v Americe, a pak si ji nechal v lékárně vyrobit. Ale vedla k tomu dlouhá cesta přes sbírání sazí ze dna kotlů a míchání s vazelínou. Ale dodneška tady máme řasenku a ta sestra, nešťastně zamilovaná, se jmenovala Mabel. Takže všichni vědí, jak se ta řasenka jmenuje.

Spousta přípravků, které v současném životě používáme, skutečně vzešlo jako výsledek lékárníkova pokusu. Prý i škrtací zápalka.

Ano, lékárník se jmenoval John Walker. Zápalku vymyslel tak, že míchal něco větví, klackem, násadou v tom lékárnickém tyglíku v 19. století a na konci se mu udělala taková hrouda, která nešla sundat. Tak s ní vzteky bacil o zem, ono to škrtlo a vyrobil asi metrovou zápalku. Popálil si kalhoty.

Čtěte také

Před 190 lety poprvé prodal John Walker balíček zápalek. Za padesát sirek chtěl jeden šilink

A když už to měl takto vyrobené a ta hmota v tom tyglíku byla, tak se rozhodl, že bude vyrábět zápalky, protože tehdy se používalo křesadlo nebo různé chemické zapalovače. Ale nepatentoval si to, takže prodal asi 50 krabiček sirek, pak mu to někdo sebral a zbohatl na tom.

Ale nebyl to jediný lékárník se sirkami. Máme ještě jednoho rakousko-uherského, jmenoval se Štěpán Remr, a ten vymyslel stroj na výrobu zápalek. Za jeden den dokázal vyrobit 400 tisíc kusů.

Jeho truhlářský mistr se pak z Vídně přesunul do Sušice a dal základ československému průmyslu světových kvalit.

Ale tento příběh jsem už v knize Lékárníci mění svět nenašla.

Ne, protože když ta kniha vyšla a lidi to četli a dohledávali, dostával jsem různé typy a sám taky ještě přišel na nějaké vynálezy, takže mám v hlavě ještě nějaké další možné pokračování.

Čtěte také

V Ugandě si musíte poradit sám. Po dvaceti letech jsem byl šťastný za praktickou medicínu, vypráví hematolog Ráčil

Jsou i dnes vaši kolegové experimentátoři? Protože občas se do lékárny chodí pro takové to: „Hele, oni ti udělají tuto mastičku, když řekneš toto jméno. Je to daleko lepší než...“ A teď jsou tam ty léky, které nemůžu ani jmenovat.

Tyto experimenty existují, ale nechtěl bych tomu říkat experimenty. Je to ta jediná výrobní praxe, která nám v lékárnách zbývá. Ten léčivý přípravek takto vyrobený je lepší v tom, že je individualizovaný. Pacientovi to vyhovuje, dá se s tím maličko pracovat, nevydrží třeba tak dlouho jako ten průmyslový... Ale znáte to, buchty od babičky jsou jiné než ty z regálu.

Výroba v lékárnách je mírně na ústupu, ale v covidu jsme zažili obrovskou renesanci.

A s těmi léky je to velmi podobné. Ta příprava, výroba v lékárnách, je mírně na ústupu, ale třeba v covidu jsme zažili obrovskou renesanci a zažíváme ji částečně i v těch obdobích, kdy něco v těch lékárnách není v důsledku té velké globalizace, takže si poradíme i postaru.

Děláme zázraky

My si asi neumíme představit, že by třeba nebyl aspirin nebo že bychom neměli antibiotika.

Myslím, že si to umíme maličko představit, nebo ti pacienti, kteří v posledních letech obíhají desítky lékáren, aby sehnali poslední balení, které je v českém prostředí dostupné. Ale málo vnímají to, že když to ten lékárník sežene, byl to pro něj zázrak. Pacient už to bere jako „jo, splnil jsi povinnost, lékárníku, sehnal jsi mi to“. Ale my to vnímáme jako malé úspěchy a já si pro sebe sám říkám, že děláme zázraky.

Už jsem to říkala v úvodu našeho rozhovoru, bavili jsme se o kolových nápojích, nejslavnější kolový nápoj všichni známe. Ale je pravda, že sedm z deseti nejstarších limonád, které se dodnes prodávají, opravdu vymysleli vaši kolegové?

Ano, není překvapivé, že se to stalo ve Spojených státech. Do té knihy jsem napsal, že matkou sodové vody je americká lékárna, protože lékárny v Americe fungovaly trochu jinak. Tím, že tam nemají restaurace pro děti, tam, kde by se prodávaly sycené nápoje, tak lékárna fungovala trošku jako kavárna, cukrárna. Protože je tam vysoká teplota, tak se tam prodávaly limonády. Každá lepší lékárna měla svou sodovkovou fontánu. A v New Yorku se prodávaly sklenice za jeden cent, limonáda, kterou si každá lékárna míchala. Dneska to známe z fast foodů. Lidi se tam scházeli, na limonádu se zvaly mladé páry na rande do lékárny.

V současné době se projednává, že by se léky mohly vydávat z e-shopu. V čem je ale práce lékárníků nenahraditelná? Lékárníci vymysleli také například dětskou výživu, margarín či Worcester omáčku. Co mají společného s chilli papričkami? Poslechněte si celý rozhovor.