Voda z Kachovky spláchla toxiny a miny neznámo kam. Dlouhodobé následky jsou gigantické, říká reportér Boháč

K vašim zážitkům, k tomu, co jste viděl v minulých dnech na východní Ukrajině, se vrátím za chvíli. Tou zásadní informací ze včerejška, která má samozřejmě následky nejenom pro dnešek, ale i pro další dny a týdny, je prasknutí hráze přehrady Kachovské přehrady. Nakolik podle vás tato událost změní další ukrajinské plány? Pokud, jak říkáte, ta protiofenziva už začala a byla nějak naplánována, nakolik ji to změní?

Čtěte také

Protiruská ofenziva? K operačnímu úspěchu by vedla vzdušná převaha. Tu ale Ukrajina zatím nemá, hodnotí plukovník

Bohužel do hlavy generála Zalužného, šéfa ukrajinských vojsk, úplně nevidíme. Já si myslím, že to tu ofenzivu nezastaví. Ale jak já tu situaci celou čtu, tak z vojenského hlediska to, co se stalo zhruba před měsícem – rozšíření fronty o belgorodskou oblast, kde ruský dobrovolnický korpus s podporou Ukrajiny začal útočit na místo, kde nebyla prakticky aktivní fronta a tím pádem donutil Rusko reagovat a přesouvat jednotky z té aktivní fronty hlavně na Donbase do těchto míst, kdy byl každý jeden voják důležitý, aby bránil ruské pozice – se fronta roztáhla, Rusko oslabilo svoji obranu.

To, co se stalo s Novou Kachovkou, čtu tak, že Rusko vlastně uzavřelo tuto část fronty. Říká se, že se tam třeba až měsíc nebude moct pohybovat těžká technika, jako jsou houfnice, salvové raketomety a tanky. Rusko tak odstřihlo část fronty, za které teď může přesunout jednotky zase na obranu té hlavní fronty kolem Vuhledaru, Bachmutu a v těchto směrech.

Takže sledujeme to, že Ukrajina rozšířila frontu na sever, Rusko ji zkrátilo podél Dněpru zase na jih. Takže bych řekl, že je to pro Ukrajinu určitě velice nepříjemná situace.

Vy jste při té aktuální návštěvě v této oblasti nebyl, ale říkal jste mi, že jste tam byl v lednu. Dovedete si představit ty následky, když porovnáváte to, co si pamatujete z toho ledna, s tím, co teď třeba vidíte na záběrech na sociálních sítích nebo v televizi?

Sleduji to poměrně intenzivně hlavně na Telegramu, prakticky každé ukrajinské město má svoji telegramovou skupinu, kde máte aktuální informace, fotky, videa. Na videích v telegramové skupině města Cherson vidím plno z těch míst, kde jsme byli v lednu, zaplavených: jsou to paneláky, které mají první patro pod vodou, vesnice, které prakticky zmizely.

Čtěte také

Už půl roku nemají obyvatelé ukrajinského Mykolajiva pitnou vodu. Perou i myjí ve slané

Teď když si to spojím s tím, že ta řeka byla z obou stran zaminovaná, jak Ukrajinci, tak Rusy, jsou ty miny najednou spláchnuty neznámo kam. Dost pravděpodobně pro desítky tisíc lidí, kteří v těchto oblastech žijí, znamená návrat domů – jestli jim nějaký domov zůstal – taky nejistotu při odklízení bahna, jestli tam náhodou není nějaká mina.

I když se říká, že ta voda zhruba během dalších dvou dnů víceméně opadne, ukrajinské ministerstvo zdravotnictví teď varovalo před toxickými látkami ve studnách, protože na dně Kachovské přehrady byly různé chemikálie. Byla to hluboká, dlouho stojící přehrada a ministerstvo zdravotnictví varovalo, že látky, které tam byly už dlouho usazené na dně, mohly prakticky zničit pitnou vodu ve studních. Takže lidé, kteří se budou vracet domů do těch zatopených míst, nebudou mít co pít, budou se potýkat s rizikem min, často vlastně přišli o domy. Některá z těch míst jsme navštívili a představit si to je poměrně hrozné.

Pravděpodobnost, že to zničila Ukrajina cíleně, je opravdu minimální, protože tím rozhodně ztratila Ukrajina.

Od toho včerejšího rána se samozřejmě spekuluje hlavně o dvou věcech: kdo za to protržení hráze může a komu to může více pomoci. O tom zkrácení fronty jste mluvil před chvílí. Když se zaměříme na tu první otázku, Rusko tvrdí, že tu přehradu zničila sama Ukrajina. Dá se v tuto chvíli taková možnost úplně vyloučit?

Myslím, že jsou pořád na stole tři možnosti. Samozřejmě, jedna je, že to zničilo Rusko cíleně, druhá, že to zničila cíleně Ukrajina a třetí: samovolně se to zhroutilo, zvlášť kvůli nedbalosti Ruska, které mělo strojovnu přehrady na svojí straně.

Čtěte také

Rusko chce na Ukrajině masově ničit, co se dá. Volí vojensky nelegitimní cíle, zdůrazňuje expert

Řekl bych, že pravděpodobnost té varianty, že to zničila Ukrajina cíleně, je opravdu minimální, protože i v krátkodobém kontextu, v kontextu té ofenzivy, tím rozhodně ztratila nastupující Ukrajina, přestože ruský ministr obrany Sergej Šojgu říká něco jiného. Ale při jeho tvrzeních, ve kterých ruský ministr obrany říká, že pro Ukrajinu je to výhodné, protože tím zpomalila ruskou ofenzivu v oblasti, my dobře víme, že v té oblasti zrovna žádná ruská ofenziva nebyla a Ukrajině to zpomalilo protiofenzivu.

Druhá věc je, že dlouhodobé následky jsou gigantické. I kdyby se Ukrajině povedlo znovu dobýt všechna svá území, s tímto se bude vypořádávat ještě hodně dlouho. Známe ruskou strategii na bojišti – ničit civilní infrastrukturu, dávat na ukrajinskou stranu vysoké náklady na obnovu – a toto je víceméně do extrému dotažené ruské chování, které na Ukrajině vidíme už hodně dlouho.

Takže bych řekl, že nejvýhodnější to bylo pro Rusko, byť je třeba taky připomenout, že přišlo o zásobování vody na severní Krym severokrymským kanálem.

Život u fronty

Už jsme mluvili o tom, že jste se v pondělí vrátil z Ukrajiny, že jste byl v té východní části. Byl jste na místech, kde se bojovalo. Kde konkrétně?

Teď jsem trávil nejvíc času pod Bachmutem a u Avdijivky, respektive téměř v nich, což jsou dvě místa, kde se vedou nejtěžší boje. Takže vlastně sever té fronty.

Čtěte také

„Izjum, město opravdových emocí“, před válkou hloubku reklamního sloganu nemohl nikdo ani tušit

Jak to v okolí fronty vypadalo? Jsou tam vůbec třeba ještě civilní obyvatele?

Jsou, poměrně blízko. Liší se to v různých místech: když jedete třeba z Charkova na Slavjansk a Kramatorsk, projíždíte městem Izjum, které je z velké části zničené, je tam doopravdy velké množství domů totálně zničených, ve kterých už se nebude dát bydlet, které jen čekají, aby se dolikvidovaly a postavily nové. Pak projíždíte třeba 50 kilometry krajiny, kde jsou jenom zlikvidované vesnice, jedna za druhou, nikdy se tam už nikdo nebude moct vrátit. Je to šílený pohled, jak to postupně zarůstá a bere si to zpátky příroda. Jsou tam zničené kostely, zničené domy, všechno možné.

Je to šílený pohled, jak to postupně zarůstá a bere si to zpátky příroda. Jsou tam zničené kostely, zničené domy.

Pak přijedete třeba do Slavjansku, což je město, které je sice poškozené, ale lidé v něm žijí. Další je Kramatorsk, který je teď blízko k frontě: tam máte plno civilistů, benzinky, obchody, všechno funguje prakticky, přestože je ta fronta blízko zhruba dvacet, dvacet pět kilometrů. A pak, když jedete na Bachmut, tak projíždíte Časiv Jar, což je v současné době poslední větší město před Bachmutem. Odtamtud už se hodně lidí evakuovalo, hodně domů je tam totálně rozbitých, raketami rozstřílených, ale pořád tam nějaký život existuje. Přirovnal bych to k tomu, když jsme byli v lednu právě v Bachmutu a o to město se vedly ostré boje, zčásti už ho ovládali Rusové, ale pořád tam ti lidé zůstávali, zvlášť s argumentem, kdy nám říkali: kam bychom šli, kam jinam bychom měli jít, nikdo nás nikde nechce. Tak to je Časiv Jar.

Čtěte také

Žijeme jako bezdomovci, jsme sklepní lidé, popisují každodenní realitu obyvatelé ostřelovaného Bachmutu

A pak když se přibližujete už k Bachmutu, tam prakticky lidé nezůstali, protože v těch místech, kde jsme byli, nám nad hlavou neustále létaly miny a rakety, svištěly jedna za druhou z dělostřelectva a tanků. To už je místo, kde šance, že vás něco zasáhne, je tak velká, že tam zůstalo doopravdy velmi málo lidí.

Právě na to, jak intenzivní ty boje na frontě vlastně jsou, jsem se chtěl zeptat. Vy říkáte: neustále něco létalo nad hlavou. Dá se to nějak kvantifikovat? Každou minutu něco proletí? Častěji, nebo méně často?

Zhruba každou minutu. Počítal jsem to, byly tam nějaké odpaly třeba z raketometů Grad, kdy vám vystřelí vlastně 20 raket za sebou, takže slyšíte asi minutu první výstřely a pak hned dopady, protože ty boje se kolem Bachmutu nevedou až na tak velkou vzdálenost. Pak bylo třeba dvě minuty ticho, ale pak výstřel z tanku, zase chvilku ticho. Kolem nás bylo několik dělostřeleckých baterií, takže jsme slyšeli, jak ze dvou vystřelili, pak se něco vrátilo.

Řekl bych, že nejdéle bez exploze to bylo možná pět minut, ale byly minuty, kdy něco explodovalo třeba každých 10 vteřin. Takže takto nějak vypadá intenzita v místě, které je jedno z těch nejexponovanějších.

Jak zasahuje do vedení války na ukrajinské straně byrokracie a je Ukrajina na protiofenzivu dostatečně vyzbrojená? A jak zásadní mohou být její důsledky? Poslechněte si celý rozhovor.