Avdijivka je druhý Bachmut. Ukrajinské město se uzavírá pro novináře i humanitární pracovníky
Východoukrajinská Avdijivka je vylidněná a zničená. Začíná připomínat Bachmut. Ruská armáda tam zesílila útoky. Úřady město z bezpečnostních důvodů uzavřely pro humanitární pracovníky i novináře. Jako jeden z posledních do Avdijivky projel náš stálý zpravodaj na Ukrajině Martin Dorazín. Jak to v Avdijivce vypadá? Poslechněte si reportáž.
Rok ve válce
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.
Čtěte také
Naprostá většina bytů v Avdijivce je v rozbombardovaných domech prázdná. Dveře jsou vyražené. Před válkou tu žilo bezmála 30 tisíc lidí. „Nezapomeňte ještě tam na toho dědulu. Je to invalida,“ vydává instrukce členka humanitárního týmu, který do Avdijivky přivezl potraviny. Dědulka je svérázný vousatý stařík, který ráno zřejmě našel zásoby domácí kořalky.
Ustlané postele
Bloudím teď po jednom z opuštěných bytů. Zřejmě tu bydlela silně věřící rodina. Na zdech visí náboženské svaté obrázky. Měli docela pěkně, i když starosvětsky zařízený byt.V kuchyni je ponecháno nádobí i jídlo. Asi utíkali ve velkém spěchu. Vedle v obýváku jsou roztrhané tapety. Je tady také klavír. Byla to nejspíš muzikální rodina. Než odešli, dokonce po sobě ustlali postele.
Návrat do Avdijivky?
Paní Viktorie svou maminku evakuovala z Avdijivky už před rokem 11. března. Teď žije u sestry. Obě ale živoří, protože ani sestra nemá práci a maminka je stará. Ze svého nuzného důchodu přispívá na byt sestře. Na jídlo jí zbývají asi 2000 hřiven na měsíc. To je asi 1300 korun. Proto by se chtěla vrátit do Avdijivky.
Paní Viktorie se jí snaží tento úmysl vymluvit. Říká: „Maminko, vždyť tady je to hrozné. Zrovna před dvěma dny přiletěla strašná střela. Rozbila celý dům. Když upadnu já, ještě vstanu a půjdu dál nebo někam dolezu. Ale co ty tady budeš dělat?“ A ona pokaždé pláče.
„Děti jsme už z Avdijivky odvezly úplně všechny,“ říká paní Vikorie, ale není si úplně jistá. Pohybovat se po válkou zmítaném městě je ale velmi riskantní.
Poslechněte si reportáž Martina Dorazína.
Související
-
„Tři a půl týdne jsme prožili bez spojení se světem,“ vzpomíná obyvatelka Mariupolu
Ukrajinský Mariupol vypadal před rokem jako normální přístavní město. Za touto fasádou se ale množily obavy z příštích dní. Jak se ukázalo, obavy byly oprávněné.
-
Musíme připravit kryty, zajistit zásoby potravin, vody a léků, plánovala před rokem Irina z Donbasu
Východní Ukrajina, část Donbasu, zažívá hrůzy války už od roku 2014. Konflikt s Ruskem se tam od té doby nezastavil. Naopak se loni rozhořel s novou zničující silou.
-
Věříme, že velká válka nepřijde, doufali před rokem studenti práv v Charkově
Před rokem Ukrajina prožívala poslední mírové dny. V pátek to bude rok, co ruská vojska vtrhla do sousední země. Ukrajinci ale ruský záměr tušili a chystali se.
