„Izjum, město opravdových emocí“, před válkou hloubku reklamního sloganu nemohl nikdo ani tušit

Izjum, město opravdových emocí, tak zněl před válkou reklamní slogan tohoto kdysi krásného města. Doteď jsou tyto nápisy vidět, teď jsou to ale emoce jiného rázu.

Stojí tu pětipodlažní cihlový činžák, chybí mu ale prostřední část. Skrz něj je vidět daleko do kraje. Zůstaly otevřené, holé stěny bytů.

Vedle byl dětský pokoj

Lidé tu dříve žili spokojeně, nyní vidím do jejich skříní. Ve třetím podlaží mají uložené knížky, vedle byl dětský pokoj. Jestli lidé přežili, není jasné.

Čtěte také

Měly koníčky, sny a naději na budoucnost. Od ruského vpádu na Ukrajinu o dětech z pěstounské rodiny nikdo nic neví

Podle Oleny, mluvčí charkovské policie, ještě úřady neví, kolik lidí v těchto domech zahynulo. Vše je příliš čerstvé. Z druhého domu se mělo zachránit na 47 lidí. Na oba domy dopadla letecká puma. Ta proletí všemi pěti patry, až do sklepa.

Vedlejší dům je ještě víc ohořelý, z obou stran. Na zemi jsou rozházené osobní předměty lidí, kteří tam žili. Leží tady dětské věci – hračky i učebnice.

Jací jsou tady nacisté?
pan Anatolij z Izjumu

Lidé přicházejí na hlavní náměstí v Izjumu, které lemují ohořelé ruiny budov – městského úřadu a radnice. Nad hlavami jim svítí slunce, už se příliš nebojí vyjít ven z domů. V hloučcích debatují.

Lidi nikdo nevrátí

Anatolij žije v Izjumu téměř celý život, byl tady i během ruské okupace města. „Při prvním náletu shodili dvě letecké pumy, zničili celou čtvrť. To bylo na úplném začátku války v březnu. Pak začaly boje mezi Ukrajinci a Rusy. S manželkou jsme byli schovaní ve sklepě našeho rodinného domku. Pomohly nám zásoby jídla. Osobně jsem pro Ukrajinu, ale měli jsme tu kolaboranty, jako všude jinde,“ popisuje.

Pokoušel se prý mluvit s ruskými vojáky. Ptal se jich, proč sem přijeli. Odpovídali podle něj všichni stejně: „Přijeli jsme vás osvobodit od nacistů“.

Čtěte také

Volyňští Češi, kteří uprchli před válkou, se vracejí domů. Chtějí i nadále udržet českou tradici

„Jací tady jsou nacisté? Jeden člověk si něco usmyslel, převrátil nám život naruby a doplatili na to obyčejní lidé. Mrzí mě, že vybombardovali restauraci, obchody, polikliniku a mnoho historických domů postavených ještě před říjnovou revolucí. Ale nejvíce je mi líto té spousty lidí, kteří zahynuli. Všechno se dá opravit nebo znovu postavit, ale lidi, lidi nikdo nevrátí,“ podotýká Anatolij.