„Učitel má být režisér, žáci mají rozhodovat.“ Autoři projektu Mapa otevírají nové možnosti výuky

19. březen 2023

Tři věci, které jsou ve škole často opomíjeny, jsou komunikace, kreativita a kooperace – mají se ve škole cvičit, ale moc se to nedělá. To je názor zakladatele Didaktické dílny Miroslava Slowika. A s ním souhlasí i učitel dějepisu Martin Brzóska: „Zbytečností je ve školství tolik, že se v tom děti utápí jako v moři.“ Oba dva stojí za pilotním projektem Mapa, který žákům nabízí možnost rozhodovat o tom, jak by měla výuka vypadat.

Když to zkrátím, tak se snažíte učit jinak a naučit učitele učit jinak. Váš projekt se jmenuje Mapa, což je učení dějepisu, zeměpisu a občanské nauky dohromady. Při té příležitosti mě napadá výrok Cicera – dějiny jsou učitelkou života. To se k vašemu snažení hodí, nebo ne?

Čtěte také

Miroslav Slowik: Určitě, ještě bych k tomu dodal dva aspekty, ve kterých žijeme – tady a teď. A pokud chceme pochopit nějaké tady, tak se musíme dívat tam. A pokud chceme pochopit nějak teď, musíme se dívat na kdysi.

Martin Brzóska: Mapa je geniálně vymyšlená v tom, že každá událost má nějaký prostorový a časový rámec. Ten prostorový rámec vyjadřuje geografická složka, tedy mapa samotná. Časový rámec je dán nějakou posloupností témat, které děti zpracovávají.

Kdy přišel nápad na Mapu? A proč přišel?

Martin Brzóska: Každý člověk, který chce svou práci dělat dobře, tak musí uvažovat, zda ji dělá smysluplně, efektivně, jestli to dává nějaký smysl. U nás ve školství to znamená dívat se na to, jak společnost vypadá, kam se posunula, kam se bude do budoucna posouvat. A upravit tomu i cíle a obsah našeho vzdělávání. Dnes je doba jiná než v devadesátkách, kdy jsme chodili do školy. Už delší dobu cítíme, a myslím si, že i spousta dalších kolegů, že bychom měli změny reflektovat. A důležitým momentem byl covid, kdy se strašně moc věcí změnilo. Přišli jsme do školy a rozhodli jsme se, že změny začneme dělat.

Miroslav Slowik: Shodou okolností v té době jsem zakládal na univerzitě Didaktickou dílnu jako prostředí, které kreativně přispívá k tomu, aby se učitelé učili jinak komunikovat… A zazvonil telefon z gymnázia  Karviná, že by potřebovali v těchto věcech pomoct. A dali jsme se dohromady…. Deska už se to rozbíhá mnohem zajímavějšími cestami na různé školy.

Co je vlastně úkolem Mapy? Jak se na ní podílí učitelé a studenti?

Martin Brzóska: Mapa je předmět, který v letošním roce pilotujeme, poprvé jsme ho zařadili do normální, standardní výuky a chceme, aby tam zůstal natrvalo. Čili letošní rok je takový modelový, začali jsme v září s očekáváním, a v průběhu školního roku obsah měníme. Osm učitelů, kteří se podílí na výuce Mapy, se pravidelně schází, máme porady, kde řešíme, co se v minulém týdnu povedlo. Ale zároveň se scházíme i s žáky. A ti nám říkají své podněty a my se je tam snažíme zakomponovat.

Miroslav Slowik: Je důležité, že takové experimentální prostředí je uskutečněno se žáky samotnými. Vyhodnocování takového předmětu bude postaveno na žákovské, učitelské zkušenosti. A to je klíčové, abychom ten předmět mohli posílat dál v dobré, funkční podobě.

Kdo vlastně rozhoduje, co bude v Mapě?

Martin Brzóska: Vstupní věci, jako určení témat, která se tam budou řešit, tak to vytváříme my jako učitelský tým. Žákům to přineseme jako nabídku, a oni si z toho vybírají to, co je zaujme. Teď aktuálně zrovna v Mapě řešíme obecné téma Evropa ve studené válce, rozdělené do několika podtémat. A oni si z nich některé části vyberou. Uvedu příklad – jako typ jsme jim dali, že by mohli zohlednit významné osobnosti doby. A oni se rozhodli, že vytvoří almanach, ve kterém budou všechny osobnosti zahrnuté, každý zpracuje jednu, a pak udělají nějaký společný výstup formou třeba novin.

Miroslav Slowik: To, co tady říká Martin, je vlastně takový trh. Je dána určitá nabídka, ale je vyslyšena i poptávka, co znamená, že žáci se umí dobře ptát, umí si říct o téma, přivedli jsme je k tomu, že jsou otevření a říkají, co by je zajímalo. A to je klíčové, říkat učiteli, co bychom měli probírat ve škole, to nebývá zvykem. Takže otevřeli jsme možnosti, po kterých bychom chtěli jít.

Martin Brzóska: Klasická, standardní představa je, že učitel je ve třídě nejdůležitější člověk, herec, který se naučí roli, postaví se před tabuli, odehraje si ji a bez potlesku odchází. Ale spíš by to měl být dramaturg, režisér – určovat maximálně směr, ale rozhodnutí, jak to bude vypadat, by mělo být necháno na žácích.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.