„Učitel má být režisér, žáci mají rozhodovat.“ Autoři projektu Mapa otevírají nové možnosti výuky
Tři věci, které jsou ve škole často opomíjeny, jsou komunikace, kreativita a kooperace – mají se ve škole cvičit, ale moc se to nedělá. To je názor zakladatele Didaktické dílny Miroslava Slowika. A s ním souhlasí i učitel dějepisu Martin Brzóska: „Zbytečností je ve školství tolik, že se v tom děti utápí jako v moři.“ Oba dva stojí za pilotním projektem Mapa, který žákům nabízí možnost rozhodovat o tom, jak by měla výuka vypadat.
Když to zkrátím, tak se snažíte učit jinak a naučit učitele učit jinak. Váš projekt se jmenuje Mapa, což je učení dějepisu, zeměpisu a občanské nauky dohromady. Při té příležitosti mě napadá výrok Cicera – dějiny jsou učitelkou života. To se k vašemu snažení hodí, nebo ne?
Čtěte také
Miroslav Slowik: Určitě, ještě bych k tomu dodal dva aspekty, ve kterých žijeme – tady a teď. A pokud chceme pochopit nějaké tady, tak se musíme dívat tam. A pokud chceme pochopit nějak teď, musíme se dívat na kdysi.
Martin Brzóska: Mapa je geniálně vymyšlená v tom, že každá událost má nějaký prostorový a časový rámec. Ten prostorový rámec vyjadřuje geografická složka, tedy mapa samotná. Časový rámec je dán nějakou posloupností témat, které děti zpracovávají.
Kdy přišel nápad na Mapu? A proč přišel?
Martin Brzóska: Každý člověk, který chce svou práci dělat dobře, tak musí uvažovat, zda ji dělá smysluplně, efektivně, jestli to dává nějaký smysl. U nás ve školství to znamená dívat se na to, jak společnost vypadá, kam se posunula, kam se bude do budoucna posouvat. A upravit tomu i cíle a obsah našeho vzdělávání. Dnes je doba jiná než v devadesátkách, kdy jsme chodili do školy. Už delší dobu cítíme, a myslím si, že i spousta dalších kolegů, že bychom měli změny reflektovat. A důležitým momentem byl covid, kdy se strašně moc věcí změnilo. Přišli jsme do školy a rozhodli jsme se, že změny začneme dělat.
Miroslav Slowik: Shodou okolností v té době jsem zakládal na univerzitě Didaktickou dílnu jako prostředí, které kreativně přispívá k tomu, aby se učitelé učili jinak komunikovat… A zazvonil telefon z gymnázia Karviná, že by potřebovali v těchto věcech pomoct. A dali jsme se dohromady…. Deska už se to rozbíhá mnohem zajímavějšími cestami na různé školy.
Co je vlastně úkolem Mapy? Jak se na ní podílí učitelé a studenti?
Martin Brzóska: Mapa je předmět, který v letošním roce pilotujeme, poprvé jsme ho zařadili do normální, standardní výuky a chceme, aby tam zůstal natrvalo. Čili letošní rok je takový modelový, začali jsme v září s očekáváním, a v průběhu školního roku obsah měníme. Osm učitelů, kteří se podílí na výuce Mapy, se pravidelně schází, máme porady, kde řešíme, co se v minulém týdnu povedlo. Ale zároveň se scházíme i s žáky. A ti nám říkají své podněty a my se je tam snažíme zakomponovat.
Miroslav Slowik: Je důležité, že takové experimentální prostředí je uskutečněno se žáky samotnými. Vyhodnocování takového předmětu bude postaveno na žákovské, učitelské zkušenosti. A to je klíčové, abychom ten předmět mohli posílat dál v dobré, funkční podobě.
Kdo vlastně rozhoduje, co bude v Mapě?
Martin Brzóska: Vstupní věci, jako určení témat, která se tam budou řešit, tak to vytváříme my jako učitelský tým. Žákům to přineseme jako nabídku, a oni si z toho vybírají to, co je zaujme. Teď aktuálně zrovna v Mapě řešíme obecné téma Evropa ve studené válce, rozdělené do několika podtémat. A oni si z nich některé části vyberou. Uvedu příklad – jako typ jsme jim dali, že by mohli zohlednit významné osobnosti doby. A oni se rozhodli, že vytvoří almanach, ve kterém budou všechny osobnosti zahrnuté, každý zpracuje jednu, a pak udělají nějaký společný výstup formou třeba novin.
Miroslav Slowik: To, co tady říká Martin, je vlastně takový trh. Je dána určitá nabídka, ale je vyslyšena i poptávka, co znamená, že žáci se umí dobře ptát, umí si říct o téma, přivedli jsme je k tomu, že jsou otevření a říkají, co by je zajímalo. A to je klíčové, říkat učiteli, co bychom měli probírat ve škole, to nebývá zvykem. Takže otevřeli jsme možnosti, po kterých bychom chtěli jít.
Martin Brzóska: Klasická, standardní představa je, že učitel je ve třídě nejdůležitější člověk, herec, který se naučí roli, postaví se před tabuli, odehraje si ji a bez potlesku odchází. Ale spíš by to měl být dramaturg, režisér – určovat maximálně směr, ale rozhodnutí, jak to bude vypadat, by mělo být necháno na žácích.
Související
-
Postoje jsou důležitější než geny, vypráví učitel, který si po úrazu nepamatuje 25 let života
Rostislav Konopa upadl na kole a po úrazu hlavy si nepamatoval prvních 25 let svého života. Jak se vrací zpátky emoce? A jak se učí dnešní děti?
-
Hlavně mít kreativní vědu! Nový obor „Science“ vyučovaný v angličtině otevře Univerzita Karlova
Bakalářský obor, který propojí biochemii s matematikou, otevře na podzim Univerzita Karlova. Obor Science bude určen těm, kdo chtějí dělat vědecký výzkum komplexněji.
-
Rapidní propad v síle i vytrvalosti. Po 100 letech se v Česku opět testovala fyzická zdatnost dětí
V roce 1923 testovali tělocvikář Emanuel Roubal se synem Janem, lékařem, fyzické schopnosti československé mládeže. Vědci z TUL se rozhodli testy po 100 letech zopakovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.