Studie švédských vědců vyhodnotila světově nejoblíbenější vůně a došla k překvapivému závěru

Švédští neurovědci zapojili kolegy z univerzit z Oxfordu, Melbourne, Ekvádoru nebo USA a také jejich prostřednictvím oslovili na 300 lidí z různých konců světa a z různých kultur, včetně domorodých. Byli to lidé z pouští, tropických deštných pralesů, pobřežních oblastí, hor i velkoměst.

Všem dali vyhodnotit deset typů různých pachů v nahodilém pořadí. Účastníci studie pak měli pachové tyčinky seřadit od nejpříjemnější vůně po puch.

Vanilka, broskve nebo levandule

Na prvních třech příčkách se umístila vůně vanilky, broskve a také konvalinek nebo levandule. Chemicky jde o 4-hydroxy-3-methoxy-benzaldehyd (vanilin), etyl-butyrát-ester s ovocnou vůní (broskve) a linalool – součást éterických olejů, který je obsažený právě například v konvalinkách nebo levanduli.

Jako nejméně příjemný z testovaných vzorků vyhodnotili účastníci studie pach zpocených nohou, který se dá chemicky analyzovat jako kyselina 3-methyl-butanová. Ta je obsažená i v některých rostlinách, ale její těkavé estery mají kupodivu příjemnou vůni a používají se do parfémů.

Čtěte také

Jak (skutečně) voní tabák? Vědci chtějí vytvořit databázi vůní a pachů, obnoví i ty, co dávno zanikly

Evoluční výhoda

Podle vedoucího studie, neurovědce Artina Arshamiana z Institutu Karolinska lékařské univerzity v Solně u Stockholmu, má kultura, z které člověk pochází, asi šestiprocentní podíl při určování, jestli nám něco voní nebo páchne. Rozhodují také osobní preference a molekulární stavba látky, kterou čicháme.

Závěry, ke kterým studie dospěla, platí pro všechny lidi na celém světě. Autoři studie proto soudí, že to může mít evoluční základ a jednoznačné rozeznání vůně a zápachu člověku nejspíš už odpradávna pomáhalo přežít.