Autobusový „teror“, závislost na rodičích a techno. Čtvrtinu Čechů ohrožuje dopravní chudoba

Vesnice Vejvanov leží v klidné, odlehlé oblasti Plzeňského kraje severovýchodně od Rokycan. Nedaleko začíná Křivoklátsko a Středočeský kraj.

U roubeného stavení se stodolou a prostornou zahradou mě štěkáním vítají dva velcí psi. Vesnice Vejvanov leží v klidné, odlehlé oblasti Plzeňského kraje severovýchodně od Rokycan|foto:Jan Kaliba, Český rozhlas

Mezi tři sta obyvatel této vísky patří i Nela Krocová a dalších sedm členů její domácnosti. Za plotem parkuje jejich starší vůz, ale ten už prý dosloužil. „Zrovna mu vypršela technická a nové povolení jezdit už jsme nedostali. Budeme potřebovat jiné auto, ale těch dvacet tisíc jen tak bokem nemáme,“ svěřuje se žena středního věku.

Její rodiče, o které se stará, totiž berou inzulin a další léky, proto rodina musí počítat s rezervou na důležitější věci. „Teď nám začne teror s autobusem,“ říká Nela s tím, že v jejich obci funguje jen předražený obchod se základními potravinami, a tak na větší nákupy teď budou muset veřejnou dopravou skoro hodinu do Rokycan. A totéž platí pro návštěvy lékaře nebo úřadů. 

Na auto nemají

Skupinu, která je dopravní chudobou nejohroženější, tvoří hlavně Češi s nízkými příjmy z malých periferních obcí jako Vejvanov, vyplývá ze segmentační analýzy Institutu 2050. Je jich asi 650 tisíc (šest procent obyvatelstva). Téměř všichni ve výzkumu uvedli, že mívají potíže dopravit se tam, kam potřebují.

Čtěte také

iROZHLAS

Mladí rodáci i přestěhovalci z měst. Nejmenším vesnicím na Vysočině přibývají obyvatelé

Přes osmdesát procent z nich to zažívá skoro pořád nebo často, dalších šestnácti procent se to týká občas. Většinou jde o lidi v mladším nebo středním věku, kteří si nemohou dovolit jednorázový výdaj 10 tisíc korun nebo vyšší, aby si mohli koupit třeba právě auto – jak by to potřebovala i rodina Nely Krocové.

Za největší problém ovšem účastníci výzkumu považují nedostatek spojů do jejich obcí a nevhodné časy, kdy jezdí. Problém je i časová náročnost a nevhodná návaznost. „Poslední autobus sem přijede před půl osmou večer,“ vypráví Nelina partnerka Klára, která dříve měla práci v Rokycanech na třísměnný provoz.

„Takže když jsem jela domů z večerní, musela jsem vlakem do Radnic a 74letý tchán musel vstát a před půlnocí pro mě přijet autem. Naštěstí jsem teď dostala místo v obchodě v Radnicích, kde se pracuje na dvě směny, a poslední autobus budu stíhat,“ je ráda Klára.

Co je to dopravní chudoba

Kolik Čechů žije v dopravní chudobě, na to neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží pochopitelně na přesné definici a těžko se hledá jednoznačná hranice, protože frustraci z cestování zažívá někdy každý.

Jan Krajhanzl|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

„Dopravní chudobou ale trpí lidé, kteří běžně zažívají problémy dopravit se za základními službami a potřebami, jako jsou škola, zaměstnání, lékař nebo obchod. Nejohroženější skupinou jsou lidé, kteří bydlí v malých obcích v odlehlejších oblastech a zároveň mají hluboko do kapsy,“ vysvětluje Jan Krajhanzl, ředitel Institutu 2050 a vedoucí rozsáhlého průzkumu na toto téma.

Mezi jeho hlavní zjištění patří, že skoro pořád má zmíněné problémy dopravit se za základními potřebami každý dvacátý Čech, tedy pět procent populace. Dalších šest procent uvádí, že tyto potíže zažívá často, a patnáct procent občas.

Celkem tedy více než čtvrtina Čechů trpí lehčí či závažnější formou dopravní chudoby. Ta se přitom hodně pojí s příjmovou chudobou. Kdo bydlí na vesnici bez kvalitní veřejné dopravy, ale peníze má, řeší své potřeby autem či více vozy. Kdo finance nemá, propadá se do dopravní chudoby.

Mladí a nepojízdní

Na první zamyšlení by se mohlo zdát, že nedostupnost dopravních řešení je problém, který dopadá hlavně na seniory. Data ale ukazují něco jiného. U starších lidí může být dopravní chudoba skrytá, protože je například k lékaři často vozí mladší příbuzní.

Rebeka Hengalová, expertka na dopravní dostupnost institutu Europeum|foto:Jan Kaliba, Český rozhlas

Navíc v pozdním věku dopravních potřeb ubývá – lidé už neřeší dojíždění za prací a podobně. Hlavní skupinou s těmito potížemi jsou lidé mladí nebo ve středním věku, a to i z rodin, kde hodně často jedno auto mají.

„Velmi mě zaujalo, jak velká je skupina dopravně chudých lidí přibližně od 30 do 45 let, většinou s malými dětmi, a tím pádem se spoustou dopravních potřeb. Patří sem i rodiny s jedním vozem, který využívá hlavně jeden člen domácnosti – v Česku typicky otec – k cestám do zaměstnání,“ všímá si Rebeka Hengalová, expertka na dopravní dostupnost institutu Europeum. Výzkum Institutu 2050 sledovala od začátku a slyšela příběhy z kvalitativní části výzkumu, kdy lidé o svých potížích vyprávěli v tzv. focus skupinách.

Dělba o automobil

V dopravní chudobě v těchto případech často zůstávají ženy s pečovatelskými povinnostmi o malé děti nebo i o seniory. Nemají vlastní auto, problémem mohou být i ceny jízdného či fyzická náročnost cestování veřejnou dopravou v takovéto skupině.

Čtěte také

iROZHLAS

Špatné noční osvětlení vytváří bariéry pro ženy. Omezují cvičení i chůzi venku, všímá si průzkum

I pokud se o auto na venkově dělí jen dva lidé, typicky manželský pár, musí své cesty intenzivně plánovat a ten bez vozu se dostává do nepříjemných situací.

„Utkvěl mi z našich focus skupin příběh paní, která bez ohledu na počasí čekává na svého manžela přes dvě hodiny, než ji nabere cestou z práce, protože nemá jinou možnost, jak se dostat domů. Není tam krytá zastávka a její příjmy jí neumožňují si sednout někam do kavárny nebo do hospody,“ uvádí Jan Krajhanzl příklad, kdy mají lidé s dopravní dostupností problém, i když v rodině jedno auto je.

„Když mluvíme o dopravní chudobě, tak vždycky myslím na tuhle paní – možná i dnes tam zas stojí a čeká, aby se dostala domů.“ 

I když Nela Krocová se svou rodinou řeší potíže s dopravou prakticky denně, život ve Vejvanově by neměnila.

„Chtělo by to lepší spoje, to určitě,“ podotýká její partnerka Klára. I kdyby na to ale rodina měla finanční prostředky, stěhovat ze své vsi by se Krocovi nechtěli. „Já i rodiče bychom byli někde v bytovce nešťastní. Tady jsme ve vlastním domku, je tu příroda, klid. A když si tu pustím naplno techno, tak je to všem jedno. Sousedi ještě paří s námi...,“ směje se Nela.

Co by pomohlo dopravní chudobu v Čechách snížit? A jak na dopravní chudobu doplácejí mladí dospělí? Poslechněte si celou reportáž.