Jsem hodně expresivní. Díky emocím mi rozumí i lidé, kteří francouzsky nemluví, říká zpěvačka Zaz, která znovu zavítá do Česka

Můžeš mi na úvod říct, jak si přišla k pseudonymu Zaz?
Pseudonym je z období sociální sítě MySpace. Tehdy jsem nazpívala pár písniček s kamarády. Hledala jsem umělecké jméno. Jeden kamarád mi říkal Zaz, protože se jmenuju Isabelle. To se mi líbilo. Je to alfa a omega, první a poslední písmeno abecedy. Viděla jsem v tom myšlenku koloběhu, něco jednou skončí a pak zase začne. Je to výbušné. Prostě Zaz.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Zazpíváme si?‘ Zaz na koncertě v Praze předala fanouškům hormon štěstí

Hodně lidí říká, že se naučili francouzsky díky tobě a tvým písním...
Hodně lidí ve světe mí říká, že se učí francouzsky s mými písničkami. Taky mi dávají najevo, že sdílí hodnoty, které vyjadřuji. Zpívám hlavně francouzsky. I když lidé třeba nerozumí úplně všemu, tak cítí, co říkám. Jsem hodně expresivní. Emoce jsou jazyk a existuje ještě něco za hranicemi slov.

Píseň Je veux vyšla v roce 2010. Bylo to pro tebe velmi bláznivé a náročné období. Hodně jsi cestovala, málo spala. Jak jsi to všechno vnímala?

Když vyšlo album, bylo to neuvěřitelné. Jednou z prvních zemí, kam jsme odjeli, bylo Německo. Měli jsme tam stejný úspěch jako ve Francii, bylo to šílené. Naše hudba se šířila na sociálních sítích, na YouTube byla videa, jak zpíváme na ulici. Byli jsme všude. Hodně jsem cestovala. Bylo to doslova tsunami.

Ze všeho jsem byla nadšená, ale už jsem nestačila řešit všechno kolem. A myslím, že to nezvládal ani můj tým. Na druhé straně se mi líbilo, že můžu zářit. Všude nás vítali a byli šťastní, že jsme přijeli.

V písni Je veux zpíváš i o penězích, že nechceš žádné sídlo ve švýcarském Neuchatel. Vnímáš to tak stále, nebo se to změnilo?

Samozřejmě, že je příjemné mít pohodlí, jezdit do krásných hotelů, chodit do výborných restaurací, kupovat si hezké věci. Jestliže je tvým snem mít krásné hodinky nebo krásné auto, tak si ho splň. Když se ale ženeš jenom za tím, tak je to pak chaos, rozhodně v tom nenajdeš stabilitu. Tu člověk podle mě najde uvnitř sebe sama.

Jak si vysvětluješ tak velký úspěch? Je to směs tvé energie na pódiu a dojemných textů nebo fakt, že se ti podařilo oživit francouzský šanson Edith Piaf?

Ano, myslím, že to je kombinace mnoha věcí včetně mého hlasu, který může připomínat Edith Piaf nebo jiné zpěvačky a zpěváky té doby. Je to asi taky mou hudbou, která je místy romantická, veselá. Je v ní mnoho emocí. Je to nejspíš kombinace toho všeho.

Píseň Je veux ti přinesla úspěch, ale taky kritiku. Lidé hodnotili, jak vypadáš, tvůj styl oblékání a přišly ti taky výhrůžky smrtí...
Součástí popularity je i to, že si do tebe lidé projektují spoustu věcí. Mají dojem, že tě znají. Jsem otevřená, miluju lidi, občas je to ale velký tlak. Lidé chtějí podpisy, fotku, natáčejí tě nebo chtějí vzkaz pro babičku. Zbožňuju to, protože můžu lidem dělat radost. Na druhé straně se z tebe stává dárek na nožičkách. Jsem člověk jako všichni ostatní a chci tak taky žít. Jsou okamžiky, kdy na mě davy působí úzkostlivě.

Přišla jsem ale na to, že když se tě dotýká to, co lidé říkají, tak je to kvůli tomu, že jim dáváš moc a váhu jejich slovům. Když si myslíš, že se tě to netýká, že to není důležité nebo že to není pravda, tak se tě to nedotýká.

Ukázalo mi to, na čem musím zapracovat. Nedostatek ohledu a lásky vůči sobě samé, sebehodnocení. Když jsem začala být známější, vše kolem oblékání a šatů se pro mě stalo nedůležité. Přestala jsem to řešit...

Jak se Isabelle Geffroy alias Zaz vyrovnala se závislostmi? A kdy si uvědomila, že není superhrdinka a že nejdůležitější ze všeho je respekt k sobě sama? Poslechněte si celý rozhovor.