Milý personál, tlusté zdi a kulisy jako z divokého západu. Na hotel Gardner v El Pasu jen tak nezapomenete

Americké město El Paso ve státě Texas leží prakticky na hranici s Mexikem

Hotel Gardner je nejdéle fungujícím hotelem v americkém El Pasu, který už za čtyři roky oslaví rovných sto let. Zažil toho hodně, dokonce se v něm ukrýval jeden z nejhledanějších amerických bankovních lupičů a natáčelo se tu i několik filmů. Jako jeden z mála podniků ve své době byl postavený z betonu, a tak přečkal i několik požárů. Reportér Martin Balucha se v něm na pár dní ubytoval.

Boty z kajmana, krajty nebo pásovce. V Pedrově obchodě si vybere i ten nejnáročnější kovboj

Vysoké boty nosili kovbojové kvůli ochraně před hadím uštknutím

Divoký americký západ dávno nevypadá jako z knih Karla Maye. Namísto malých dřevěných barů najdete v Texasu vysoké mrakodrapy a dlouhé dálnice. Ale něco z něj přeci jen zůstalo. V El Pasu na hranicích s Mexikem si například i dnes můžete koupit ručně dělanou kovbojskou výbavu včetně klobouku, pásku a kožených westernových bot. Reportér Radiožurnálu Martin Balucha si vyzkoušel alespoň boty.

„Od roku 1922 nebyl nikdy zavřený a své služby nabízí nepřetržitě 24 hodin denně sedm dní v týdnu,“ Stephanie Nebhamová, jejíž rodina hotel Gardner vlastní už po čtyři generace – od 40. let 20. století. Usměvavá hoteliérka správu převzala před třemi lety.

Velké oči ropného magnáta

„Hotel postavil jeden bohatý ropný magnát. Původně měla budova mít pět pater a měla stát 85 tisíc dolarů. Když se ale dostali k třetímu patru, byli už na 135 tisících. A tak přestali. Proto jsou tady tak tlusté zdi, protože to původně měla být pětipatrová budova,“ vysvětluje Stephanie.

Široké zdi hotelu občas komplikují internetové připojení. A své si s nimi Staphanie užívá také pokaždé, když potřebuje něco opravit, předělat nebo změnit. „Instalatérské práce jsou vždycky velký oříšek. Je to stará budova a všechno tu je zabudované hluboko ve zdech. Takže když se tu něco pokazí, musíte nejdřív odsekat třeba i půl metru betonu. Pak se ale zase bojíte, že se probouráte do bytu pod vámi,“ popisuje hoteliérka.

Legenda jménem Dillinger

John Dillinger

Tlusté zdi mají ale i svou výhodu – hodně si toho pamatují. V jednom z pokojů se například ubytoval i jeden z nejznámějších bankovních lupičů ve Spojených státech John Dillinger. Ve 30. letech byl hlavou zločineckého gangu, který měl mezi lety 1933 a 1934 na svědomí 12 bankovních krádeží. V hotelu mají dodnes ve vitríně na recepci uložený odlitek jeho obličeje.

„Tady je posmrtná maska Johna Dillingera, který se tu ubytoval myslím ve 30. letech. Byl to vůbec první člověk, který se dostal na celostátní seznam nejhledanějších trestanců. Zabil policistu,“ ukazuje mi Stephanie.

„Schovával se tady a pak bydlel v Kongresovém hotelu v Tusconu v Arizoně. Tam ho chytili, když hotel začal hořet. Přijeli tam hasiči, a když vynášeli zavazadla ubytovaných hostů, jeho kufr byl podezřele těžký. Později u něj našli některé z ukradených věcí,“ vypráví.

Mexiko za rohem

Milý personál, který si na recepci občas pouští jazzovou hudbu, prostory, které připomínají westernový saloon a akční příběhy s bankovními lupiči. To všechno do hotelu láká hosty ze všech možných koutů.

„Jezdí k nám třeba cyklisté nebo lidé, kteří cestují kolem Spojených států. Je to tu blíž do Mexika než do jiných částí Texasu. Juárez je odtud 15 minut chůze, zatímco do Austinu v Texasu se odtud dostanete za 8 hodin jízdy autem,“ přibližuje Stephanie. Právě poloha skoro na hranici s Mexikem je jedním z důvodů, proč si hotel oblíbili i filmaři.

Nezapomenutelné kulisy

Bankovní lupiči jako Bonnie a Clyde nebo John Dillinger byli rockovými hvězdami své doby

02635794.jpeg

Slavní bankovní lupiči by to asi neslyšeli rádi, ale jejich povolání zachází na úbytě. Aspoň to tvrdí americké úřady. Počet klasických bankovních loupeží klesá. Jednoduše je to zločin, který se v době globálních on-line podvodů nevyplatí. To ale nic nemění na tom, že se známí zločinci, jako byli Bonnie a Clyde či John Dillinger, dál těší popularitě.

„Hotel jste mohli vidět třeba ve filmu Cesta za vítězstvím. To je snímek o texaském basketbalovém týmu s afroamerickými hráči. Je tam jedna scéna, která se natáčela právě v našem hotelu,“ doplňuje hotelová manažerka a dodává, že se tu ale natáčela i celá řada menších a méně známých filmů.

Na svůj hotel je Stephanie opravdu hrdá. Když se podle ní ubytujete ve velkém hotelovém komplexu, svůj pobyt si skoro ani nezapamatujete. To v jejím hotelu rozhodně nehrozí – je na divokém západě, ubytoval se v něm hledaný bankovní lupič a do Mexika to máte, co by kamenem dohodil.

Spustit audio
autoři: Martin Balucha, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související