Panna Marie vyslala dívku jménem Nino do Gruzie šířit křesťanství. Její hrob v klášteře Bodbe je dnes poutním místem Gruzínců
Zápisník Dominika Tesára
Jedním z nejčastějších křestních jmen v Gruzii je Nino. Ač v evropských jazycích bývá koncovka -o spojována s mužskými jmény, je to jméno ženské. Svatá Nino, u nás známá taky jako svatá Nina nebo Kristýna, je pro Gruzínce nejvýznamnější světicí a na její jméno člověk naráží v každém koutě Gruzie. Její odkaz si připomínají věřící třeba i v klášteře Bodbe na východě země.
Areál kláštera Bodbe leží v krásně upravené zahradě, kterou naplňuje i zpěv ptáků. Katedrála sv. Jiří je jen několik let stará, vlastně ještě pořád není dokončená. Člověk by ale klidně uvěřil, že je to stará stavba, které jenom trošku očistili stěny.
Za katedrálou se rozprostírá výhled na zelenou, kopcovitou přírodu. Nalevo od kopců už je Alazánské údolí – úplná placka. A je vidět, že je to hojně zemědělsky využívaná oblast.
„Pěstují tam různé obiloviny, samozřejmě víno, a jsou tam rybníky s rybami, pstruhy,“ vykládá gruzínská průvodkyně Kristina v zahradě, kde řádové sestry taky leccos pěstují, například jahody. Za údolím už se tyčí zasněžené vrcholky Velkého Kavkazu.
„Pro Gruzínce je tady poutní místo,“ říká Kristina.
Vyslankyně víry
Kromě nové katedrály stojí v klášterní zahradě především malá bazilika z 10. století, kde by měla být pohřbená samotná svatá Nino. Její příběh ze 4. století mi vykládá průvodce Luka: „Svatá Nino sem přišla z Kappadokie. Zjevila se jí Panna Marie a řekla jí, aby šla šířit křesťanství do Gruzie.“
Čtěte také
Marie měla Nino předat kříž z ratolestí vinné révy. „Kříž svázala svými vlasy, mimochodem ten kříž je v Tbilisi, v katedrále Sioni. Svatá Nino ho využívala k šíření křesťanství v Gruzii,“ pokračuje Luka. „Údajně dokázala lidi uzdravovat – uzdravila i královnu Nanu, manželku tehdejšího krále Miriana III., kterého taky nakonec obrátila na křesťanství. A toho následovala celá populace. Takhle začala naše křesťanská éra.“
Na vstup do baziliky svaté Nino se stojí trochu fronta. V přítmí je tu několik cedulek, že se lidi mají chovat tiše. Celý interiér baziliky je pomalovaný freskami. Kromě turistů sem přicházejí i věřící, někteří si přinášejí své vlastní ikony. Před ikonou Panny Marie pokleknou, položí hlavu k jejímu rámu a líbají ho.
Fronta na zázrak
„Během éry Sovětského svazu tady byla nemocnice,“ vypráví průvodkyně Čedoku Renata příběh o tom, že ikonu Panny Marie tehdy jeden lékař používal jako podložku při operacích. Když proti tomu jedna řádová sestra protestovala, snažil se dokázat, že to není žádný problém, protože Bůh neexistuje: „Rozřezal tvář panenky Marie a řekl: ‚Vidíš a pořád jsem tady, pořád žiju.‘ Ale tři dny na to zemřel.“
Řezy jsou na ikoně stále patrné. Větší pozornosti se ale dostává maličké místnůstce v opačném rohu chrámu – i na ni se stojí fronta. Zřízenec tam postupně pouští lidi maximálně po čtyřech a upozorňuje, že se v bazilice nesmí fotografovat.
Na hrobu sv. Nino je mohutný mramorový „stůl“ a samozřejmě i tady jsou fresky, ikony a na stěnách mozaiky.
„Lidi věří, že když se dotknou jejího hrobu a pronesou modlitbu, tak se modlitba splní. Proto se stojí ta fronta,“ vysvětluje průvodkyně Kristina a dodává, že asi třicítka místních řádových sester má na dosah i další posvátné místo.
„Z támhleté vyhlídky vedou schody až dolů. Je to asi dva kilometry. Je tam pramen a lidi se tam potápí a taky si něco přejí a modlí se. Říkáme mu Pramen svaté Nino,“ uzavírá Gruzínka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Trumpův obrat mě nepřekvapuje. Ficova vláda se chová pokrytecky, říká poradce resortu obrany Naď
-
Rusko nebude poraženo na frontě, ale ekonomicky imploduje zevnitř, je přesvědčený režisér Marhoul
-
Motoristé svolali krizový sněm. Budou řešit, jak před volbami oživit klesající preference
-
Řešení trampingu na Kokořínsku. ‚Kempů potenciálně určených k likvidace je asi 64,‘ říká odborník