Bankovní lupiči jako Bonnie a Clyde nebo John Dillinger byli rockovými hvězdami své doby
Slavní bankovní lupiči by to asi neslyšeli rádi, ale jejich povolání zachází na úbytě. Aspoň to tvrdí americké úřady. Počet klasických bankovních loupeží klesá. Jednoduše je to zločin, který se v době globálních on-line podvodů nevyplatí. To ale nic nemění na tom, že se známí zločinci, jako byli Bonnie a Clyde či John Dillinger, dál těší popularitě.
Jen málokterému zločinu se v populární kultuře dostalo tak romantické podoby jako bankovním loupežím. Kdo by z filmu neznal osudy slavného zločineckého páru Bonnie a Clyde nebo lupiče Johna Dillingera.
Jak podotýká Rachael Penmanová z washingtonského Muzea zločinu, americká veřejnost sledovala životy těch, kdo se pohybovali na hraně – nebo spíš za hranou zákona – s napětím už ve 30. letech, kdy populární odpověď na otázku „Proč vykrádáte banky?“ zněla: „Protože tam jsou peníze!“
„John Dillinger, Baby Face Neslon, Pretty Boy Floyd – všichni byli fenoménem velké krize, velice těžkého období v americké historii. Lidé neměli peníze, bojovali o každé sousto. Lupiče rychle začali považovat za romantické hrdiny, kteří berou peníze bohatým bankám, skoro ve stylu Robina Hooda,“ vysvětluje Rachael Penmanová.
Pravda to však podle ní tak úplně nebyla. Lupiči si nechávali peníze pro sebe. I tak se ale těšili u mnohých velké přízni. Suverénně největší hvězdou byl podle expertky John Dillinger, jehož gang měl na svědomí dvě desítky bank a čtyři policejní stanice.
Díky Johnu Dillingerovi vznikl pojem „public enemy“
„John Dillinger byl skutečnou rockovou hvězdou své doby. Dokázal pracovat s médii, dokázal ve svůj prospěch využívat i fotografii. Dokázal si dobírat policii s Johnem Edgarem Hooverem v čele tak, že veřejnost stála na jeho straně. Když policie Dillingera v Chicagu zastřelila, mnozí to považovali za tragédii.“
„Na druhou stranu se ale stal i odstrašujícím výchovným příkladem, který dávali rodiče dětem ve snaze odradit je od případného nadšení pro zločineckou kariéru,“ podotýká Rachael Penmanová s tím, že k Dillingerově oblibě přispělo dost pravděpodobně i to, že čelil jen jedinému obvinění z vraždy, ze které navíc nikdy nebyl usvědčen. Pro úřady se stal ale nejdůležitější osobou v hledáčku.
„John Edgar Hoover dal dohromady základy federálních policejních sil, které dnes známe jako FBI. Mezi těmi, koho se snažil dopadnout, byl na prvním místě právě John Dillinger, který vykrádal banky po celých Spojených státech a několikrát uprchnul z vězení. Policie si na jeho případu uřízla pořádnou ostudu. Tehdy Hoover přišel s označením ‚public enemy‘, veřejný nepřítel. Toto označení zdomácnělo i v pop kultuře,“ popisuje expertka.
O strážcích zákona se toho dnes ví mnohem méně než o jejich protivnících
Vzdělávat a hlavně odrazovat od zločinecké kariéry je podle Rachael Penmanové i jedním z hlavních cílů washingtonského Muzea kriminality. To se podle ní především mladým lidem snaží vysvětlit, jaké příčiny a hlavně jaké důsledky zločiny mají.
Ve všední den je tu nabito. Žáci jedné z místních středních škol se tu seznamují se slavnými osobami „mimo zákon“ ze všech období americké historie. A to včetně té současné, která se nese ve znamení on-line a kyberzločinů a povel „ruce vzhůru“ by si možná zloději mohli poslat textovou zprávou.
Hlavně se tu ale potkávají i s osudy těch, kdo strávili život na opačné straně tím, že se snažili populární i obávané zločince dopadnout. Často o nich přitom veřejnost i dnes ví ale podstatně méně.
Slavní zločinci pronikli i do populární kultury. Přesvědčte se například v traileru ke snímku Bonnie a Clyde z roku 1967...
