Pes se umí napojit, když cítí vaši únavu. Je ale jen prostředníkem canisterapie, popisují chovatelé Macháčkovi

Dnes vysíláme z Hrabyně, kde jsme hosty u Andrey a Libora Macháčkových, což jsou lidé, kteří tráví posledních 20 let svého života se psy.

Libor Macháček: Je to víc než 20 let. Třicet tři let žijeme se psy, od té doby, co se narodil náš syneček Libor.

Jsme teď u vás na dvorku a okolo nás pobíhá spousta psů. Vidím tři teriéry, netroufnu si odhadnout, jací to jsou. Tamhle vidím Lhasa Apso – a tento je?

Čtěte také

Člověk nemá být vůdce smečky a nemělo by to být základem pro výchovu psa, říká o své metodě trenér pozitivní výchovy psů

Libor: To je plemeno Cairn teriér původem ze Skotska. Jsou to houževnatí teriéři, ale dnes se využívají jako společenské plemeno. Hlavně jsou to osmikiloví parťáci do nepohody, slezou s námi hory a sjedou řeku.

Co všechno s těmi psy spolu s vaší paní umíte?

Libor: Co umíme? Hlavně s nimi žijeme, to je podstatné. Já vždy říkám, že je dobré si uvědomit, že psi mají svoje práva a nám z toho vyplývají povinnosti a daný řád. My jsme trošku podstoupili život, ne psům, ale se psy. Jsme pořád spolu a psi nás aktivují. Moje žena si mě nepořídila, já jsem o ni bojoval jako americký pitbulteriér anebo borderteriér, jako maratonec a běhal jsem za ní.

Pes v terapii

Vaší doménou, Andreo, je terapie se psy, je to tak? Se kterými z těchto fešáků chodíte do nemocnice i do jiných zařízení?

Chovatel psů Libor Macháček, moderátorka Lucie Výborná a jeden ze psů, který pomáhá canisterapií|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Andrea Macháčková: Všichni tady mají psí duši postavenou pro lidi.

A tento Fousek, který si mě teď vybral? Tomu je kolik?

Andrea: Bude mít devět let. Umí se na vás tak napojit, protože vidí, že jste unavená, vyšťavená, něco vás i bolí a on to perfektně rozpozná. Teď se od vás nehne. Kdybyste měla chvilku času, tak by si k vám lehl, leželi byste spolu, až byste usnuli. To by vás krásně uvolnilo, odreagovalo a bylo by vám úplně příjemně.

Jak fungujete v nemocnicích nebo zařízeních, kam chodíte?

Andrea: Chodíme tam pravidelně, to je hodně důležité. Není to jen návštěva, abych psa ukázala – aby to mělo terapeutický smysl, mělo by to být opakovaně. Máme vytipované určité lidi, spolupracujeme se zaměstnanci, kteří pracují v těch zařízeních. Přicházíme vyloudit lidem úsměv na tváři a potěšit. Když mi řeknou, přijďte zas, tak to je pro mě ocenění.

Jestli se můžu zeptat Libora stejně jako vás, jakým způsobem vycvičím psa tak, aby byl canisterapeutickým psem, aby mohl k dětem i dospělým, aby mohl ke starým lidem do nemocnice a třeba i k lidem, kteří třeba nemají nervy v pořádku, takže můžou vydávat různé skřeky a dělat neočekávané pohyby, kterých by se pejsek mohl leknout?

Čtěte také

Převychovat se dá každý baskervil. Nutná je k tomu ale komunikace a škola hrou, radí cvičitelka psů

Libor: Já bych řekl, že to se nedá vycvičit. Připravit můžeme asistenčního psa nebo psa pro různé upotřebení, ale obecně pes má vlohy, které se dají uchopit. Na canisterapii by se mohla hodit jakákoliv plemena, byť dnes už mám obavy říct, že i rotvajler. Rotvajler se také směje, ale lidé mají zafixované, že hlídá svoji zahradu. Já říkám, že pes musí být usměvavý.

Každopádně s tím psem musíte projít různými podněty, vychovávat ho a vést k tomu, aby s vámi dělal činnost canisterapie. Ale canisterapie je podpůrná léčba se psy. Málokdo to ví, pes je prostředník léčby, ale vždy to vychází od člověka, který canisterapeutickou službu podává.

Moderátorka Lucie Výborná a psi manželů Macháčkových|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Jinými slovy od Andrey, od vaší paní.

Andrea: Já si myslím, že je ještě podstatné, aby pejsek měl poslušnost, to je jednoznačné. Potom je důležité, když někam přichází, aby byl čistý a miloval lidi. To znamená, že je se mnou, ale chce jít i do klína tomu druhému a aby tam s úsměvem zůstal celý den.

Řekněte mi, co se děje na canisterapiích? Protože věřím tomu, že tato stvoření, která nám tady leží u nohou, dokážou zázraky.

Andrea: Dokážou, kdo má psa doma, tak mi to potvrdí. Když přijdete unavení z práce, tak vás pes vítá, chce, abyste šli spolu ven, olízne vás a už máte trošku úsměv. On z vás ten pracovní stres trošku odpadne.

Přijdete někam, kde jsou lidé v uzavřeném prostředí s nějakým svým hendikepem, nějakou bolístkou. Přijdete tam s pejskem, máte tomu člověku co nabídnout – to jsem já, protože já mluvím a pes jenom kouká, neštěká, když někam přijdeme. Dochází ke vzájemné vazbě pejska s člověkem.

Čtěte také

Nehrajeme si na terapii a léčbu, snažíme se přenést humor, přibližuje šéf neziskové organizace Zdravotní klaun Jarčevský

Jsme tam nějakou chvilku, můžeme si povídat, mezitím si dotyčný může pejska pohladit, má ho na klíně, má ho v lůžku, můžeme spolu chodit na procházku, podle toho, co potřebujeme. A pak odcházíme. Většinou je to tak, že klient je spokojený a pokud může mluvit, řekne: přijďte zas.

A pokud nemůže?

Andrea: Výrazově to na pacientovi nebo uživateli poznáte. Jak jsem říkala, spolupracuji i s personálem, ten mě většinou doprovází a většinou své uživatele znají daleko líp než já. Vidí reakce, takže jsou taky spokojení. Například paní, co nechodila, nám vzala Cairn teriéra Arnošta a šla po chodbě. A to je úspěch všeho.

Jaké zkušenosti mají Macháčkovi se psy, kteří se na canisterapii nehodili? A smí u nich psi do postele? Poslechněte si celý rozhovor.