Snad Emil dorazí na Šumavu a rozproudí novou populaci losů, věří mluvčí NP Šumava. Jaká zvířata se vrací do parku?

Čtěte také

iROZHLAS

Ve Zlíně zachytili losa, jak se pohybuje beze strachu po křižovatce. Na zahradě se pak najedl

Los evropský je už skoro 50 let stálým obyvatelem Šumavy. A podívejme se na losa evropského, který na internetu dostal přezdívku Emil a podle ochránců přírody se k nám zatoulal z Polska a snaží se dostat na Šumavu. Jako NP Šumava jste letos zvolili tematicky Rok návratů, tak jsem si říkala, jako by vás ten los vyslyšel?

Tematické roky máme od roku 2016, třeba v roce 2017 jsme zvolili rokem Rok šelem, a v tom roce se nám etablovala vlčí smečka v novodobé historii na Šumavě. Tak snad Emil dorazí na Šumavu, bylo by to fajn.

Kolik losů teď na Šumavě je, je jich 15?

Můžeme pouze odhadovat, protože monitorovat losy je velmi složité. A populace se odhaduje něco mezi sedmi a 15 kusy.

A proč by bylo dobré, aby tam Emil dorazil?

Je to taková izolovaná losí populace na Šumavě, je tam dlouhá léta, a bylo by třeba, aby přišla nová krev a rozproudilo to populaci na Šumavě.

A je pravda, že losi při cestování krajinou ztrácejí plachost?

Mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák|foto:Ivana Schweitzerová Kolaříková, Český rozhlas

Neřekl bych, že ztrácejí plachost. Každé zvíře, pokud není zraněné, tak je plaché. A platí to u jak u býložravců, tak to platí u šelem. Někdy se zdá, když šelmy, ať je to rys nebo vlk, putují krajinou, že se nebojí lidí. Protože se třeba zastaví nebo vyskytnou tam, kde by je člověk nikdy nečekal, třeba v blízkosti lidí. A není to tím, že by ztrácely plachost, ale tím, že putují krajinou a stejně jako my bloudí. Občas je to zavede někam, kde je to pro nás nečekané. Pro zvíře je to normální, putuje, jde dopředu, jde za svým instinktem, ale není to tak, že by zvířata ztrácela plachost.

A mám se losa bát?

Kdybyste ho potkala, tak můžete jásat. Musím přiznat, že i naši zoologové mohou setkání počítat na prstech jedné ruky. On totiž los, ačkoliv je to největší volně žijící zvíře v České republice, tak žije neuvěřitelně skrytým životem, potkat ho a monitorovat ho je neuvěřitelně složité. Na správě parku máme dlouho GPS obojek, který je velký, abychom ho mohli dát losovi na krk, ale minimálně 25 let se to nepodařilo.

Letos se zaměřujete na návraty rostlin a živočichů do přírody parku. Které druhy se vrátily nebo díky existenci národního parku a filozofii, kterou máte, se daří rozšiřovat?

Čtěte také

iROZHLAS

OVĚŘOVNA: ‚Sežrala‘ pražské labutě ‚zahraniční menšina‘? ‚Mají křídla, spíš odletěly,‘ říkají ornitologové

Začnu těmi druhy, které se opravdu vrátily, a to je jednoznačně vlk, aktuálně nejviditelnější, dále je to rys ostrovid, kterého jsme stejně jako vlka vyhubili, ale už v 80. letech jsme ho na Šumavu vraceli. Ale je to třeba také bobr evropský, ten se na Šumavu také vrátil sám. Nebo to je sokol stěhovavý, ačkoliv jako kosmopolitní druh obýval všechny kontinenty, tak jsme ho my lidé dostali svou činností, chemickými přípravky na pokraj vyhynutí.

Nakonec se ho podařilo celosvětově zachránit a na Šumavu se rozšiřuje. Ale je to samozřejmě i spousta hub, brouků, kteří v malých koloniích žili někde skrytě na Šumavě, kde to ještě šlo. A díky tomu, že přírodu na Šumavě na mnohých místech necháváme, ať si dělá, co chce, tak se ty druhy rozšiřují.

Kde je možné na Šumavě vidět bobra evropského? Poslechněte si celý rozhovor.