Klasický vypravěč mi přišel málo šílený, říká režisér Remo. Raději zešílet v divočině vypráví kráva

Vy jste natáčel šedesátiletá jednovaječná dvojčata, která žijí o samotě v chalupě na Šumavě se svými zvířaty. Možná to zní jako idyla, ale ona to úplná idyla není. Kde jste našel tento zapomenutý svět? I když počkejte, když mi to řeknete, tak z toho bude poutní místo.

Našel jsem ho na Šumavě. Přesnou lokalizaci bych nechal na majitele prostoru, ať se lokalizují sami, já bych to nerad definoval. Musí se oslovit František a Ondra Klišíkovi. Ale myslím, že je na Šumavě pozná každý, až tak velké tajemství to není.

Ono by se mi to mohlo podařit, protože jsou tady – oba, nebo jenom jeden?

Momentálně už jen jeden. Na slavnostní premiéře byli oba, z čehož jsem měl velkou radost. Ale jeden už musel jít, o krávy je třeba se starat.

Krávy nečekají, chápu. Jak se líbí šumavským samotářům na přelidněném filmovém festivalu?

Oni dva jsou sice skoro navlas stejní – jen jeden nemá ruku, o kterou přišel v mládí – ale jeden vysloveně baží po slávě, je to extrovertně uvažující člověk, druhý je naopak velký introvert. Možná tu výmluvu s kravami použil záměrně.

Tak je to vlastně v celém dokumentu: jeden je takový a druhý makový, ale vypadají stejně.

Já je rozeznávám poměrně lehko, ale to je tím, že jsem je měl pět let na monitorech. Byl jsem s nimi ve velmi intimním kontaktu během natáčení, střihu i celé výroby filmu.

Vy jste natáčel pět let. Co vám řeklo: a teď už dost?

Natočili jsme závěrečnou situaci, která byla tak dojemná, že jsem si řekl, že máme konec. A když máte konec, už se vám jako filmaři dýchá lépe. Přišel moment, který jako z nebe spadl a věděl jsem, že ho mám. To už jsem věděl, že jsme na konci procesu natáčení. Dotočili jsme ještě nějaké věci, které nám tam chyběly, které se vyskytly během střihu, ale právě ta velmi silná situace, kterou film končí, nám ukázala, kde je jeho konec.

Věčné děti

Prozraďte mi něco, aspoň něco málo. Vím, že se nedá prozradit konec, nedají se prozradit hlavní zápletky, ale něco byste mohl.

Fascinovalo mě, jakým způsobem jsou rozdílní. Jak brutálně, až na krev se dokážou pohádat, a zároveň jsou extrémně laskaví a oplývají neuvěřitelnou dávkou humanismu a citlivostí. I když jsou v drsném prostředí, jsou věčnými dětmi. To byly první věci, které vytvářely velmi magický prostor.

V tomto prostoru jsem se velmi snadno pohyboval, s velkou dávkou vděku vůči nim, že jsou schopni vytvářet takový svět.

Vedle šedesátiletých dvojčat jsou v důležitých rolích také zvířata. Můžete mi říct, kdy vás napadlo, že vypravěčem bude opravdová kráva?

Potřebovali jsme věci zasadit do kontextu, aby se v celém filmu divák úplně neztrácel. Chtěl jsem se vyhnout klasickému vypravěči, to mi přišlo příliš málo šílené do takového filmu. Někde v rozhovorech, jak to udělat, padl nápad, že by se vypravěčem mohla stát kráva, která tam hraje svoji roli.

Čtěte také

„Jak se člověk stane takovým samotářem?“ Vulgární svéráz šumavských bratrů v divočině nadchl Vary

A všímáte si, že ona hraje roli pořád?

Jo, jasné. Také pes je další vedlejší postavou filmu...

Máte i krtka.

Dokonce i krtek je vedlejší postavou. Tak jsme si řekli, že promluví a udělali jsme všechno pro to, aby promluvila. A ve filmu fakt kecá.

Čí hlas zaznívá za vypravěčem filmu? A proč dokument doprovází Smetanova Má vlast? Poslechněte si celý rozhovor.