Zpravodaj Štěpán Macháček objevil tureckou vášeň pro motocykly Jawa. Bez Turků by na nich daleko nedojeli ani Češi

Ali na svém motocyklu jawa
Ali na svém motocyklu jawa

Příznivci starých motocyklů jawa dnes používají náhradní díly dovezené z Turecka. Tam totiž česká značka po dlouhá desetiletí kralovala. Od 90. let ji ale vytlačila konkurence. Dnes se obliba jawy znovu vrací a po celé zemi také funguje několik jawa klubů. Stovky českých motorek se sjíždějí na tureckých jawa-srazech. Nadšenci hledají staré stroje v zapadlých vesnicích, na dvorcích i v chlévech.

Jawa má ve světě stále dobré jméno, říká novinář, který na ní objel zeměkouli

Pavel Suchý, který absolvoval cestu kolem světa na Jawě 350

Na cestě kolem světa na Jawě 350 z roku 1978 potkal různé lidi, kteří se – podobně jako on – vydali na cesty. „Těch bláznů, kteří jsou v pohybu, je více, než jsme si tady v té naší kotlině mohli představit,“ podotýká Pavel Suchý, který jako jediný z Čechů objel celý svět na jeden zátah, procestoval při tom 21 států a dvě velké pouště. O své cestě mluvil s moderátorkou Lucií Výbornou.

Po dlouhém spánku se jí nechce, ale nakonec si jako každá dá říct, a tak se nakonec i dva válce Aliho lásky dávají do pohybu. Aliho prý úplně nejvíc fascinuje právě zvuk jawáckého dvoudobého motoru a také krásné oblé tvary ze šedesátých let.

Láska s vůní benzínu

Třicetiletý Ali Güneş má v suterénu svého domu v tureckém městě Bursa dílnu. Začíná sezóna a Ali říká, že už je natěšený, až vyjede s kamarády na jawách na výlet. „Všechny svoje jawy moc miluju. Jsme tady v Turecku moc vděční českým inženýrům, že takové motocykly sestrojili,“ říká.

Ali se opravě starých jaw věnuje profesionálně. V dílně má několik kousků, které čekají na jeho láskyplnou renovaci. „Tady v Burse je asi deset jawistů, všichni jsme kamarádi. Přátelství přes jawu je totiž strašně silné a opravdu drží,“ zdůrazňuje.

Náhradní díly pro Česko

Jdeme se společně podívat do jeho dílny. Tady Ali nejen restauruje motocykly, ale vyrábí na ně také náhradní díly. Ukazuje mi, jak z plechu vytepává typickou oblou masku čelního světlometu na jawu panelku. A dozvídám se, že bez Aliho výroby v téhle garáži by se neobešli ani mnozí čeští jawisté:

Egypťanům v Káhiře šetří taxikářské motorky čas i peníze. S helmou ale nepočítejte

Mahmúd pracoval dřív jako truhlář, ale taxikaření na motorce ho prý uživí líp

Taxík na dvou kolech není v Evropě zrovna běžný. V asijských či afrických městech ale tuhle možnost zavedl i kontroverzní systém sdílené přepravy Uber. Na rozdíl od auta se na skútru dostanete i do těch nejužších uliček středověkých měst. A z dopravní zácpy vyváznete určitě jako vítěz, stejně jako zpravodaj Štěpán Macháček.

Vyrábím skoro všechny náhradní díly, kromě motoru. Dokážu vyrobit devadesát procent dílů. Dělám tady reflektory, řídítka, brzdy, páky, chromované výfuky, sedla. Skoro všechno posílám do České republiky,“ vysvětluje Ali Güneş.

Jawa je turecky „žava“

Písmeno J se v turečtině vyslovuje jako „žé“, takže z jawy je tady samozřejmě žava. A turečtina má výraz i pro jawistu: „žavadži“.

Na kus řeči přichází jeden z místnch žavadži, Aliho kamarád Sait. Ali mu jednu jawu zrenovoval. „Když jsem byl mladý, tak jsem si jawu nemohl dovolit, neměl jsem na ni peníze. Tak jsem si jednu pořídil aspoň teď na stará kolena,“ usmívá se.

Teď mi ukazuje, jak z plechu vytepává typickou oblou masku čelního světlometu na jawu panelku

Podle Aliho jsou v posledních letech staré jawy znovu vyhledávané: „Denně mi volá deset lidí, jestli nemám na prodej nějakou zrekonstruovanou jawu nebo že by chtěli zrekonstruovat tu jejich.“

Rodinné dědictví

Taková motorka se jen tak nepůjčuje. Strojů BSA se za první republiky podařilo dovézt přes čtyři tisíce

BSA E28 - 1928

Dnešní motocyklisté by se strojem BSA 770 z roku 1928 možná měli trochu problém. Moderátorovi Petru Královi a majitelce motocyklu Libuši Šulcové se ale stroj podařilo nastartovat. A že vrčí opravdu dobře, to se můžete přesvědčit ze záznamu rozhovoru. Radiožurnál totiž nechyběl na Grand veteran 2019 v pražských Bohnicích.

Podle Saita si teď Turci starých jaw nesmírně váží: „Jsou lidi, kteří o jawu pečují jako o rodinné dědictví. Za velké peníze si ji nechají zrestaurovat a svoji jawu po dědovi by za nic na světě neprodali. Tihle lidé mají morálku.“

A když si chtějí dát Ali se Saitem tureckou kávičku, tak si k tomu nastartují jednu jawu. Takhle prý mají úplně největší pohodu.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související