Egyptští byznysmeni nechtějí ztrácet čas a nervy v káhirských dopravních zácpách. A tak se zrodil nápad – po hladině Nilu se teď Káhirou prohánějí rychlé patnáctimístné čluny, které podle pravidelného jízdního řádu zastavují na jednotlivých zastávkách. Egypt je ale zemí obrovských sociálních rozdílů. Jízdu rychlým člunem přes celou Káhiru si nemůže dovolit zdaleka každý, zastavuje proto jen v lepších čtvrtích.
Stojím na ulici v káhirské čtvrti Heliopolis nedaleko místa, kde bydlím, a potřebuju se dostat do centra vzdáleného asi 12 kilometrů. Je odpolední špička, takže ulice jsou dost ucpané. Dívám se do aplikace, která mi nabízí auto v přepočtu asi za 50 korun, anebo skútr, o kterém píše, že je rychlejší a levnější. Ten stojí asi 30 korun. Tak zkusíme skútr!
Aplikace píše, že Mahmúd už je na cestě. Teď projel jeden motorkář, minul mě, ale asi to byl on. Zřejmě nečekal cizince v košili, který by stál o tuhle službu. Uvidíme, jestli se vrátí.
Rychle, ale bez helmy
Slušný padesátník na čínské stopětadvacítce se ujišťuje, že jsem to já. Ptám se, kde má pro mě helmu. „No, helmu nemám, pane. U nás se helmy nenosí,“ vysvětluje.
„Motorka je v zácpách lepší. Na delší vzdálenosti ale radši jeďte autem, přeci jen je to pohodlnější,“ radí Mahmúd. „Ale věřte nebo ne, jezdí se mnou studenti, podnikatelé i zaměstnanci. Vozím i děti ze školy domů. Těm rodiče platí přes kredit, já pak pro ty peníze musím na konci týdne do firmy.“
Nezadržitelní
Řekli byste, že na projížďce po arménských silnicích nemůže být nic moc zajímavého. To jste ovšem ještě neusedli za volant mezi zdivočelé zakavkazské řidiče jako zpravodaj Martin Dorazín.
A už svištíme. Mahmúd má v uších sluchátka a před sebou v držátku mobilní telefon s mapou a svojí aplikací. Přilba se nekoná, z čehož nemám moc velkou radost. Dalo se to čekat, i když jsem doufal, že motorkáři pro zákazníky přeci jen přilbu vozí.
Jedeme přímo v hustém černém dýmu za káhirským městským autobusem. Snad se z něho brzy dostaneme. Naštěstí to jde snadno a frčíme dál směr ke káhirskému centru.
Kličkovaná. Dokonce i s ženou za zády
Mahmúd za to docela bere, když je kousek volné ulice. Bez přilby mi to není úplně nejpříjemnější, ale na to se tady nehraje. Hned nato nám křižuje cestu autobus, ale je to dobré – vybrali jsme to. Musím říct, že v těch čtyřicetistupňových teplotách je jízda na motorce určitě příjemnější než v neklimatizovaném taxíku.
„Jezdí se mnou dokonce i ženy, pane. Když pospíchají třeba do práce, sednou ke mně na motorku a jedem. Ale ženy si tady u nás musí sednout takhle bokem,“ ukazuje Mahmúd.
Mezitím se už dostáváme do té správné káhirské vřavy. Mahmúd se musí vyhýbat chodcům, pouličním prodejcům, autům, autobusům. Kličkujeme mezi tím vším, zato ostatní si v zácpě ještě určitě dost dlouho počkají.
Levně, ale výhodně
„Takže je to za dvacet tři,“ odčítává Mahmúd v cíli cenu z aplikace. Nakonec je to ještě levnější než původní odhad. A rychlost je oproti autu také bezkonkurenční.
Mahmúd mi ještě říká, že má čtyři děti. Dřív dělal truhláře, ale tohle taxikaření na motorce ho prý uživí líp.
Uber versus taxi
Káhirským taxikářům jsou ale řidiči Uber trnem v oku, jak ti v autech, tak na motorkách.
„Usilujeme, aby Uber zrušili. Podívejte, já musím každý rok na technickou, musím platit pojištění a daně. A oni nic takového neplatí a na technickou jdou jednou za tři roky. Devadesát procent z nich nezná město, neví, kudy jet,“ stěžuje si káhirský taxikář Hišám.
Jeho jízdné podle taxametru bylo jen o něco vyšší než na motorce. Časově ale káhirské zácpy mluví jednoznačně pro dvě kola.
