Láska k motorkám je nakažlivá. V rodinné dílně zní zvuk harleyů celý den

Karel Havlíček si prvního harleje koupil v 17 letech
Karel Havlíček si prvního harleje koupil v 17 letech

Světoznámá značka motorek Harley-Davidson slaví 115 let a československý klub obdivovatelů existuje rovných devadesát let. Viktor Havlíček je jeho členem a říká o sobě, že je trochu netypický motorkář – bez tetování a rohaté přílby. „S prvním motocyklem mi hodně pomohl táta. Postavili jsme společně celý stroj,“ vzpomíná Viktor Havlíček.

To jeho otec, zasloužilý „harleyář“ Karel Havlíček, si svou cestu k vysněné motorce musel prošlapat sám. „Kamarád Franta z Prahy si prvního harleye pořídil v patnácti. Já až v sedmnácti,“ směje se Karel Havlíček v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Vlastnit „motocykl z Ameriky“ před rokem 1989 – to přitom nebylo jen tak. Na vlastní kůži se o tom kdysi přesvědčil i samotný Karel Havlíček, který měl navíc na předním plexiskle své motorky nálepku připomínající americkou vlajku.

V rodinné dílně si zamilovali harleje

„Jsem venkovan, a když jsem se jednou ocitl na motorce v Praze, viděl jsem u chodníku policajta s civilistou. Zeptal jsem se na cestu, policista mi vcelku ochotně poradil… pak ale nastoupil onen civilista. Poměrně zle se ptal, proč mám na motorce americkou vlajku. Pokoušel jsem se mu vysvětlit, že vlajka má určitý poměr stran, počet pruhů a podobně, a tohle tedy rozhodně americká vlajka není, nakonec jsem ale byl rád, že jsem vůbec odjel,“ směje se.

… lepší než se učit v autoškole

Mirka a Viktor Havlíčkovi

A smát se tomu dnes může i jeho syn Viktor. Mimochodem, celý klan Havlíčkových je důkazem, že láska k silným strojům se zkrátka dědí. „Je to standardní,“ shrnuje Viktor Havlíček. „Nikdy jsem nebyl k řízení motorky nucený, stejně tak já bych svého syna, dnes sedmiletého, k tomu nenutil. Je ale pravda, že je bezpečnější sedět na motorce odmala – spíš než se pak učit jezdit v autoškole,“ je přesvědčený.

S tím, že je láska k motorkám nakažlivá, souhlasí i jeho maminka Mirka. „Já sama se vozím jako spolujezdec. Karel nejprve měl tendence, že se to naučím, já ale řekla ‚ne’,“ směje se. „Jezdím ale moc ráda, na motorce jsme spolu prožili spoustu nádherných chvil.“