Kamna jsou energetické srdce domu. Jejich stavba pro mě byla ve stejné kategorii jako vyletět na Mars, popisuje kamnář Jan Křivonožka

Spousta lidí tě vyhledává právě proto, že pro ně živý oheň něco znamená. V čem je jeho kouzlo? Tebe to fascinovalo už od malička?

Kamnář Jan Křivonožka v rozhovoru s Lucií Výbornou|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Ano, určitě. Mám k němu velký vztah, byť jsem vyrostl v činžovním bytě ve Fulneku. Člověk se často potkával s ohněm, protože když jsme jezdili do Beskyd k babičce a prababičce, tak tam samozřejmě žádný jiný energetický zdroj než dřevo nebyl. Topilo se v pěti kamnech, bylo to totálně neefektivní. A jenom se občas zmínilo u kafe nebo u polívky, že kdysi byly takové modré kachličky – plotna, trouba, chlebová pec –, ale že to už zaniklo. Děda to vždycky okomentoval tak, že to už nikdo neumí.

V dětství jsem si zafixoval, že to je něco strašně speciálního, úplně nedostupného a nedostižného. Ale když jsem vyrostl, tak jsem potkal kamnáře, kteří se to naučili. Byli to většinou vysokoškoláci, měli komplikovaný příběh asi jako já. Pak jsem se do toho nadchl a řekl jsem si, že to musím vyzkoušet, když jsem to už od dětství měl v kategorii hrozně komplikovaných věcí – něco jako vyletět na Mars. Říkal jsem si: „Tak to přece dokážu!“ A dokázal jsem se to naučit a baví mě to doteď. Dělám to už docela dlouho.

Splněný sen

Čtěte také

Jaká je budoucnost stavebnictví? Dům už vytisknout umíme, řemeslníků ale ubývá, varuje stavař Martin Podzimek

Kromě studia na matfyzu jsi dokázal studovat ještě Českou zemědělskou univerzitu, ale taky jsi dokázal přijít ke své ženě a říct jí, že se žádná z těchto kariér neodehraje, že budeš studovat kamnařinu, protože v tom vidíš budoucnost. To sis vysnil, nebo ti došlo, že vás tady zas tolik nyní, kteří umíte udělat taková kamna?

Ten byznysový záměr tam nebyl tak jasný. Byla to napůl intuice, napůl splněný sen. Po studiích jsem odjel na Slovensko, kde jsem rok a půl v podstatě dobrovolničil, v horách jsem se staral o starý mlýn a sbíral jsem zkušenosti v ekovesnici.

Když jsem viděl, že se na vesnici dá žít velmi zajímavý život plný zážitků a není to jenom o tom starat se o pole a od nevidím do nevidím být v práci, ale že to má i svoje kvality, tak mi to učarovalo a už jsem se do Prahy prostě nevrátil. A moje žena je ještě mnohem víc přírodně naladěná. Ta by nejradši žila někde, kde není ani zdroj vody a chodí se do studánky. Myslím si, že by k tomu řekla i své, jako že já jsem v podstatě takový zhýralý civilizovaný člověk a zaprodanec systému. (směje se)

Vážím si věcí, jako je tekoucí voda, protože vím, co je za tím.

Vážím si věcí, jako je tekoucí voda, protože vím, co je za tím. Prožil jsem mnoho let života v domech, kde nebylo možné, protože ten starý vodní mlýn v Kvačianské dolině nemá žádné sítě. Tam je jenom voda, řeka a oheň, který člověk dá do těch kamen. Nic víc tam nefunguje jako zdroj. A od té doby mám velkou úctu k tomu, když někde teče teplá voda z kohoutku, a říkám si, že to je zázrak, to není jen tak.

Vím, že děláš i rekonstrukce. Když rozebereš kamna z 18. nebo 19. století, je ten princip pořád stejný? Nebo jsme se posunuli k něčemu novému?

Čtěte také

Ráno zatopíme, večer přiložíme. Správná kamna vytopí celý dům, přibližuje kamnář Křivonožka

Ten základní princip je stejný, ale je tam obrovský posun. To řemeslo se velmi intenzivně vyvinulo, co se týká materiálů, jejich kvality a možná i co se týká principu té stavby. Často se setkáváme s tím, že starší kamna jsou taková velmi subtilní. Jsou to sloupové stavby, které byly třeba v městských bytech. Já jsem poblíž Opavy, kde jsou dodneška v bytech sloupová kamna, která zabírají velmi malý půdorys a nevejde se do nich tolik hmoty a ani to ohniště není tak sofistikované. Takže se často při rekonstrukci ta stará kamna prostě strhnou, použijí se třeba jenom kachle, ale to, co je uvnitř, se udělá už jinak.

Je mnoho možností, jak to dělat. Není důležité zabíhat do detailů, ale jde o to, že umíme dělat ohniště, ve kterém dřevo hoří o něco líp, účinněji. Vyždímáme z toho polínka víc energie a pustíme menší čoud do komína, což je něco, co chceme, abychom v uvozovkách nesmrděli sousedům a aby nikdo skoro nepoznal, že topíme.

Když se v sebelepších kamnech topí blbým dřevem, to znamená vlhkým, ne suchým, je to tragédie. Ale když se topí dobrým palivem v dobře postavených kamnech, tak lidi v okolí ani nevnímají ten kouř, protože tam žádný není. Tam se tetelí, vlní se vzduch a nic moc víc se neděje.

Najdeš v těch kamnech, která rekonstruuješ, někdy nějaké poklady?

Musím říct, že nejsem specialista na rekonstruování, ale skoro vždycky se tam dá najít nějaká schránka, jako se u tesařů v těch spojích najde mince nebo vzkaz. Takže to určitě ano. Spíš k tomu můžu říct, že se často setkáváme s tím, že lidé, kterým stavíme nová kamna, tam dají schránku třeba se vzkazem pro příští generace, nějaký dopis…  Nebo vlastně nevíme, nekontrolujeme to. 

Jsou kamna srdcem domů?

Čtěte také

Sporák, kamna nebo krb? „Otevřený krb je dnes už jen estetická záležitost,“ radí kamnář

Myslím si, že skoro určitě. Je to i jedno z těch klišé, co kamnáři používají na svých webových stránkách – duše domu, srdce domu… Dalo by se to tak říct. I proto, že ta kamna jsou často uprostřed domu a vytápějí víc místností kolem. Tady to tak není, protože jsme uprostřed obýváku, ale často je za těmi kamny ložnice, ještě jedna stěna jde do koupelny a další dvě stěny těch kamen třeba hřejí obývák nebo kuchyň. Takže v tomto smyslu je to určitě srdce domu.

Ale hlavně je to takové energetické srdce domu, kde si lidi rádi sednou, zahřívají se, povídají si, takže je skvělé, když jsou kamna poblíž kuchyňského stolu nebo nějaké lavice. Je to taková relaxační zóna, člověk se tam schoulí s knihou. Když přijde zvenku, vymrzlý z práce na zahradě, tak hned zavítá k těm kamnům.

Jak kamnář prožívá první zatopení v nově postavených kamnech? Čím je a není vhodné topit? A jaký je rozdíl mezi kachlovým sporákem a akumulačními kamny? Poslechněte si celý rozhovor!