Výbuchy slýcháme každý den. Když letí drony, nikdo už ve městech neutíká, popisuje válečný zpravodaj Dorazín

Když se podíváme o pár dní dopředu, k oslavě Nového roku, je tam povolena zábavní pyrotechnika?

Já si myslím, že není úplně zakázaná. Spíš je to na lidech – a nedokážu si představit, že by tady někdo ve velkém odpaloval petardy, protože petardy tady slyšíme každý den a není to zábavní pyrotechnika. Jsou to bohužel ruské drony, rakety, střely v různých místech Ukrajiny, dělostřelectvo, minomety apod. Takže k tomu tady lidé mají trošku odtažitý vztah. Nemyslím si, že by to tady všude bouchalo, což je dobrá zpráva pro zvířata, kterých je mi vždycky strašně líto, protože tyto zvuky nesnášejí a je to pro ně stres a utrpení.

Čtěte také

Šok nastává postupně. Rozměr katastrofy na Ukrajině si neumíme představit, říká režisér filmu Válečný zpravodaj

Doufám, že to tady nebude moc bouchat, protože Vladimir Putin pravděpodobně, jak to má ve zvyku, chystá pro Ukrajinu „novoroční překvapení“ v podobě nějakého velkého útoku. Před chvíli jsem si o tom četl na ukrajinských zpravodajských serverech, kde jsou předpoklady, že Rusko opět připraví něco velice nepěkného právě na Silvestra nebo na Nový rok. Takže doufejme, že se to obejde nejen bez petard, dělbuchů a zábavní pyrotechniky, ale i bez té skutečné pyrotechniky, která tady zabíjí lidi.

Ty jsi už v našem rozhovoru mluvil o oděských kavárnách. Jak se tam na běžném životě projevují problémy s dodávkami elektřiny? Prý jsou případy, kdy lidé tráví dny v kavárnách, protože doma si můžou přitopit leda na noc, a to kdoví jestli.

Ano, s vytápěním je problém. Tady sice nejsou mrazy, ale chlad je cítit, navíc z moře vane vlhký vítr. Bohužel jsou na tom velmi špatně lidé, kteří žijí v panelácích a v těch mnohopatrových domech nemají plyn, všechno jen na elektriku. Když elektrika nejde několik hodin, někdy i několik dní, samozřejmě jim je chladno a chodí do kaváren pracovat, nebo jenom posedět, protože kavárny mají obvykle generátor proudu, vevnitř je teplo, voda a internet. To jsou podmínky, ve kterých tady lidé žijí.

Paradoxně jsou na tom na Ukrajině mnohem líp lidé na vesnicích než ve městech, kde často kvůli výpadkům proudu nefunguje ani veřejná doprava. Na vesnici mají svoji pícku, krb nebo kamna, kde si zatopí. Na zahradě mají velmi často solární panely, takže i když nejde elektřina, je to pro ně v těch hrozných podmínkách daleko snesitelnější než ve městech.

Čtěte také

Ukrajinu čeká složitý rok. Měli bychom usilovat o udržitelné příměří, říká poradce premiéra Pojar

Obyvatelé měst jsou na tom daleko hůř, protože moderní technologie jsou postavené na elektřině, a bez elektřiny všechno přestává fungovat.

Když už jsme u života mimo Oděsu a mimo velká sídla: jak se má v těchto dnech ukrajinský muž, kterého zná většina obyvatel v ČR díky tobě? Tedy Oleg Tkačenko, kazatel a pekař?

My si často voláme, zvlášť v těchto svátečních dnech. Oleg se ozývá už jen z bezpečnostních důvodů, ptá se, když dojde k nějakému velkému útoku, jestli se mi něco nestalo, má obrovskou starost.

Já naopak volám jim, protože se s rodinou z Pokrovsku, který už je na válečné linii, přestěhoval do Slavjansku. Je to trochu z deště pod okap, ale přece jen je tam bezpečnostní situace trošku snesitelnější. O tom se bavíme: jaké to bylo dneska, kde byly rakety, jaké byly útoky, jestli jsou děti v pořádku, takže mě neustále informuje.

Jsem rád, že zprovoznil novou pekárnu, která peče až 6 tisíc bochníků chleba denně. Má velkou zakázku a je rád, že se to podařilo dát dohromady. Potom rozváží chleba do vesnic, a když jede zpátky, evakuuje lidi, kteří tam už nechtějí být, protože se necítí v bezpečí – takže plní takovou vlastně dvojí roli.

Čtěte také

„Kreslím, aby mi z toho nepřeskočilo.“ Svoje grafiky z fronty tvoří Andrij Rojik přímo v zákopu

Nicméně k tomu teď potřebuje prostředky elektronické ochrany před ruskými drony, kterých je čím dál víc a jsou nesmírně nebezpečné. Na to musí mít na autě taková tykadla, která ho dopředu upozorní, že se někde pohybuje nebezpečný ruský dron, který by mohl zasáhnout to auto buď s chlebem, nebo s těmi lidmi, které evakuuje. A je to finančně nesmírně náročná věc. Teď právě se spolkem Člověčina organizujeme další sbírku na Donio, abychom mu pomohli, protože bez toho REBu se tam nemůže pohybovat – nebo může, ale je to strašně nebezpečné.

Dodáváme si odvahu navzájem

Když jsi mluvil o tom, jakou technologii pekař Oleg Tkačenko potřebuje, aby mu detekovala blížící se ruský dron, ty máš také nějaké ochranné prostředky, anebo zůstáváš u toho, co jsi měl na začátku války?

Já se nepohybuji ve válečných zónách tak často jako Oleg nebo vojáci, takže to nutně nepotřebuji. Já tam navíc nejezdím svým rozhlasovým autem, ale přesedám do vozidel, která jsou jednak víc terénní a jednak mají nějaké základní prostředky ochrany: například bankovní auta, která jsou obrněná.

Takže nepotřebuji vlastní REB, ten přístroj, který detekuje nebezpečné drony nad hlavou, protože je to vždy kolektivní záležitost. Buď jedeme ve dvou, ve třech, nebo s přáteli kolegy novináři – tam už je potřeba na bezpečnost myslet hodně, ale kupovat přístroj, který bych použil několikrát za měsíc, by asi nebylo moc ekonomicky účinné. Ten přístroj by mohl pomáhat někde úplně jinde daleko víc, než kdyby mi tu visel na střeše auta.

Čtěte také

Nafotila šok z raketou rozpůleného domu. Příběhy držíme Ukrajinu v povědomí, říká fotografka Slámová

Dá se říct, že sis na to zvykl? Sice jsou tam aplikace, které signalizují, že se blíží nějaký problém ze strany ruského agresora – ale přece jenom.

Na to se úplně zvyknout nedá. Když víš, jak to vypadá v reálu, když raketa zničí celý dům, tak to máš před očima pořád. Ale já tady nejsem v úplném vzduchoprázdnu, leží tady miliony lidí, kteří mají stejné pocity a dodávají si navzájem odvahy. Musíme se tomu nějak přizpůsobovat.

Už jsme naučení rozpoznávat různé druhy poplachů, podle toho, čím Rusko útočí. Pokud jsou to třeba drony, i ve velkých rojích, není to tak nebezpečné, jako když letí balistická raketa nebo nedejbože nadzvuková střela. Zaplaťpánbůh, že ten systém výstrahy funguje velmi dobře, že to člověk ví aspoň chvilku dopředu a může se někde schovat v případě velmi nebezpečného útoku.

Když letí drony, tak to už lidé normálně chodí po ulicích a nepovažují to za obrovské ohrožení. Obchody fungují, nezavírá se, nikdo nikam neutíká, všichni se dívají do telefonů, oč jde, a velmi dobře už se v tom orientují. Ale samozřejmě, stoprocentní jistota, že ti něco nespadne na hlavu, tu nemáš na Ukrajině nikde.

Co si Martin Dorazín na Ukrajině oblíbil a jak vzpomíná na natáčení dokumentu Válečný zpravodaj? Poslechněte si celý rozhovor.