Zelenkova hudba má v sobě vroucí city a duchovní náboj. Vytvořil naprosto originální styl, líčí varhaník a dirigent Adam Viktora

Jak často a rád se ztrácíte v hudbě Jana Dismase Zelenky? Nebo kam vkročíte, víte, kudy cesta povede?

To nevíte nikdy. Můžete tušit, ale u každého Zelenkova díla objevíte nový způsob uvažování, nový systém, myšlenky a nápady a ke každému dílu je třeba přistoupit nově a originálně, stejně jako ta díla jsou originální.

Interpretační přístup není předem dán, ten se musí vytvořit během interpretace díla.

Jak nově a originálně k tomu musíte přistoupit vy jako dirigent?

Čtěte také

Vesmíry skladatelů procházím jako slepec. Někdy se snažím jen hudbě nepřekážet, líčí dirigent Hanus

Interpretační přístup není předem dán, ten se musí vytvořit během interpretace díla. A každé dílo, každá jeho část něco vyžaduje. Ale je třeba to během zkoušení a během studia objevit a najít to a hledat to.

To je tím smyslem – zkoušet, využít zkušeností z předchozích skladeb, využít možností a zkušeností všech hudebníků, kteří se na tom podílejí, a společným úsilím najít cestu k pochopení nebo uchopení dané skladby. A není to nic, co je dáno, musí se to prostě hledat.

Které Zelenkovy skladby zazní na koncertě 7. května v pražském kostele sv. Šimona a Judy?

Bude tam Missa Circumcisionis, což je mše, která byla určena pro dnes již zrušený svátek Obřezání Páně, který se slavil 1. ledna. A ta druhá skladba jsou Litaniae de Venerabili Sacramento, což znamená Litanie k nejsvětější svátosti.

Co je na nich pozoruhodné, je, že vznikly bezprostředně po sobě, v zimě a na jaře na přelomu let 1728 a 1729. A díky těm dvěma skladbám máme pohled na konkrétní úsek Zelenkovy tvorby a vidíme přesně, jakými myšlenkami se v té době zabýval a jak je zpracovával.

Přestože použil v obou skladbách stejnou myšlenku, tak ji v každém díle použil úplně jiným způsobem. A to je fascinující.

Údiv a pohoršení

Založil jste a organizujete Zelenka Festival Praha – Drážďany, pořádáte muzikologické kolokvium Zelenka Conference Prague a teď mají posluchači možnost 7. května v pražském kostele sv. Šimona a Judy slyšet dvě naprosto neznámé skladby tohoto barokního skladatele. Jaké jsou na něj ohlasy v cizině, jak ho tam berou a vnímají?

Čtěte také

Stát se hudebníkem ve zralém věku byl v době baroka punk, říká o Myslivečkovi dirigent Luks

Podobně jako v Čechách, poněvadž stav poznání jeho díla je v podstatě srovnán. Hodně nás v západní Evropě předehnali v 80. a 90. letech právě proto, že tam probíhal rakouský výzkum a vznikly tam první nahrávky.

My jsme je dohnali v posledních dvaceti letech. Je to stejné – většinou je tam velký údiv nad tím, že to je neznámé, a pohoršení nad tím, že to nemá zdaleka tolik pozornosti, kolik by si to zasloužilo.

Zelenka vytvořil naprosto originální styl. Nedá se s nikým porovnat, je prostě jiný.

Čím je jeho hudba výjimečná?

Zelenka vytvořil naprosto originální styl. Nedá se s nikým porovnat, je prostě jiný. Můžeme to trošku připodobnit k Johannu Sebastianu Bachovi, který vytvořil jakousi syntézu na poli protestantské hudby, a Zelenka učinil něco podobného na poli hudby katolické. Zpracoval vlivy a styly uplynulých 150 let a vznikla naprosto originální syntéza těchto hudebních projevů.

Jeho hudba je naplněna velkým duchovním nábojem, má v sobě vroucí city a emoční náplň, která posluchače fascinuje. Je možné přijít na myšlenky, které by vás jinak nenapadly.

Které třeba?

To má každý jiný jiné, ale můžete díky té hudbě porozumět některým věcem mezi nebem a zemí, kterým jinak porozumět prostě nejde.

Falzetisté místo kastrátů

Zelenka ve svých skladbách často pracoval s kastráty. Jak je těžké v dnešní době zazpívat a interpretovat jeho díla? 

Čtěte také

Česká mše vánoční bez žen? Až do roku 1800 realita, mše měla připomínat anděly, vysvětluje varhaník

Dnes se těchto rolí ujímají tzv. falzetisté. To jsou muži, kteří mají vyškolený svůj fazet, a díky tomu, že mají stejnou dechovou zásobu jako kastráti, zvládají podobné úkoly.

Mají pravděpodobně jinou barvu hlasu – to, jaký hlas měli kastráti, si dneska nedovedeme představit úplně přesně. Existuje nahrávka na YouTube jednoho kastráta někdy ze začátku 20. století, ale to byl už starší muž. Ale ten hlas má naprosto specifický charakter a zvláštní barvu, kterou bychom u mužů-falzetistů rozhodně těžko našli.

Na co si při nastudovávání děl musíte dávat pozor, když se zaměřujete na interpretaci skoro 300 let starých skladeb? Mířím tím na autentické nástroje, protože ty skladby tehdy asi zněly jinak než dnes na dnešních nástrojích.

My právě používáme jenom autentické nástroje. Máme buďto historické nástroje, nebo jejich věrné kopie. Takže všichni instrumentalisté hrají na nástroje, které vypadají co možná nejpodobněji jako ty nástroje barokní.

Pak je samozřejmě také zapotřebí přečíst správně Zelenkův text, kde jsou různé nesrovnalosti a různá specifika. A to je klíčem k tomu, aby to nakonec znělo správně.

Jak se Adam Viktora dostal ke hře na varhany? Co ho přimělo k založení Českého varhanního festivalu, který se koná už od roku 2007? A proč většina barokní hudby nebude nikdy objevena? Poslechněte si celý rozhovor.