V Brně po 100 letech vykvetl největší leknín světa. Viktorie Cruzova kvete v noci a mění při tom barvy, popisuje zahradní architektka

Ve vaší botanické zahradě pěstujete druhy rostlin z celého světa. Říkala jsem, že teď vykvetla viktorie. Viktorie královská?

Teď vykvetla viktorie Cruzova, je to trošku matoucí. Pěstujeme je od roku 1925, máme 100leté výročí pěstování viktorií a máme s tím opravdu zkušenosti. Letos po 100 letech opět vykvetla. A tentokrát je to tedy viktorie Cruzova, ale historicky jsme pěstovali i Victorii amazonica čili viktorii královskou. Obě se řadí mezi obrovské lekníny, ale největší je třetí druh, a to je Victoria boliviana.

Zahradní architektka Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Hana Ondrušková|foto:Patricie Strouhalová, Český rozhlas

Ta má průměr listu 3,2 metru a přišlo se na ni teprve nedávno. Vlastně vzala viktorii královské světové prvenství. Jak se na ni přišlo? Byla to náhoda? 

Přišlo se na ni v Kew Gardens v Londýně, v Královské botanické společnosti, kde jsou odborníci specializovaní právě na viktorie a jejich pěstování. Pan Carlos Magdalena si všiml, že jedna viktorie vypadá tak nějak jinak.

Abyste mohla popsat jiné druhy rostlin, tak musíte vždycky vymezit, v čem se liší od těch ostatních. Byla do toho zapojena i botanická ilustrátorka, paní Smithová, která rozkreslila všechny předchozí druhy, popsala přesně jejich rozdíly a nakreslila i tu bolivianu, a tím se vymezila.

Botaniček, které mají autorství, není mnoho.

Jsem za to strašně ráda, protože botaniček, které mají autorství, není mnoho. Takže když si najdete jméno Victoria boliviana, tak je tam napsán pan Magdalena a paní Smitová jako autoři popisu.

Budete někdy mít viktorii bolivijskou ve vaší botanické zahradě?

Nebudeme, nemáme místo. Všechny tři viktorie se trošku liší v nárocích na pěstování, cruziana je samozřejmě velmi náročná na teplotu. Chce teplotu vody 22 °C, při klíčení přes 30 stupňů, opravdu plné sluneční světlo. Je velmi náročná, ale z těch tří vlastně nejméně, takže je pro nás nejpěstovatelnější.

Čtěte také

Postřik ze skořice, zahrádka bez chemie. Objevujeme byliny, co už naši předkové znali, popisuje botanik

A když vykvetla, jaká je a jak dlouho pokvete? Mění i barevnost květu…

Je zvláštní v tom, že kvete v noci a ten jeden květ kvete dvě noci po sobě. První noc je bílý, pak jsou aktivní samičí pohlavní orgány, přes den se zavírá, mění barvu na růžovou. To opravdu můžete vidět i přes den. Po pár hodinách už vidíte, že mění barvu, druhou noc se otevírá jako plně růžový a jsou aktivní samčí pohlavní orgány, takže tam vidíte pyl. Pak se nad ránem zavírá, ponoří se pod hladinu a už se vyvíjí semínka. Těch květů má za sezonu zhruba pětadvacet.

Stoletý postup

Letos slavíte 100. výročí pěstování těchto největších leknínů světa. Pěstují se těch 100 let pořád stejně? 

Ano. Abych byla úplně přesná, tak s jejich pěstováním začal pan František Jirásek, který byl inspektorem botanické zahrady a vyzkoušel na viktoriích kdeco. Když se to odebere z přírody, tak přesně nevíte, jak napodobit původní přírodní podmínky, musíte to zkoušet. On to opravdu odzkoušel, napsal kolem toho dokonce publikaci, která se zachovala. A tam vidíme, co všechno s ní vyváděl. (směje se)

Čtěte také

Jakmile rostlina píchá nebo žahá, zajímá mě, usmívá se kaktusář Tomáš Procházka. Botanická zahrada UK slaví 250 let

Takže se stanovil nějaký postup na základě zkušeností z jiných botanických zahrad, a ten se drží v podstatě už těch 100 let. Vysévá se na Mezinárodní den žen, je to takové milé. Většinou se pak vysazuje do nádrže 1. května.

Čím jsou lekníny prospěšné?

Všechny rostliny jsou zapojené do ekosystémů, odkud pochází, takže je na ně navázaná celá řada živočichů. Takže prospěšné – záleží, jak pro kterého živočicha. Rozhodně jsou to nádherné květy, na které se slétá hodně opylovačů. Ty květy jsou opravdu atraktivní, potom také listy.

Když pozorujete lekníny na vodě, tak vidíte, jak jsou třeba tak napůl ponořené, že si včely sedají na ty listy a pijí vodu. Je to takové sedátko pro hmyz, který se takto napije. Jsou skvělé i v tom, že stíní vodní hladinu tak, že omezují růst ostatních vodních rostlin. Někdy se nám to hodí, někdy ne, ale většinou ano – ta voda se udržuje čistší. To je asi největší bonus. A samozřejmě jsou krásné. 

Čtěte také

Maralí kořen či bazalka posvátná. Adaptogeny snižují stres i brání hnisání plic, popisuje botanik Pavela

Ve vaší botanické zahradě vedete taky určovací sbírku semen. O co jde a kolik jich tam teď máte?

Máme tam stovky druhů a je dobrá k určování. Když máte nějaká semínka a nevíte, co to je, můžete je přinést k nám do botanické zahrady a zkusit je určit pomocí určovací sbírky.

Samozřejmě existují různé klíče na určování, dneska už můžete najít i na internetu spoustu fotografií, ale když chcete mít opravdu jisté určení, tak se to nejlépe srovnává právě se srovnávací sbírkou. Je to něco podobného jako herbáře, kde jsou usušené rostliny a je to zpracované tak, aby byly zachované navěky věku. Podobně je to se semeny. 

Jak se do Česka dostávají invazní druhy rostlin? Existují jedovaté lekníny? A proč nepoužívat banánové slupky jako hnojivo? Poslechněte si celý rozhovor!