Dřeviny, ptáci, brouci i bylinky. Zdravý les je takový, kde je všechno v souladu, říká biolog Karlík

Jste botanik, učíte lesníky poznávat kytky. Proč?

Ano, protože je to moc důležité.

V čem je to důležité?

Lesnictví je složitý obor. Co všechno by lesník měl umět? Musí umět pokácet strom, změřit ho a tak dále. Musí dokonce umět navrhnout lesní cestu. Ale hlavně, já tam vidím tu biologickou stránku věci, protože svým vzděláváním jsem přírodovědec, biolog. Rostliny v lese nikdo nikdy nesázel, tedy většino, narozdíl od stromů, na rozdíl od buků, smrků a tak dále.

Když někam přijdeme a vidíme buk, znamená to, že tam byl bukový prales někdy před 700 nebo 900 lety? Neznamená, buk tam akorát někdo mohl před 100 lety vysadit. Zatímco kytky v podrostu, ty bylinky, nesázel nikdo. Takže bylinky jsou autentickými indikátory prostředí.

Čtěte také

Víte, jak vzniká přirozený les? Navštivte unikátní šumavskou stezku a dozvíte se to

Máme v lese docela velkou biodiverzitu a různé druhy rostou různě. Když lesníci kytky dobře znají, tak podle toho, co jim roste pod nohama, odhadnout stanovištní podmínky stejně tak dobře, jako kdyby si tam instalovali třeba meteostanice a dělali nějaké složité chemické rozbory půdy a tak dále.

Díky bioindikaci rostlin ví, jaké jsou tam přesně podmínky. Můžou perfektně a precizně říct, jaké dřeviny tam nejlépe porostou a jaké dřeviny tam budou dávat jednak třeba i nejlepší hospodářské výnosy, ale jaké dřeviny tam jsou přirozené i z ekologického hlediska.

Když chceme vytvářet relativně přírodě blízké lesy, tak právě toto musí lesník velmi dobře obsáhnout. Existuje jeden speciální obor právě, který se tomu věnuje, jmenuje se to lesnická typologie. Právě i na výuce tohoto předmětu se podílím.

A kolik musí lesník umět poznat kytek?

Je toho docela hodně. Máme více oborů a každý obor má specifický seznam rostlin, co studenti mají umět. Ale když vezmu klasického lesníka, toho budoucího, velice fundovaného polesného, ten by měl obsáhnout 500 rostlin.

Přičemž řekněme takových 200 je opravdu jako zásadní bioindikátorů, které opravdu musí umět perfektně. Pak ještě ty ostatní, třeba běžnější druhy. Takže po budoucím lesníkovi chceme 500 druhů rostlin.

Autentická biodiverzita

Co je dobrým indikátorem toho, že les je zdraví, když se podíváme na rostliny, které tam rostou?

Ona je zase otázka, co je to zdravý les. Les je velice komplexní ekosystém a je otázka, jestli jsou zdravé stromy, jestli jsou zdravé dřeviny, jestli je tam dostatek ptáků, jestli jsou tam brouci a jak vypadá bylinné patro – k tomu jsem nejvíce kompetentní.

Za mě je zdravý les takový, kde je všechno v jakémsi souladu. Kde mám pěkně vyvinuté bylinné patro, to znamená, že není sežrané přemnoženou zvěří. To je ohromný problém dnešních lesů. To je jedna věc.

Čtěte také

V Pohádkovém lese v Děčíně se potkáte s ježibabou, šnekem, čertem, i hrncem z pohádky Hrnečku vař

Les je za mě zdraví, když mám ve stromovém patru ideálně více druhů dřevin. Nicméně jsou i přirozeně druhově chudé, téměř až jednodruhové lesy. To taky může být přirozené, (jsou to třeba) nějaké bory v severních Čechách. A ty dřeviny jsou ideálně různě staré.

A les je zdravý, když na borce stromů rostou různé, specifické a třeba i vzácné lišejníky, když tam létá hodně ptáků, kteří mají kde hnízdit a tak dále. Když je tam mrtvé dřevo, na kterém rostou vzácné houby.

Jak se má správně vytvořit směs pro osev měst, aby to fungovalo?

I ve městech jsem pevně přesvědčen, že to lze. Samozřejmě záleží, jak na kterých plochách. Ale když máte parčík a máte tam vyloženě trvalkový záhon, tak je jasné, že k tomu budete přistupovat vyloženě zahradnicky, okrasně.

Ale když si chceme hrát na autentičtější biodiverzitu trošinku, tam je velice důležité, aby směsi ctili regionalitu. S těmi regionálními směsmi jsou velice napřed v Německu, v Rakousku. Tam už to několik desítek let dělají. U nás jsme spíš zatím na začátku.

Čtěte také

iROZHLAS

V národním parku Šumava se letos vytěžilo mnohem méně dřeva. Kůrovcová kalamita je na ústupu

Těch směsí je teprve několik málo pro několik regionů v České republice. Začalo se s tím už před dvaceti nebo třiceti lety v Bílých Karpatech. Je fantastické, co tam dokázala kolegyně Ivana Jongepierová.

Ale dlouhou dobu to byl jediný region, který měl regionální směs. Potom se něco malinko udělalo v Moravském krasu a tak. A už šest let připravujeme luční směs pro Prahu, specifickou regionální směs pro Prahu.

A zejména ti lidé, kteří neznají Prahu a její přírodu, si řeknou: „Praha? Pražáci musí mít všechno.“ Ale Praha má úžasnou biodiverzitu, úžasnou přírodu. V Praze máte super suché stepní louky a máte tam mokřadní louky. Máte tady nejteplejší biotopy s teplomilnými druhy i mediteránními druhy a naopak u Klánovic máte třeba podhorské kytky.