Objevitelka Haškova rukopisu: Složka se jménem Vaněk zapadla. Absurdita jako od Havla, dodává historik písemnictví

Jak se podařilo najít rukopis románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, což byla bomba, která tedy se oznámila koncem srpna?

Helena Šebestová: V literárním archivu máme velké množství osobních nakladatelských fondů. Část je zpracovaná, část není a vy jako archivář dostanete na výběr, který chcete zpracovat. Tak do toho fondu vstoupíte, začnete ho zpracovávat, uspořádávat... Tak se stalo, že jsem vstoupila do složky, která byla nadepsaná Karel Vaněk. Koukám na tu, říkám si: to vypadá...

Teď jsem seděla v kanceláři s Dorkou Lábusovou, která se podílela na Haškově bibliografii s Brosiem Mědílkem. Říkám: Dorko, pojď se podívat, není to Hašek? Dorka říká: hele, já to už nemám nakoukané, zkus to ověřit.

Čtěte také

„Kdejací blbové prokopávají podlahy.“ Jaroslav Hašek bránil lipnický hrad před lovci legend, popisuje kastelán

My máme fond Jaroslava Haška zdigitalizovaný, na našich stránkách můžou badatelé z tepla domova koukat, co tady máme. Takže jsem si mohla porovnat, co tady máme, s tím, co leželo přede mnou. Díky těmto porovnáním jsem zjistila, co tam mám.

A kdo byl Karel Synek? Jak se dostal k rukopisu Jaroslava Haška?

Šebestová: Karel Synek je potomek Adolfa Synka, což je člověk, který nejdřív pomáhal Haškovi s expedicí. Hašek sám si první sešity vydává – a když to už nezvládá finančně, tak to za něj převezme a pak to začne vydávat u něj. To jsme u Adolfa Synka. A tento pán má velice šikovného syna Karla Synka, který nakonec filmu v 35. roce přebírá. Krásně ji rozvine, zaměří se na literaturu pro děti, odbornou a tak. Přes tohoto člověka, který měl pečlivou rodinu, která uchovávala věci, se dostal tento materiál k nám.

Kdy a jak se právě tyto materiály dostaly k vám do Muzea literatury, respektive Památníku národního písemnictví?

Šebestová: Okolo toho je dobrý příběh. Po 90. roce se Karel Kovařík začal zabývat díly, povídkami a humoreskami Haška, které za komunistů nemohly vycházet. Dal si s tím velkou práci, vydal tři svazky takových povídek. Vedle toho zjišťoval dál, u článků, které nebyly podepsaný, jestli jsou nebo nejsou Haška.

Čtěte také

100 let se Švejkem. „Jaroslav Hašek nastavuje zrcadlo, lidé to nemají rádi,“ směje se spisovatelův vnuk

Tento člověk potřeboval rozklíčovat jeden pseudonym. Obrátil se na vnuka Adolfa Synka, což je vlastním jménem Jiří Synek – my ho známe jako básníka Františka Listopada. Napsal mu do ciziny, že by potřeboval něco k tomu pseudonymu. A on řekl: proč se nezeptáte rovnou dcery Karla Synka?

Takže se pan Kovařík setkal s paní Kudhejlovou, ona ho vzala k sobě, vysvětlili si, co on potřeboval. A pak prý paní Kudhejlová říká: mám tady hromadu věcí, nevíte, co s tím mám dělat? Úžasný pan Kovařík řekl: samozřejmě, literární archiv, akvizice, kolega Petr Kotyk – spojte se, tam se to bude uchovávat.

Tak se stalo, že ke konci roku 2011 přišel náš akvizitor Petr Kotyk, dostali jsme to od ní darem. Bylo to ve dvou vlnách. Rukopis, o kterém se bavíme, přišel v první vlně, takže byl zpracovaný na začátku roku 2012, ze kterého má svoje přírůstkové číslo.

Ale jak si vysvětlit, že byl tento rukopis skoro 90 let zapomenut a bez povšimnutí založen?

Šebestová: To je právě to. Uvidíte na výstavě, určitě se přijďte podívat 30. září, tam se budeme snažit ukázat, co vše by mohlo být z objevu nejpoutavější. Je důležité říct, že když naši akvizitoři nabírají materiál, berou složky, musí je popsat a musí je spočítat. Nejdou ale do toho, aby je rozebírali na jednotlivé části, protože by se mohly přetrhat souvislosti, které je potřeba, aby zpracovatel měl před očima, aby mohl materiál lépe určit. Takže se vzaly jednotlivé složky u paní Kudhejlové.

Čtěte také

Kufr s koženými řemeny, třemi zámky a iniciálami TGM. Masarykovy archiválie se dochovaly také proto, že byly za komunismu nepřístupné

Ještě je zajímavé říct, že toto nakladatelství je v roce 1949 spolknuté komunistickým nakladatelstvím. Komunisté nebyli chytří – vzali si od nich přesné seznamy, kolik vydali, kolik prodali, jaký mají nábytek, jaké mají sklady, ale nenapadlo je, že každé nakladatelství má u sebe vzácné věci v podobě rukopisů autorů, které vydává, a ilustrací ke knížkám. Takže to v nakladatelství zůstalo.

Potom příběh známe. Díky obsahu materiálu, co akvizice neroztrhala, se mohlo určit, že složka vznikla během roků 1922-23, kdy Hašek ještě sám píše nebo diktuje. Potom to dopisuje Karel Vaněk. Tak vznikla složka, která měla nadepsání Karel Vaněk. Tím vzniklo, že to zapadlo, protože to nebylo tak poutavé jako Hašek.

Byla to detektivka

Pane řediteli, co jste si pomyslel, když se k vám dostala informace, že máte v Literárním archivu takovou cennost?

Michal Stehlík: Já jsem tomu v první chvíli nemohl uvěřit. První kroky byly, že jsem začal ověřovat, jestli je to realita, protože jsem měl pocit, že to je dostatečně haškovské. I příběh, jak tady kolegyně vypráví, které zákruty se musely odehrát, aby to bylo před námi, v sobě má něco mezi Jaroslavem Haškem, Václavem Havlem a jinou absurditou. Ale na konci je jedinečný objev.

Následně jsem měl obrovskou radost. Chápal jsem, což se poté projevilo, že to je věc evropského formátu. Když vezmu reakce, které se objevily nejenom v českém prostoru, bylo to něco mezi údivem, primární nedůvěrou a hledáním toho, abych příběh vůbec pochopil.

Čtěte také

Hašek a Švejk slaví výročí vepřovými hody, Jiří Lábus bude předčítat. V Muzeu literatury je na jeden den k vidění rukopis knihy

Když se zvedne mediální smršť, co tady kolegyně líčí, jen ty zákruty. Nehledě na to, že třetí díl už je částečně diktován a píše ho Kliment Štěpánek. Čtvrtý díl, když to řeknu zjednodušeně: Jaroslav Hašek umírá u nějaké strany 96 rukopisu a přebírá to Karel Vaněk. Teď v tom najít linku, aby člověk pochopil, co se vlastně stalo, pro mě byla trošku detektivka.

Původně jste chtěli rukopis Švejka vystavit už dnes, na jeden den. Proč z toho nakonec sešlo?

Stehlík: Velmi jsme se nad tím zamýšleli. Nejdřív jsme byli pod takovým pozitivním tlakem, že co nejdřív a že tady máme příležitost festivalu tří vil Triangl. Ale pak jsme si řekli, jestli to není škoda, ze tří důvodů. První důvod je, že je to tak jedinečné, že by si to zasloužilo samostatný prostor a ne být součástí Trianglu, kdy tady budou svištět další akce. A jestli by Švejk, respektive tento objev, maličko nezapadl.

Druhá věc je, jestli by se naopak nestal středobodem Trianglu, čili by potom mohl uškodit dalším akcím. A pak i to, co zmiňovala kolegyně Šebestová: maličko času na přípravu výstavy, aby se kontext dobře ukázal. Proto jsme si řekli: udělejme to co nejdříve, a zároveň alespoň na tři dny. Jde také o charakter materiálu, archivní materiál nemůžete vystavovat na světle atd.

Jaké části Haškova rukopisu archivářka objevila? A jak je chystá na třídenní výstavu Švejk založený a nalezený v Muzeu litaratury? Poslechněte si celý rozhovor s hosty Radiožurnálu.