Cestování tehdy a teď? Svět se od dob Hanzelky a Zikmunda moc nezměnil. Je s podivem, jak jsou dnešní expedice podobné, říká kurátorka

Kdy a jak vznikl nápad na tento projekt?

Čtěte také

Udržitelný turista si výlety vymýšlí sám. Veřejná doprava je novodobé dobrodružství, říká Jan Civín

V našich sbírkách máme celý cestovatelský fond pánů Hanzelky a Zikmunda a součástí tohoto fondu je i více než 160 tisíc fotografií, negativů, diapozitivů. Čas od času se vyskytly snahy najít stejná místa, a jedním z těchto následovatelů jsou i cestovatelé Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová, kteří absolvují africkou část cesty Hanzelky a Zikmunda.

Díky tomu, že se jim podařilo najít a vyfotit stejná místa po téměř 80 letech, vznikl cyklus srovnávacích fotografií, které u nás muzeu prezentujeme, vystavujeme. V současné době máme v muzeu větší výstavu, která se jmenuje Tehdy a teď, aby ukázal Afriku tehdy a teď. A jako pozvánku do Zlína a taky ukázku této kolekce ji můžou vidět návštěvníci Českého rozhlasu. 

Vaše zlínská výstava se jmenuje Tehdy a teď, tady a tam a potrvá do konce léta. Předpokládám, že ta pražská vychází z té zlínské, ale nakolik se liší kromě toho, že ta moravská má další název?

Čtěte také

Špagát přes cestu na Sahaře, krádež kola v Maroku. Cestování je pro mne touha po nepoznaném, líčí cestovatel Šíma

Kromě rozsahu se také liší tím, že to „tady a tam“ znamená, že srovnáváme také baťovské výrobny v Africe a ve Zlíně a jinde po světě, protože zlínské muzeum se také specializuje na firmu Baťa a její filiálky ve světě.

Tomáš s Lindou během své africké cesty stejně jako Hanzelka a Zikmund fotili a navštívili také Baťovce, takže jsme tuto část jejich práce využili. 

Podle čeho jste vybírali fotky pro výstavu?

Z toho, co se podařilo najít Tomášovi a Lindě během jejich současné africké cesty. Chtěli jsme ukázat jak egyptské, tak súdánské nebo etiopské fotky. Kromě toho jsme chtěli ukázat nejenom Tomáše a na starých fotkách pana Zikmunda a Hanzelku, ale také třeba architekturu nebo krajinu, aby si návštěvníci mohli sami udělat obrázek, jak se změnil, či nezměnil svět. 

Jak těžké bylo podle vyprávění autorů fotografií nalézat inkriminovaná místa?

Někde to bylo těžké a někde na ně to místo samo zavolalo, někde je navedli místní a někde zase naopak oni ukázali místním místa, která vůbec nepovažovali za zajímavá nebo hodná fotografie. 

Konzultovali s vámi některé spoty na dálku přímo z expedice?

Ano, během první cesty konzultovali, protože tam to bylo trošku složitější, nebylo k dispozici podrobné popsání jednotlivých dní v cestovním deníku. Naopak u druhé cesty Tomáše, ale první cesty Hanzelky a Zikmunda, měli k dispozici také celý cestovní deník, který pánové Hanzelka a Zikmund velice pečlivě vedli.

Kromě zaznamenání místa trasy, počasí, povrchu silnice, také přesně popsali, která místa fotili, kolik na to vypotřebovali materiálu a jestli se snímek povedl, nebo ne. 

Ta preciznost, myslím, vycházela zejména od Miroslava Zikmunda. Byl tím pověstný a asi to současným cestovatelům hodně pomohlo.

Myslím si, že to bylo zásadní. Tomáš občas s nadsázkou říká, že jsem mu zakázala číst cestopis Afrika snů a skutečnosti, což není pravda, ale upozornila jsem ho na to, že přesné informace jsou právě v tom cestovním deníku a cestopis už je literární zpracování. 

Čtěte také

Cestování pro mne znamená osvobození se od vlastního strachu. Funguje to v Tádžikistánu i za humny, říká cestovatelka

Byly přesto všechno snímky, jejichž původce se nepodařilo nalézt?

Ano, někde už je to místo třeba příliš stavebně změněno nebo je to v zemi, která nepovolila vstup.

Fotografie s příběhem

A našli jste v té souvislosti nějakou raritu? Co považujete za největší fotografický úlovek? 

Upřímně nemám moc ráda taková hodnocení, protože krásné jsou ty fotografie, které v sobě mají příběh. A to bylo třeba v Súdánu, kde se Tomášovi s Lindou podařilo najít na tržišti uličku, kde byli řemeslníci.

Hanzelka se Zikmundem tam vyfotografovali chlapce, který řezbuje ze slonoviny a má před sebou na ukázku takovou plastiku slona. A jim se podařilo najít nejenom tu uličku, ale i ten krámek. Kupodivu se tam pořád řezbuje a jsou tam i příbuzní toho chlapce. 

Co vám osobně projekt řekl o tom, jak se svět od dob cest Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda změnil?

Mě osobně nepřekvapil, ale spíš utvrdil v tom, že se moc nezměnil. Některá místa samozřejmě vypadají jinak, ale když si srovnám přípravu na cestu a ty komplikace, které provázely jak první cestu Hanzelky a Zikmunda, tak nyní africkou cestu Tomáše a Lindy, je až s podivem, jak jsou si podobné.

A co podle vás může taková výstava říct mladé generaci? Oslovuje ji?

Čtěte také

Cestování je radost, která obohacuje. Nejlepší je pojmout cestu jako cíl, doporučuje moderátorka Objektivu

Myslím, že ano, protože se k nám do muzea vrací nejenom jako návštěvníci, ale také jako badatelé. Sbírky Archivu H+Z jsou podle přání pánů cestovatelů zpřístupněné veřejnosti. To znamená, že pokud se domluví, tak mohou studovat materiály přímo u nás v badatelně.

Mladou generaci to dílo inspiruje nejen k cestování, ale je kupodivu inspirací i pro výtvarná, filmová a třeba i literární díla.

Kudy Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová právě teď cestují? Jak velký je o srovnávací výstavu zájem? A měl k fotografování blíže spíš Hanzelka, nebo Zikmund? Poslechněte si celý rozhovor!