Enfant terrible české opery. Nejradši poslouchám ticho a pop, říká pěvec Pavel Černoch

Na padesátku rozhodně nevypadáte. Nevadil vám v mládí ten chlapecký vzhled, který teď určitě přijde vhod?

Já jsem si to nikdy neuvědomoval, jen to, že jsem byl nesmírně dlouhou dobu pořád nadějný a začínající talent. I po patnácti letech velké kariéry jsem četl, že jsem nová tvář nebo mladý tenorista, a to už jsem měl za sebou třeba třicet rolí nebo čtyřicet rolí.

Jaký je to věk pro muže ve vaší profesi?

To je individuální. Mám srovnání jak z umění, tak z byznysu, a znám kolegy, kteří jsou ve čtyřiceti úplně vyhořelí. V operním světě bych řekl, že skoro polovina mých vrstevníků dneska už vůbec nezpívá.

Dnešní doba je konzumní, je strašně rychlá a vyžaduje změnu tváří, takže to není věk, který by byl příznivý. Nicméně já se cítím skoro nejlíp z toho celého období. Velký vliv na to má moje psychika, která si myslím, že čím jsem starší, je klidnější.

Čtěte také

Obav, že neobstojím, už jsem se dokázal zbavit, připouští tenorista Pavel Černoch

Jak se s věkem mění hlas?

Úplně stejně jako vaše tělo. Jestli na sobě pracujete a držíte absolutní disciplínu, chodíte pravidelně cvičit a spíte, máte krásný život, tak vypadáte báječně. A naprosto stejně je to s hlasem.

Udržujete nějakou hlasovou hygienu?

Hlasová hygiena je daná technikou, jakou používáte. Když hrajete tenis a máte perfektní techniku, tak se ta ruka nedostane do zánětu. A nám, když používáme správnou techniku, hlasivky vydrží dlouho a jsou svěží. Jsou pružné, krásné, můžete je používat dál a vydělávat nimi peníze.

Vaše sólové album nese název Smetana Arias. Proč jste na něj čekal tak dlouho, až do zralého věku?

To má dva důvody. První je ten, že jsem se vlastně nikdy necítil dostatečně fit a kvalitní na to, abych takové album natočil, mohl si ho pustit a nestyděl se za něj. Dnes už bych ho zase natočil úplně jinak. A to je můj problém, dívám se dopředu, pořád. Včera už je pro mě dávná minulost, takže jsem tu odvahu získal teď.

Čtěte také

Režiséři nechtějí, aby opera byla statická. Lidé musí dostat emoce i vizuální obraz, říká pěvkyně

Šlo to ruku v ruce s partou lidí, kteří se kolem mě vynalezli, kteří se mnou do toho šli, protože v dnešní době nedostanete nabídku od velké nahrávací společností, která vám řekne: pojďte nahrát CD a my všechno zaplatíme. Dneska si musíte sehnat mecenáše a sponzory. Musíte kolem sebe mít lidi, kteří to podpoří, a nějakou takovou partu lidí jsem teď našel.

Jste ambasadorem Roku české hudby. Co to obnáší?

Pro mě jen ten titul, což bylo pro mě trochu zklamání. Těšil jsem se, že třeba budu mít příležitost někde vystoupit nebo být pozván na nějaké akce, což se nedělo.

Nicméně ambasadorem české hudby jsem se stal asi z toho titulu, že v obrovském množství, na těch největších operních i koncertních scénách, pravidelně vystupuji s českým repertoárem, ať je to Dvořák, Janáček či Smetana.

V rozhovoru pro iDNES jste se přiznal, že nejste fanoušek opery, že si ji doma nepustíte. Co tedy posloucháte?

Já mám rád ticho, úplně nejvíc v přírodě. A když poslouchám hudbu, tak jsem absolutně mainstreamový člověk. Poslouchám popík a poslouchám jazz, ten mám moc rád. To si pouštím večer, doma mám naladěné různé francouzské stanice. A mám rád ty staré hvězdy, Fitzgeraldovou a další legendy, operu ale ne.

Čtěte také

Smetana má pomníků dost, další jsem mu stavět nechtěl, říká režisér Marek Najbrt

Je to pro mě problém, protože začnu okamžitě posuzovat, jak to tomu člověku zní, jak se zřejmě cítil. Nedokážu u opery vypnout, nedokážu si ji užít. To je bohužel absolutní profesionální deformace.

Prozradil jste, že byste si rád zahrál třeba v životopisném filmu. Co se tak sám pustit do scénáře?

Ne, na to já nejsem. To mi nikdy ani nešlo, to moc dobře ví moje jedna z mých nejmilovanějších profesorek z gymnázia, u které jsem maturoval z češtiny. Ta mi velice pomáhala. Podezírám ji, že i modrou propiskou někdy opravovala chyby v mých slohových pracích, abych nevyšel úplně nejhůř, protože vždycky věřila tomu, že budu budou hlavně zpívat. Zpěv je můj moje silná stránka, to mám rád. Literární věci ne.

Kdy podle pěvce Pavla Černocha nastal zlom v jeho kariéře? A jak se dostal ke studiu v Itálii? Poslechněte si celý rozhovor.